Streetartista TIMO: Pro intelektuály na vsi by měl být nějakej inkluzivní program
TIMO je pseudonym brněnského streetartisty, který tvoří přibližně od roku 1996. Až nyní se ovšem koná jeho vůbec první výstava v umělecké instituci typu příspěvkové organizace – v brněnském Domě umění. TIMO vyrůstal na sídlišti, nyní žije s rodinou v domě poblíž Brna. Jeho identita není oficiálně známa.
TIMO se do širšího povědomí dostal krátkými básněmi a stylizovanými obrazy doplněnými výstižnými hesly či přepracovanými logy, objevujícími se v městské krajině. V roce 2019 vyšla o jeho tvorbě kniha b jako brno. „Multimediální instalace brněnského umělce TIMA představuje dialog velkého množství šablon textů určených pro sprejování v exteriéru veřejného prostranství a instalací zachycujících myšlenkové a tvůrčí zázemí autora,“ charakterizuje Dům umění výstavu, které je v něm pod názvem Mám kořeny v květináči instalována do 2. března příštího roku.
Když jsme spolu pro tento web hovořili v březnu 2022, rozhovor končil zmínkou o vaší připravované výstavě v brněnském Domě umění. Nakonec měla vernisáž až koncem letošního listopadu. Co způsobilo ten posun?
Prvně do toho udeřil covid a následně nesrozumitelné erupce na Slunci.
Výstava nese název Mám kořeny v květináči. Proč?
Dost vystavených věcí se dotýká protikladu mezi pohybem a zastavením nebo tím, kde končí klid a začíná zahnívání, dejme tomu. Zároveň visí ve vzduchu otazník toho, kam patřím, co je to domov.
Pohled do výstavy Mám kořeny v květináči, kterou má v Domě umění města Brna instalovánu umělec TIMO, foto: DUMB – Tatiana Drgonec Dižová Instaloval jste do Galerie Jaroslava Krále brněnského Domu umění mimo jiné takové „pokojíky“ s různými předměty. Jak si to mám vyložit?
Třeba tak, že jde o snové interiéry, které ale nejsou malované, vystupují do prostoru coby objekty. Jsou to takové pokoje nebo vlakové zastávky, občas se měnící do úřednických přepážek nebo výklenků pro svaté. Asi polovina zhotovených „pokojíků“ se do instalace nakonec nevešla, ale i tak je snad na co koukat.
Jak se vám spolupracovalo s velkou městskou institucí? Přece jen jste známý jako anonymní streetartový umělec, z podstaty vytvářející ne vždy legální intervence do veřejného prostoru.
Nechtěl jsem dovnitř vůbec tahat ulici. Nakonec to dopadlo jinak a asi to není špatně. Rozhodně nejde o zběsilou pouliční energii tagů zmítajících se v breakdance svatého Víta, jen oproti původním plánům dorazilo několik šablon a občas písmena na zeď do interiéru. Proti institucím nic nemám, přijde mi to jako dobrý doplněk k projevům v exteriéru. Je to taky možnost vyzkoušet si chovat se civilizovaně. Bůh není zavřenej jen v kostele, umění není nacpaný jen v galerii. Ale je to prostor jakéhosi posvátného výseku reality, fokus, do kterýho je dobrý občas vstoupit.
Pohled do výstavy Mám kořeny v květináči, kterou má v Domě umění města Brna instalovánu umělec TIMO, foto: DUMB – Tatiana Drgonec Dižová K výstavě nevyšel katalog. Připravuje se nějaký?
Nevím, myslím, že ne.
A není to škoda? O knihu b jako brno byl velký zájem…
To asi škoda je, zpočátku existoval nějaký návrh, ale aktuálně předpokládám, že na to nejsou peníze. V každém případě touto nečinností aspoň snížíme ekostopu.
Začátkem roku 2014 jste vystavoval v „malé nezávislé galerii“ Offformát. Znamená to, že další vaše výstava se dá očekávat zase až za deset let?
Za deset let tu nemusím být. Takže bych byl s plánováním opatrnej. Pomalu sedimentuju, jdu pěšky jen k nejbližšímu horizontu. Tak uvidíme, co se objeví. Jak říkají moji oblíbení političtí komentátoři a analytici: Nemám křišťálovou kouli a vidím to tak padesát na padesát.
Když jsme spolu mluvili naposledy, probírali jsme i vaše dílo Sebranka – parafrázi na název ruské banky Sberbank, které se stalo nečekaně aktuální s invazí na Ukrajinu. Od té doby se světové události ještě více dramatizovaly, a to na více místech planety. Jak zasahují do vaší tvorby?
V některých věcech subtilněji, v některých jednoznačně. Celkově bych se rád s přibývajícím věkem vzdálil politickým tématům a víc si hrál. Asi už to není tak horký, ale rozhodně to není tak, že by politická větev už byla vyhaslá. Například onu zběsilou zvířeckost Ruska prožívám hodně a se zděšením. Skončil příběh černobílých fotografií Hitlerova Německa, stejnou hrůzu nám dnes v barvách a v přímém přenosu servíruje Putin.
Jak často nyní vytváříte nová díla ve veřejném prostoru? A činíte tak výhradně v Brně, nebo třeba i na vesnici, kam jste se přestěhoval?
Na lontu je streetartová scéna v neutěšeném stavu. A pro intelektuály na vsi by měl být nějakej inkluzivní program. Ale vážně: Myslím to tak, že mi to na venkov nesedí. Mám kořeny v květináči, jsem tedy pořád jednou nohou v Brně. A jak často? Letos jsem se hodně ponořil do výstavy, ale i tak jsem se díval – zhruba 25 nových kusů je za tento rok na světě. Jo a pozor! Ze svého zápecnického režimu Brna a blízkého okolí jsem se v říjnu dokutálel do dalekého Ústí nad Labem a vytrousil písmena. Byl to velký výlet za sedmero hor. Je možné, že udělám cestovatelskou přednášku v nějaké obecní knihovně, pohovořím o tvaru lebek tamních domorodců, jejich zvycích a podobně.
V předchozím rozhovoru jsem se vás také ptala, zda do budoucna zvažujete odhalit svoji identitu. Vaše odpověď byla spíše zamítavá. Změnil se v tom váš postoj?
Možná jsem se v tom jen utvrdil. Když jsem viděl, kolik lidí přišlo na vernisáž, mám celkově pocit, že jsem vykrmil větší zvíře, než který bych byl schopen uřídit se svým drobným vodítkem. Bojím se toho, že by mě usmýkalo někam, kam bych nechtěl. I takto v závětří je toho dost.
Abychom rozhovor zakončili v podobném duchu jako předloni: Na čem momentálně pracujete?
Na vyskladnění čeká hodně věcí, které se nakupily. Musím je protřídit, vyházet haraburdí a podružnosti. Ale žádný velký projekt. Začínám si libovat v malých formátech.
