Tíha existence při sbírání rybízu. Zatím anonymní dvojice vydala pozoruhodně opravdovou nahrávku
Rybník a rybíz, snění o moři u plápolajícího ohně. Příznačné symboly českého léta. Podobné pohlednice, nebo spíš fotky z instagramu z jednoho letního mezilockdovnového bezčasí vysílá do světa pražská dvojice – nazvaná i s tebou – na debutovém EP sns léto. Ovšem na téhle nahrávce není léto žádná legrace.
Koncem října zavěsili na YouTube klip plný pastorálních výjevů s ironickou postinternetovou estetikou, který doprovázel zdánlivě optimistickou píseň s až rádiově chytlavou melodií. O týden později dvojice vydala pod nezávislým vydavatelstvím Bad Names debutové épéčko sns léto. „Jeden letní večer jsme si napsali, že bychom chtěli udělat něco jako mid-west emo/math rock trap kapelu – a za dvanáct hodin jsme měli hotovej první track,” popisují hudebníci začátek projektu i s tebou. Vliv emotrapu, který v pop hudbě začal ve větší míře otvírat dveře mužskému paralyzujícímu žalu kolem roku 2015, se nakonec do výsledného zvuku nahrávky propsal mnohem méně, než dvojice očekávala. Podobně přepracovávají i další vlivy: Zmiňují brněnský postpunkový underground, který „znalci poznají na první dobrou”, nebo folk Vladimíra Merty.
Tvrdí, že při přemýšlení o konceptu kapely je ovlivnili papež František, Ariana Grande nebo Justin Bieber. „Ten seknul s drogama a alkoholem, začal žít spořádanej život a obrátil se k Bohu a nahrál o tom desku. Pak začal objíždět s černejma gospelama Ameriku a zpívá patnáctiminutový tracky o Bohu v kostelech. Justin Bieber nikdy nic lepšího neudělal,” vysvětlují napůl vážně, napůl se smíchem.
Memy jako způsob komunikace
Nejednoznačně působí i jejich nahrávka připomínající zhudebněné memy. „Mozky máme usmažený internetem, půlka naší vzájemný komunikace probíhá přes memy,” připouští dvojice. Na nahrávce slyšíme autotunem upravené hlasy a pozitivní i lehce melancholické melodie, které nutí k opakovanému poslechu. Když se zaposloucháte pozorně, o čem že kapela vlastně zpívá, do pozitivní letní atmosféry se vkrade úzkost a odcizení. Sugestivní obrazy letní přírody, které se objevují ve všech textech, se stávají jen rozmazanými kulisami za upatlaným poškrábaným plexisklem, na které se hudebníci snaží zaostřit jako na důkazy spirituality či potvrzení smyslu vlastní existence zpochybňované rozpadajícím se vztahem („ať jsi nebo nejsi mluvím s tebou”).
Letní nálada i hloubka prožívání jsou nejzřetelnější v reggaetonem inspirovaném tracku Rybíz. „Od začátku nám bylo jasný, že musíme o rybízu udělat českou verzi reggaetonu. Máme ho rádi, jak undergroundovej, tak mainstreamovej, je to jeden z největších současnejch žánrů,” říkají se smíchem muzikanti o stylu, který vznikl počátkem devadesátých let v Portoriku propojením prvků dancehallu, hiphopu a tradičních karibských a latinskoamerických rytmů; živelnost reggaetonu si nejprve podmanila Latinskou Ameriku, později pronikla do globálního mainstreamu.
Dvojice i s tebou zavádí v Rybízu posluchače do imaginární zahrady u rybníka, kde se mezi borovicemi a keříky rybízu odehrává tiché emocionální drama. „Rty mám potrhaný z cigaret mě pálí/ na rukou mám rudou, rybízový rány / za cestou dalekou/ někde nad řekou,” rapují odevzdaně, aby přešli do bezmocně polámaného zpěvu („postavil sem ti dům/ z rybízovejch snů a vůni borovicové kůry“) a zvuky zurčící vody a zpěv ptáků umocňují atmosféričnost skladby. „Tu desku máme spojenou se spoustou míst, reálnejch i vymyšlenejch, ale intuitivně jsme tíhli k tomu ohoblovat to na obecný zážitky, na zachycení – asi se tomu slovu nevyhneme – archetypu tý situace.“ Podobně přistupovali k textům.
Když si verze písniček vyměňovali po internetu, neslo to s sebou řadu „dezinterpretací“ původních nápadů, ovšem nakonec se ta „tichá pošta“ stala přirozenou součástí kreativního procesu. „Měli jsme tendenci k tomu přistupovat hrozně analyticky, rádi nad hudbou přemejšlíme koncepčně. Tady se to však dělo intuitivně. Mělo význam počkat si, aby si písničky samy řekly o to, jak mají jít ven.” Epéčko se jim podařilo dramaturgicky vystavět i ve formátu pouhých čtyř písní, které od zdánlivé bezstarostnosti přechází v bezmoc a odevzdanost a ústí do smíření.
Večer, kdy si hudebníci začali přes messenger posílat první nápady, byl jen pokračováním jejich dlouholetého kamarádství a navázal na předchozí společné projekty, které si ale, stejně jako sebe, nepřejí jmenovat. „Není to nějakej velikášskej koncept, plánujeme koncerty, na kterých budeme normálně sami za sebe. Jen nechceme mávat svýma ksichtama, aby si tu desku lidé vykládali podle toho, kdo jsme.” Dodávají, že prvotina sns léto zní jinak než to, co tvořili dosud, a tak by chtěli, aby jejich tracky – alespoň po nějakou dobu – mluvily samy za sebe. „V hudbě máme rádi určitou míru nejistoty, takže nás to baví i proto.”
Dovolit si smutek
V písních na EP sns léto nenajdeme ani obsesivní adoraci, ani sklony k majetnictví, ani výčitky či obviňování. Jejich texty o rozpadu vztahu působí v kontextu českého popu, jehož písničky jsou často plné přeslazených vyznání a dětinských říkanek, příjemně vyzrále a zdatně minimalisticky. Singl Svítí lze interpretovat jako onu fázi vztahu, v níž se začínají objevovat hluboké trhliny, které si ještě nechceme připouštět, naděje je zatím živená slepotou nebo popíráním: „ve vlnách ti dávám pít (dávám pít)/ jednou bude všechno/ jednou bude všechno.”
„Potřebovali jsme otevřenej smutek. Nechceme bejt cynický. Sere nás hudba, která je braná napůl s humorem a snaží se pomrkávat na posluchače, že to není vlastně tak vážný,” vysvětluje kapela, která sice o sobě mluví s ironií, ale v písních to má jinak – k uvěřitelné otevřenosti textů jí stačí vážně míněné náznaky. Na to, aby bylo druhému člověku rozumět, to někdy úplně stačí…
Autorka je hudební publicistka
