Výstava o tom, kde se vzala roztomilost a jak na nás útočí ze všech stran
Londýnská expozice CUTE, s podtitulem Výstava zkoumající neodolatelný vzestup roztomilosti, ukazuje některé projevy tohoto mimořádně silného kulturního fenoménu. Již teď se o akci mluví jako o výstavě roku. Díky chytlavému tématu i jeho zpracování láká davy návštěvníků.
Somerset House je známý jako významné architektonické dílo, sídlo The Courtauld Gallery and Institute a samozřejmě i jako dějiště londýnského Fashion Weeku. Kromě toho hostí řadu kulturních událostí a v části směřující k řece Temži pořádá krátkodobé výstavy. Ty se nejčastěji věnují mezioborovým tématům, nebo jsou spojeny s dalšími projekty Somerset House. Expozice CUTE tak zapadá do dlouhodobého programu tohoto místa, ale zároveň se vymyká jak rozsahem, tak mainstreamovým tématem.
Je to tak sladké
Již dlouho před zahájením bylo možné snad ve všech kulturních rubrikách, zmiňujících očekávané expozice roku 2024, narazit na hlavní obrázek k výstavě CUTE – roztomilou, načechranou, bílo-duhovou kočičku se zlatým rohem jednorožce. Na samotné výstavě je k vidění celá série obdobně laděných kočiček – záměrně kýčovitých, roztomilých a současně znepokojivých obrázků nazvaných Playing dress up with AI. (Tento stručný, přesto nesnadno přeložitelný název odkazuje na oblíbené zkoušení kostýmů, které je v anglosaských zemích rozšířené coby běžná součást podpory osobnostního vývoje dětí. Nejde pouze o sezonní záležitosti spojené s dobou karnevalů nebo Halloweenu; i ve školkách a školách existují koutky s nejrůznějšími kostýmy jako součást vybavení pro rozvoj fantazie. Nejblíže originálu je snad překlad Hra s převleky s AI.)
Že u zmíněných koček běží o nereálné obrazy, vytvořené studiem Graphic Though Facility, je zcela zřejmé třeba už z nadměrného počtu končetin tohoto tvora na hlavním obrázku výstavy. Obdobně nereálné jsou zářivé barvy některých cukrovinek. Všechny tyto vizualizace záměrně vznikly s tím, aby působily „neodolatelně“. Často v sobě spojují hned několik symbolů roztomilosti (duhu, křidélka, mašličky, roh jednorožce) a samozřejmě koťátko coby ústřední motiv, oblečené do různých kostýmků. Zároveň obrazy nezastírají zásah umělé inteligence. Zmutovaná koťátka skvěle ilustrují koncept výstavy, která tematizuje kult roztomilosti v současné kultuře i emoční manipulaci skrze ni. Takzvaný sugar coating – obdoba českého přísloví lakování na růžovo, tedy dělání něčeho lepším, krásnějším a přitažlivějším – je ostatně tématem jednoho z výstavních okruhů.
Hlavním sponzorem projektu je japonská firma Sanrio, která stojí za možná nejslavnějším soudobým symbolem roztomilosti – Hello Kitty. Té je samozřejmě věnován náležitý prostor: Už před budovou, na nádvoří směřujícím k Temži, je umístěna rozměrná socha bílé kočičky v původních modrých laclových šatkách s charakteristickou mašlí u levého ucha. Na podobě této konkrétní Hello Kitty se však podílela umělkyně Hattie Stewart, proslavená spoluprací s řadou hudebních pop ikon i módních značek. Klasický symbol roztomilosti doplnila o mrkající srdíčko, které Hello Kitty drží v tlapkách; zároveň jde o charakteristický motiv tvorby umělkyně.
Koťátka z Dalekého východu
Samotná výstava začíná citátem vynálezce internetu. Když se totiž britského informatika Tima Bernerse-Leeho v roce 2014 zeptali, k čemu nečekal, že se world wide web bude používat, odpověděl prý jednoslovně: Kittens (koťátka). Těch je v instalaci nespočet a v různých podobách. Ale v úvodní, historizující části expozice se ještě, obrazně řečeno, nemňouká.
