Výfukový heist a covidový technothriller. Soderbergh i na HBO Max točí osobité žánrovky
Při spuštění streamovací služby HBO Max čekaly na české uživatele dva nové filmy Stevena Soderbergha – krimi z padesátých let Žádné prudké pohyby a technothriller odehrávající se v covidové současnosti KIMI. Přes velké odlišnosti v zasazení děje jde o sevřené, zábavné žánrovky s kritickým podtextem, vypolstrované hereckými hvězdami a opentlené formálními vychytávkami.
Američana Stevena Soderberga (* 1963) je v posledních letech zajímavé sledovat mimo jiné kvůli jeho zarputilé snaze hledat alternativní cesty produkce a distribuce, jež by byly nezávislé na velkých hollywoodských studiích. V posledních letech natáčel ve své produkční společnosti Extension 765 dokonce i na smartphony a díla distribuoval rovnou na Netflixu. Předloni ovšem přešel pod hlavičku Warner Bros. a jeho novinky proto můžeme vídat na konkurenční HBO. Loňské Žádné prudké pohyby ani snímek KIMI, který nese letošní vročení, už také netočil na mobily, nýbrž na regulérní digitální kamery. Jinak ovšem ze svých zažitých postupů příliš neslevil.
Po částečně improvizovaném předloňském vztahovém dramatu Nechte je všechny mluvit se Soderbergh vrátil ke svému předchozímu modelu natáčení – se všemi jeho přednostmi i nedostatky. Tedy: vytváří produkčně nenáročné filmy, v nichž propojuje populární žánry s poukazováním na problémy současných USA. Filmy Vedlejší účinky a Nepříčetná jsou psychothrillery, v nichž dramatickou zápletku rozehrávají témata antidepresiv a soukromé psychiatrické péče. High Flying Bird odhaluje zákulisí současného basketbalu a Prací automat je vyložená satira. I v jeho dvou posledních filmech přebírají roli strůjců zla korporace. Zároveň je jejich vyprávění v něčem prostší a zápletky o poznání úspornější, než co reprezentují současné hyperkomplexní hollywoodské filmy.
Trailer k filmu Žádné prudké pohyby, zdroj: YouTube Žádné prudké pohyby / No Sudden Move (USA, 2021, stopáž 115 minut)
Režie, kamera, střih: Steven Soderbergh, scénář: Ed Solomon, hudba: David Holmes. Hrají: Don Cheadle, Benicio Del Toro, David Harbour, Jon Hamm, Amy Seimetz, Brendan Fraser, Ray Liotta, Kieran Culkin, Noah Jupe, Craig muMs Grant a další.
Ve změti podvodů a úskoků
Žádné prudké pohyby jsou další variací na Soderberghův oblíbený žánr heist movie – filmů o vloupáních či krádežích, které strůjci sice pečlivě naplánují, ale akce se nějak zvrtne. Není divu, že právě tady je autor doma. Na tomhle žánru se dá dobře ukázat, co všechno podstatná část populace dokáže udělat s vidinou získání peněz, ale zároveň, jak brutálními metodami dokáží lidé, kteří už mají peněz dost, udržovat status quo. Dějově je gangsterka z Detroitu padesátých let minulého století trochu překombinovaná i nedotažená zároveň. Příběh o zločincích, kteří ještě zkomplikují už tak dost složitý plán na získání návodu k výrobě výfukového katalyzátoru, je přeplněn dějovými zvraty. Každá z figur tu osnuje plány uvnitř jiných plánů, kvůli nimž musí nejednou zradit hned několik domnělých spojenců. V téhle změti podvodů a úskoků se bohužel trochu ztrácejí samotné postavy, jejich motivace a společenské pozadí.
Soderbergh je sice dokáže pomocí jednoduchých vizuálních a situačních zkratek rychle charakterizovat a zasadit do společenského žebříčku, ale pak z nich dělá spíš figurky na dějové šachovnici než plnohodnotné figury. Dostatečně poutavá je snad jen ústřední postava afroamerického zločince Curta, kterého pohání snaha za každou cenu překonat stigma chudého černocha v tehdejší Americe. V zápletce bohužel zaniká i společenský kontext, na nějž film zjevně chce upozornit – rasové poměry v padesátkovém Detroitu a ekologicky škodlivé praktiky tamějších automobilek.
