Netopýr je vzácný druh. Batman není dobrý detektiv, ale o to lepší postava

Nová verze Batmana prošla náročným procesem vzniku, který dokumentuje stav současného impéria DC. To sice mezi lety 2005 a 2012 zažilo zlatý věk, když Christopher Nolan svou batmanovskou trilogií přepisoval pravidla komiksových adaptací, následně však vstoupilo do chaotického období hledání odpovědi na sice uniformní, ale dokonale fungující multiverzum konkurenčního Marvelu.

Trailer k filmu, zdroj: YouTube

Chaos v impériu DC

DC se pokusilo nabídnout výhružnější, dospělejší a vážnější vesmír, bohužel jeho pokusy byly nesoudržné, místy dokonce tragikomické. Platí to především o týmovém filmu Liga spravedlnosti, který změnil režiséra a v současnosti existuje ve dvou verzích. Původní, kterou po Zacku Snyderovi dokončil Joss Wheddon, je naprosto mdlá a rozpadlá. Veřejností vymodlený „Snyder cut“ funguje jako fetiš pro zhrzené fanoušky, ovšem rovněž běží o strnulý, odpsychologizovaný a těžkopádný pokus vnést do komiksových filmů postupy artové kinematografie a novou vizuální mytologii.

Výsledkem je dokonalý chaos, v němž přestává být jasné, které postavy vlastně existují ve společném čase a prostoru, a kdo může potkat koho. To je obrovský rozdíl oproti Marvelu, který je organizovaný až obsedantně. Největší úspěch DC tak nakonec nepřinesl žádný z jeho ikonických superhrdinů (Superman, Batman, Aquaman, Wonder Woman), ale až solitérský snímek o kultovním batmanovském padouchovi Jokerovi. Režisér Todd Phillips se v něm pokusil o plnohodnotný sociální a psychologický portrét sociopata a traumatizovaného samotáře. Přes vřelé kritické a divácké přijetí však snímek Joker (2019) spíš budí otázky, zda nejde o plochou hereckou a režijní exhibici, kterou svou společenskou relevanci a psychologickou vrstevnatost jen pracně imituje okázalými gesty.

DC univerzum našlo po Christianu Baleovi svého Batmana v Benu Affleckovi, který ho ve filmech Batman vs. Superman a Liga spravedlnosti zahrál jako stárnoucího, zlomeného hromotluka neschopného uniknout závislosti na svém obleku. Přes nesporný herecký vklad nedostal Affleck od scenáristů férovou šanci svého Bruce Wayna povýšit nad hrozivou siluetu v neforemném obleku, který místy připomínal maskota nejmenovaného výrobce pneumatik.

Nakonec to měl být sám herec a také ceněný scenárista a režisér, kdo měl dát netopýřímu muži nový rozměr v sólovém filmu. Tvůrčí rozpory ale vedly k tomu, že „Batfleck“ pověsil černý kostým na hřebík a předal žezlo svému nástupci. Na postu režiséra a scenáristy jím je Matt Reeves, který se vedle invenčního found footage katastrofického thrilleru Cloverfield pozitivně zapsal především jako režisér dvou posledních dílů nové trilogie o Planetě opic. Právě tam se uvedl jako zručný skladatel obrazů a filmař schopný obejít se ve vyprávění bez nadbytku dialogů.

Hereckou štafetu od Afflecka k nelibosti mnoha fanoušků převzal Robert Pattinson, který je v povědomí trochu nespravedlivě stále zapsaný jako pobledlý idol fanynek upíří romantické ságy Stmívání. Přitom Pattinson v posledních letech sbíral zajímavé role v nezávislých filmech, které ukázaly úplně jinou stránku jeho herectví. Za zmínku stojí výtečná kreace v černobílém psychologickém hororu Maják, impulzivní výkon v krimi bratří Safdieových Dobrý časy, ale i spolupráce s režijními legendami jako Claire Denis či David Cronenberg.

Zoë Kravitz a Robert Pattinson ve filmu The Batman, foto: Warner Bros.

Strhující kulhání za indiciemi

Krajně nejistý podnik s novou verzí Batmana, která nezapadá do hlavní linie DC, tvůrcům beze zbytku vyšel. Všechny riskantní sázky se zúročují, protože z nich plyne neobvyklá tvůrčí svoboda a možnost opustit omezující mantinely superhrdinských mýtů. Reevesův Batman tak v něčem plní slib, který před lety dal Zack Snyder fanouškům: DC se skutečně vrací k dospělejšímu pojetí Christophera Nolana, ovšem tentokrát se to obejde bez patosu, barokně nafouknutých gest a plochých věšáků na kostýmy vydávaných za postavy.

Batman je žánrově nejlépe zařaditelný jako detektivní thriller evokující klasické filmy Davida Finchera (Sedm, Zodiac). I tady stojí v zešeřelém, skličujícím městě proti geniálnímu psychopatovi vyšetřovatelé, kteří jsou od počátku v nevýhodě. Musí kráčet po stopě ze šifrovaných drobků a smířit se s tím, že pachatel je vždy o krok napřed. Teatrální Riddler v mrazivém podání hereckého virtuóze Paula Dana má navrch jak nad Batmanem, tak nad jeho spolupracovníkem, komisařem Jimem Gordonem (Jeffrey Wright). Nelichotivé poznámky některých kritiků na adresu nedovtipnosti hlavních postav přehlížejí to, že jde o součást designu.

