V Londýně vznikla možnost osobně a zdarma se potkat s předměty Davida Bowieho
Londýnské Victoria and Albert Museum otevřelo tento měsíc unikátní centrum věnované jednomu člověku – zpěvákovi, respektive všestrannému umělci Davidu Bowiemu. Jeho kompletní archiv, který čítá na přes devadesát tisíc předmětů, získala instituce předloni.
Od počátku se počítalo s tím, že veřejnosti bude archiv přístupný v roce 2025, bylo však potřeba nejdříve připravit adekvátní prostory. Ty David Bowie Center, jak se instituce jmenuje, našlo v budově depozitáře, nacházejícího se na kraji Queen Elizabeth Olympic Park. Jak název napovídá, park vznikl ve východním Londýně u příležitosti letních olympijských her v roce 2012. Po následném zájmu turistů, jenž postupně opadával, se v posledních letech začalo diskutovat o jeho dalším využití a o možnostech, jak k němu znovu přilákat pozornost.
Nový prostor jednoho z nejslavnějších muzeí světa, nazvaný V&A East Storehouse (V&A východní depozitář), spolu s nově otevřeným David Bowie Centre, do této oblasti bezpochyby nové návštěvníky přivede. Otevření centra provázela rozsáhlá vlna povětšinou až extatických reakcí snad ve všech britských médiích. Už ta ukazuje na neutuchající popularitu génia, který zůstává přítomnou a inspirativní součástí britské kultury.
Pracovnice londýnského David Bowie Center s jedním z exponátů, maskou umělce, foto: © Victoria and Albert Museum Přiblížit se jako nikdy dřív
Samotnou osobnost Davida Bowieho je málokomu třeba představovat. Narozen 8. ledna 1947 v londýnské čtvrti Brixton jako David Robert Jones. Ve třinácti letech se začal učit na saxofon. Už v roce 1963 zahájil profesionální hudební kariéru. Zvolil si pseudonym David Bowie, prý hlavně proto, aby si jej lidé nepletli s Davym Jonesem, frontmanem skupiny The Monkees. Bowieho průlomový hit Space Oddity vyšel v roce 1969, jen několik dní před přistáním Apolla 11 na Měsíci. V jediné písni se mu podařilo zachytit atmosféru doby.
Zpěvák propojoval hudbu s výrazným vizuálním stylem jak u svých alb, tak u celé své osobnosti. Vytvořil postavy jako Ziggy Stardust (album Hunky Dory, 1971) či Aladdin Sane (stejnojmenné album z roku 1973). Právě skrze něj dal světu později ikonický modročervený blesk, který se – namalovaný na obličeji zpěváka – objevil i na obalu desky. Jedinečná předvídavost provázela Bowieho tvorbu až do konce života v lednu 2016. Své poslední album Blackstar vydal v den svých narozenin, pouhé dva dny předtím, než podlehl rakovině.
Nile Rodgers má za to, že Bowie umění nejen tvořil, nýbrž sám byl uměním.
To zdaleka nebyl konec umělcova odkazu. Svůj archiv, původně uskladněný ve Spojených státech, kde poslední roky žil, Bowie daroval slavnému londýnskému Victoria and Albert Museum (V&A). Díky tomu mohlo vzniknou zmíněné David Bowie Centre, jediné svého druhu na světě. Nabízí přitom mnohem víc, než jen pohled do vitrín na věci, kterých se kdysi tvůrce dotýkal. Skrze jedinečný projekt, nazvaný Order an Object (objednej si předmět), si lze vyžádat jakýkoliv předmět (přesněji až pět najednou) z archivu a strávit s ním čas „jeden na jednoho“. Nemusíte být přitom studentem či badatelem, tuto možnost má každý. Celý rezervační systém je zdarma dostupný na stránkách centra. Jak uvedla Madeleie Haddon, hlavní kurátorka V&A East, centrum chce návštěvníky dostat tak blízko k Bowiemu, jako nikdy předtím. Doufá, že jeho tvorba inspiruje další generaci kreativních jedinců.
Jedna z kytar Davida Bowieho z časů, kdy vystupoval jako Ziggy Stardust. Exponát z londýnského David Bowie Center, foto: ČTK / Landmark Media – Steve Bealing I proto se tento měsíc zpřístupněné centrum nachází ve druhém patře budovy depozitáře – ten byl otevřen letos v květnu. Kromě velké videostěny s klipy a dalšími materiály, expozice zahrnuje především vybrané předměty z Bowieho archivu. Exponáty se budou obměňovat, intervaly mají být v rozmezí od půl roku do dvou let. Ty první vybírali jednak členové londýnské kapely The Last Dinner Party, kteří přiznávají Bowieho coby svůj velký inspirační zdroj, jednak Nile Rodgers, muzikant, častý Bowieho spolupracovník, například mu produkoval album Let’s Dance. Rodgers má za to, že Bowie umění nejen tvořil, nýbrž sám byl uměním.
K vidění je například autoportrét umělce z roku 1988, oblek na zakázku, v němž vstupoval během turné Serious Moonlight (1983), z něhož vznikl stejnojmenný film, nebo objemný Ziggi Stardust overal od Kansaie Yamamota. Pozornost vzbudil Bowieho poslední, nedokončený projekt, opera situovaná do Londýna 18. století a množství osobně psaných poznámek a textů k písním. Vystaveno je i několik dopisů, třeba od Lady Gaga nebo dávné stručné odmítnutí od Apple Records.
Jistota D. B.
Pro Victoria and Albert Museum bylo otevření centra do značné míry sázkou na jistotu. Když měl Bowie v roce 2013 v tomto muzeu svou retrospektivu nazvanou David Bowie is…, lístky na ni se prodávaly vůbec nejrychleji ze všech dosavadních zdejších výstav. Projekt poté pokračoval coby putovní, poslední jeho zastávkou bylo roku 2018 Brooklynské muzeu v New Yorku.
I proto bylo jasné, že očekávání veřejnosti, a především fanouškovské základny, byla vůči centru veliká. Že se je podařilo naplnit, o tom svědčí nejen nadšené kritiky, ale i nedostupné vstupenky. Ty jsou zdarma uvolňovány jednou za šest týdnů. Zároveň muzeum nabízí doprovodný program – a to i online. Ke komentované prohlídce se tak můžete připojit v podstatě odkudkoliv. Stačí tedy sledovat stránky centra, odebírat newsletter nebo počkat, až prvotní nával opadne. V případě David Bowie Centre to ovšem může trvat docela dlouho…
