Chlad sálá z hladového světa. Pořádná komiksová dávka šíleností
Jedním z nejvýraznějších loni v Česku publikovaných komiksů se stalo souborné vydání Chladu scenáristy Paula Tobina a kreslíře Juana Ferreyry. Monumentální hororová exkurze do světa šílenství a bytostí, které se jím živí, je někdy až moc zábavná, ale stále správně hororově znepokojivá.
Američan Paul Tobin (* 1965) píše komiksy již třicet let. Za digitální sérii Bandette, o jejíž kresbu se postarala Tobinova manželka Colleene Cooverová (* 1969), dokonce získal třikrát Eisnerovu cenu – v letech 2013, 2016 a 2017. Přesto Tobin nepatří k velkým jménům své disciplíny. Je spojován spíše s řadovou prací pro Marvel (Spider-Man) a s komiksy inspirovanými videohrami i předlohami z jiných médií. V Chladu je patrný vliv právě počítačových her. Především na designu některých monster či na pojetí paralelního Hladového světa, do něhož hrdinové více či méně dobrovolně vstupují, je znát obdiv k sériím typu Silent Hill. Přesto je Hlad dílem vysoce přesahujícím běžnou, ale i Tobinovu jinou produkci.
Ukázka z komiksu Chlad, repro: Comics Centrum
Začátek v blázinci nic nezkazí
Příběh začíná v říjnu 1941, kdy dojde k tragické události – v Sansidu, v jednom z massachusettských ústavů pro choromyslné, vypukne požár. Zatímco lidé šílí hrůzou nebo naopak s klidem pomatenců glosují krásu plamenů a umírají, do Sansidu vnikne Čipera Jack. Podivín s mezerou mezi zuby a neukojitelným hladem po lidském šílenství, jímž se živí. Narazí na jednoho ze sansidských chovanců a namísto „konzumace“ vyřkne nad nebohým Declanem podivnou kletbu: „Pohltí tě chlad.“
Střih do současnosti. Declan navenek téměř nezestárl a po řadě přesunů a internací v nejrůznějších státních zařízeních na něj státní zdravotnický systém v podstatě zapomněl. Minimálně natolik, že se nyní o něj u sebe doma stará dívka Reece, jeho poslední oficiální ošetřovatelka. Declan se světem nekomunikuje. Kromě zachovalého vzhledu vykazuje ještě jednu zvláštnost: Jeho tělesná teplota neustále klesá, což je v komiksu ještě podtrženo ledově modrými odstíny jeho kůže. Z onoho vegetativního stavu jej vytrhne až opětovné náhodné setkání s Čiperou Jackem. Aby zachránil sebe i Reece, bude muset Declan naplno využít i poslední ze svých zvláštností – je schopen „léčit“ šílenství druhých. A proniknout odvážně do již zmíněného Hladového světa, jakéhosi stínového Bostonu proměněného v pandemonium.
Nynější tuzemská edice Chladu obsahuje kromě titulního a původního komiksu i dvě přímá pokračování – Chlad: Prohnilé sémě a Chlad: Kosti jsou vrženy. Zvolený velký formát publikace umožňuje naplno si vychutnat skvělou práci argentinského výtvarníka Juana Ferreyry (* 1978) především na nejrůznějších monstrech z Hladového světa, která jsou často tvořena obnaženými tělesnými tkáněmi, kostmi a orgány. (V lecčems připomínají cenobity Cliva Barkera z legendárního Hellraisera nebo monstra Tobinova oblíbence Džundžiho Itóa). Kupříkladu Ferreyrovy metamorfózy holubů skutečně zneklidňují.
Právě všechna ta narušení či přímo znesvěcení tělesné integrity jsou na Chladu nejpůsobivější. Ostatně jak moc je Tobinův scénář na kresbě závislý – nebo na druhou stranu: Jak silně Ferreyrova kresba podtrhuje kvality textu – je patrné na bonusových materiálech, k nimž patří i dvě Tobinovy beletristické povídky, které téměř nefungují.