Nový Batman není detektiv, je to hraniční sociopat, který si vypěstoval světloplachost a veškerou svou moc odvozuje ze strachu a násilí. Je sice všímavý, ale šifry za něj musí luštit jeho komorník a náhradní otec Alfred (Andy Serkis). Skoro všechny superhrdinské propriety včetně Batmobilu, který připomíná podomácku zbouchaný americký „muscle car“ na steroidech, vystihuje určitá primitivní surovost. Komisař Gordon je zase příslušníkem policie, která zažívá naprostý vnitřní rozvrat. Celý Gotham je zahlcený drogami a zločinem, korupce prosakuje do nejvyšších vrstev mocenské pyramidy. Dvojice detektivů tak spíš kulhá za indiciemi, jež jim servíruje psychopat s brilantním plánem, a obtížně překonává okolnostmi limitovanou perspektivu.

S touto „chromou nohou spravedlnosti“ koresponduje i těžkotonážní, temný až nihilistický styl vyprávění a komponování jednotlivých záběrů. Matt Reeves Batmana rámuje živly a tmou, líčí ho jako děsivý přízrak, násilný běs na pokraji amoku. Bruce Wayne v sobě nemá ani stopu filantropa a rozmařilého miliardáře, kterou známe z jeho předchozích verzí. Je to zjizvená, sociofobní troska, která si musí vést deník, aby dokázala rozlišit realitu od noční můr. Prohnilý Gotham, který je jeho mateřskou půdou, nese patrné prvky německého expresionismu v práci s architektonickou vertikálou, stíny a gotickými prvky. Reeves do svého mixu nepouští příliš mnoho jiných emocí, než je bolest, hněv, zoufalství a smutek. To koresponduje s druhým obloukem, který je sice ukrytý pod vrstvou detektivního pátrání, ale pro vyznění filmu je zcela klíčový.

Batmanův „muscle car“ na steroidech… Záběr z filmu The Batman, foto: Warner Bros.

Pádné vyznění

Režisér Christopher Nolan zobrazil Batmana (viz snímek Batman začíná, 2005) coby muže na cestě od prvotní zášti ze smrti rodičů, přes temný symbol spravedlnosti až ke štvanci a zlomenému muži, který přišel o všechno a musí znovu povstat. Režisér Reeves v letošním Batmanovi už v impozantní první scéně líčí titulní figuru jako zplozence tmy, zběsilého, hrozivého a násilnického. Bruce Wayne je vnitřně mrtvá postava zcela pohřbená pod pochmurnou maskou, nedokonalou a výhružnou. Batman pomáhá jen sám sobě, svému pocitu bezmoci a hněvu.

Tenhle chodící gotický chrlič ztělesňuje jednu ze stránek rozkladu Gothamu, který se vymkl z kloubů a šílí. Proto je vztah mezi ním a ústřední zápornou figurou, králem „incelů“ Riddlerem, tak podivně osobní – na niterné úrovni je něco podstatného spojuje. Svoje skutečné já dokážou vyjádřit pouze s nasazenou maskou, jsou symbolem chaosu a produktem rozkladu. Velmi podobný motiv použil ve vztahu netopýřího muže a Jokera už Nolan v Temném rytíři, Reevesova verze jen obtáhla kontury tlustou černou linkou. Výsledek možná není tak sofistikovaný a postrádá větší společenský přesah, ale o to pádnější má vyznění.

V chladném a úsporně načrtnutém noirovém světě fungují i další vztahové linie. Nová Catwoman v podání Zoë Kravitz má příjemně pouliční nádech a nedbalou eleganci ženy, která zažila příliš mnoho a Riddlera skvěle doplňuje dvojice mafiánských zmetků. Colin Farell se po seriálu Severní vody dál v kreaci Tučňáka rozkošnicky noří do znetvořené a odulé verze svého já, která vyzařuje žoviální zlo. John Turturro hraje „kápa“ Falconeho s bodrostí a civilním nádechem, což souboji hlavního Batmana s podsvětím dodává realistické tóny.

Tolik diskutované tři hodiny stopáže diktuje pomalé, ale velmi rytmické tempo vyprávění, charakteristické důrazem na okamžik, detail a atmosféru. Nedá se říct, že by Reevesova chmurná vize neměla svoje trhliny a problémy, především v podobě posledního dějství, jež nabízí symbolický přerod hlavní postavy a změnu tónu směrem k větší naději.

Jenže navzdory dílčím nedokonalostem se nový Batman valí kupředu a omotává se kolem všech smyslů podobně jako ústřední písnička Something In The Way od Nirvany. Film také vypráví o nezhojených a nezhojitelných jizvách chraplavým hlasem, jehož intonace není perfektní, ovšem zalézá hluboko pod kůži.

Matt Reeves se tak řadí po boku kolegů Christophera Nolana a Denise Villeneuva vysoko rozpočtovým filmem, který má především režijní a vypravěčskou vizi, až pak úkol ohromit a pobavit. Tenhle netopýr je zkrátka vzácný druh.

Český plakát k filmu, zdroj: CSFD