Nejprve se exkurz do minulosti věnuje nástupu stylizované panenky –miminka Kewpie, někdy provedené s malými křidélky, pro niž byl předlohou komiksový skript vydaný poprvé v novinách roku 1909. Na výstavě je ukázána souvislost s renesančními andílky (viz třeba Rafaelova Sixtinská madona) a s pozvolným nástupem celospolečenského vnímání dětí jako „roztomilých“ a „čistých“ bytostí i s celkovým zaměřením na idylické dětství, související s nižší novorozeneckou mortalitou od 18. století dále.
Xiuching Tsay: Drunken Gravity (2019, Courtesy of the Artist). Exponát z londýnské výstavy CUTE, repro: Somerset House Jinou civilizační oblast prezentuje japonské slovo kawaii, jež přímo označuje kulturu roztomilosti. Termín, pocházející z dvojslovného spojení červenajícího se či „zářícího“ obličeje, má původ již v 11. století. Do novodobé kultury se masově rozšířilo díky obchodu založenému roku 1914 Jumejim Takehišou v Tokiu. Sortiment, jejž nabízel, cílil na „dívky a mladé ženy“ a vycházel z vizuální kultury Západu. Šlo o věci pro každodenní potřeby, ovšem prvky roztomilosti z nich dělaly atraktivnější zboží. Takešiho krámek nabral na značné popularitě. A když Japonsko, pak samozřejmě nechybí zmínka o manga kultuře a růžové barvě.
Následuje prostor věnovaný zmíněné firmě Sanrio, respektive jejímu nejznámějšímu produktu – Hello Kitty od návrhářky Juko Šimizu. Nechybí původní plastová peněženka na mince, na níž se postavička této kočičky objevila úplně poprvé, letos je tomu rovných padesát let. Instalace Sanria je (bezpochyby záměrně) hodně fotogenická. Zahrnuje stěny plné plyšových kočiček, portál v podobě slavných kočičích oušek s mašličkou a nadživotně velký obličej Hello Kitty promítaný na podlahu. To vše zakončené místností s disko koulí, hrajícím playlistem vytvořeným výstavě na míru a s neonem kočičky věnující se DJingu. Užívají si to nejen děti.
Rachel Maclean: !step on no petS – Step on no pets! (2021, Courtesy the Artist & Josh Lilley, London). Exponát z londýnské výstavy CUTE, foto: Elliot Hatherley, repro: Somerset House Útok na peněženky
V druhém podlaží je expozice členěna do oddílů pokrývajících různé oblasti roztomilosti, respektive ždímání emocionality. Jednou takovou jsou cry babies, kdy je roztomilost podpořena uslzenýma, někdy i nadměrně velkýma očima. Jiný oddíl představuje originální díla některých výtvarníků pracujících s tematikou roztomilosti. Oddíl Cute Monsters je zasvěcen „roztomilým“ monstrům. Lze se také odebrat do bočních pokojů s virtuální realitou a arkádovými videohrami, které si návštěvníci mohou zahrát.
Exponáty podtrhuje chytře volená výstavní architektura pracující s umělými kožešinami, lesklými fóliemi či neony. Z barev převažují růžová, červená, fialová a různě syté odstíny duhy. Diváci projdou několika tematickými „branami“ oddělujícími jednotlivé části výstavy, například srdcem či tlamou fialového monstra. Závěrečné video je atmosférickým zpodobněním přímořského zábavního parku po setmění, v němž se z nafukovacích balonků a jednorožců stávají záhadné objekty.
Takže tečka? Ne zcela
Vyjít z výstavy – trvá do 14. dubna – nemůžete jinak než přes obchod se suvenýry čili „Exit Through the Gift Shop“, jak by mohl říct Banksy (viz jeho stejnojmenný film z roku 2010 narážející na praktiky kulturních institucí k nucenému průchodu galerijním obchodem). Nákupní prostor je nacpán postavičkami Hello Kitty a dalšími roztomilostmi. Komu je to pořád ještě málo, může navštívit pop up Cute Coffee inspirované japonskou kawaii kulturou – tady jsou běžné předměty vylepšeny o dimenzi roztomilosti.
Shrnuto: I když se někdy může zdát výběr exponátů nahodilý nebo příliš podřízený konceptu (a sponzorům), výstava CUTE vysvětluje téma v zásadě dostatečně, s radostí a s očividným zápalem.