Krásně odporná obálka jako základ
Síla kresby je znát už z obálky, na níž si Declan strká prsty podél zakrvácené dásně pod tvář a špička prsteníčku mu proniká zpod víčka do oka. Je to kresba nechutně realistická, jakkoliv zachycuje něco podstatě nemožného – a zároveň vystihuje hlavní téma celého komiksu, jímž je šílenství postav i světa, v němž žijí.
Tobin v předmluvě dává k dobru historku, kdy obálku uviděl poprvé. Poslal mu ji nikoliv přímo Ferreyra, nýbrž redaktor původního vydání Scott Allie s tím, že mu jeho manželka nakázala soubor s ní okamžitě zavřít. A tak se Tobin uvolnil a zavolal pro změnu svou manželku, ať s ním obálku zkontroluje. Té stačil jeden pohled, aby odmítla vstoupit do místnosti. Tobin od té doby onu kresbu bere s sebou na nejrůznější cony a baví se sledováním reakcí fanoušků, především dětí – hnus, fascinace… a pak… proč to nezkusit jako na obrázku? V nejlepším hororovém smyslu toho slova se Ferreyrova práce na Chladu dokáže dostat pod kůži.
Minimálně v první třetině omnibusu (tedy v první sérii) se přitom Tobin spíše veze. Má velmi dobré nápady, ale nedokáže je řádně rozpracovat. Historie vztahu mezi Declanem a Čiperou Jackem se ostatně více rozvine až v pozdějších kapitolách. Ne zrovna logicky působí i skutečnost, že si Reece prostě Declana vzala k sobě domů. A jeho „probuzení“ je nepřipravené. Samotný Čipera Jack je pak hororový trickster z rodu Freddyho Kruegera či batmanovského Jokera, tedy nic originálního. Své oběti duševně i fyzicky týrá, lov kořisti je pro něj hrou. Bohužel není příliš jasné, jaké jsou jeho možnosti – a tak místy připomíná postavu slavného komiksu Maska. Což je dobrá zpráva z hlediska zábavnosti, ovšem ne z hlediska hororu. Čipera je prostě příliš atraktivní a chaotický záporák, než aby byl děsivým monstrem.
Naštěstí se v druhé třetině Tobin vybičoval k dost možná životnímu výkonu a na scénu přivádí Obrtlíka – podivnou bytost, která kráčí světem s kyblíčkem a ostrým nožem, jímž „sklízí“ lidské prsty, jež následně pěstuje na své zahrádce. S motivem prstů a drobných kůstek si náležitě hraje jak kresba, tak scénář. A i ty nejšílenější obrazy (třeba ždímání lidí kvůli závlaze Obrtlíkovy zahrádky) působí vpravdě děsivě. Navíc se ukazuje, že Declan má s Obrtlíkem cosi společného, takže Tobin tentokrát může pracovat s psychologií postav a nemusí budovat napětí pouze akcí, případně zdůrazňováním hrdinovy klesající teploty, která je tím nižší, čím víc Declan prochází mezi světy či aktivně vzdoruje Čiperovi a dalším protivníkům.
Samotný závěr komiksu, kdy se na scénu znovu vrací právě Čipera Jack, je kvalitou o něco slabší, ale Tobin zde jak s (relativně) kladnými, tak se zápornými postavami už pracuje mnohem suverénněji. Jen škoda závěrečného, příliš čítankového zvratu. I tak se především díky své druhé třetině Chlad řadí k nejlepším hororům, jaké u nás v posledních několika letech vyšly – a to nejen na poli komiksu, kde mu konkurují pouze omnibus Spirály a některé povídky ze série Pochmurný kraj.
Obálka „kompletního“ Chladu, repro: Comics Centrum
Paul Tobin – Juan Ferreyra: Chlad
Přeložila Alexandra Niklíčková, Comics Centrum, Praha 2021, 416 stran, doporučená cena 1400 korun.