Díky Soderberghově režii a suverénním výkonům plejády hereckých hvězd mají Žádné prudké pohyby i tak spád, vtip a energii, která nás přenese i přes nejhůře zachytitelné veletoče zápletky. Pro cinefily a audiovizuální fetišisty navíc Soderbegh dílu dodal zvláštní vizuální ráz. Každý záběr je natočený se zvláštní obrazovou deformací připomínající efekt rybího oka, kde je střed obrazu vypouklý a okraje naopak stlačené. Film samotný nedává žádné vysvětlení tohoto stylu snímání – Soderbergh ho prý náhodou objevil při experimentování s digitální kamerou a japonským objektivem ze šedesátých let a rozhodl se, že ho při natáčení bude důsledně používat. Díky tomu si užijeme spoustu sledovacích záběrů a obecně jízd, v nichž pohyb kamery zdůrazňuje deformování obrazu. Můžeme to připodobnit k vypouklým odrazovým plochám tehdejších aut, můžeme se tím bavit jako samoúčelným ozvláštněním, nebo to můžeme ignorovat – každopádně i takovéhle formální hříčky patří do Soderberghova repertoáru.
Scénář Žádných prudkých pohybů napsal Ed Solomon, v jehož filmografii najdeme osmdesátkové teenagerské komedie o Billu a Tedovi i hollywodské hity typu Mužů v černém nebo verze Charlieho andílků z roku 2000.
Trailer k filmu Kimi, zdroj: YouTube KIMI (USA, 2022, stopáž 89 minut)
Režie, kamera, střih: Steven Soderbergh, scénář: David Koepp, hudba: Cliff Martinez. Hrají: Zoë Kravitz, Jacob Vargas, Jaime Camil, Rita Wilson, Erika Christensen, India de Beaufort, Robin Givens, Devin Ratray, Derek DelGaudio, Byron Bowers, Leona Britt a další.
Nepotřebuji být rafinovaný
Se zkušeným žánrovým scenáristou Soderbergh spolupracoval i na svém snímku KIMI. Technologický thriller z covidové éry pro změnu napsal a produkoval David Koepp, který má za sebou vysokorozpočtové blockbustery jako Jurský park nebo Mission: Impossible, ale i komorní thrillery typu Fincherova Úkrytu nebo adaptace Stephena Kinga Tajemné okno.
KIMI se drží klasické a hodně skromné dějové linie – Angela je mladá zaměstnankyně technologické korporace a živí se posloucháním záznamů chytrého reproduktoru KIMI, aby pomohla zlepšit efektivnost tohoto produktu. Při poslechu však narazí na záznam násilného činu. Když ho chce nahlásit vedení, zjistí, že se firma pokouší věc ututlat. Angela je navíc asociální a trpí agorafobií, takže když vyjde ze svého bytu, jímají ji úzkostné stavy.
Schematicky, až béčkově vystavěný thriller povyšuje nad průměr suverénní herecký výkon Zoë Kravitz v roli Angely. Je středobodem filmu – nejenže ji vidíme prakticky ve všech záběrech, ale často v nich vystupuje jen ona sama. Neurotická, zároveň až fanaticky determinovaná Angela zvládá působit zranitelně i silně zároveň.
Soderbergh, který tady – stejně jako u většiny svých filmů – zastává i funkci kameramana, se tu pohybuje především v prosklených labyrintických interiérech kancelářských budov či Angelina luxusního bytu. V exteriérových scénách kamera chaoticky krouží kolem hrdinky, aby zdůraznila její pocit dezorientace z toho, že je venku – což je další ze Soderberghových formálních výstřelků. Namísto složitého spletence postav a jejich motivací KIMI nabízí pár zkorumpovaných byznysmenů a grupu nelítostných ruských zabijáků, kteří si ve své práci rovněž pomáhají současnými technologiemi. Finále je přímočaré a šablonovité, ale ve výsledku funguje lépe než u Žádných prudkých pohybů. Soderbergh jako by tu přímo chtěl ukázat, že není nutné být přehnaně rafinovaný.
Právě v tom je Steven Soderbergh pozoruhodný a sympatický filmař – na jeho tvorbě je znát, že nechce za každou cenu soutěžit se současnou produkcí, nýbrž si stanovuje vlastní ambice a nároky. Žádné prudké pohyby ani KIMI nejsou skvělá díla, ale přes všechna žánrová schémata jsou osobitá.
