Yalom o životě a smrti. Další překlad Orwellova 1984. Jakub Deml tuží tělo a ducha

Rubrika Knižní kvarteto je subjektivním výběrem z titulů vydaných právě teď, i třeba před nějakou dobou. Sestava je – pokud možno – komponována tak, aby v ní byla zastoupena produkce jak původní, tak překladová, jak beletristická, tak literatury faktu, jak mainstreamová, tak „okrajová“.

Yalom poprvé samostatný

Americký psychiatr Irvin D. Yalom (* 1931) je mezinárodní hvězdou svého oboru, čelný představitel takzvané existenciální psychoterapie a velmi schopný spisovatel – pražský Portál už zprostředkoval celou řadu jeho knih. Za manželku měl Marilyn Yalom (1932–2019), jež byla profesorkou francouzské literatury a komparatistiky, historičkou, autoritou v genderových studiích; její texty byly přeloženy do dvou desítek jazyků. Kniha, pod níž jsou oba podepsáni, vyšla v originále vloni a začala vznikat tehdy, když Marilyn onemocněla rakovinou a podstupovala léčbu. Sama psala o nemoci a o svých stavech a myšlenkách, o svém spění k fyzickému konci. A své pasáže připojil rovněž Irvin. Závěrečná zhruba čtvrtina knihy patří už jen a pouze jeho líčení toho, jaké je to pro něj zůstat sám, čím se zabývá, o čem přemýšlí, svěřuje se, jak ho přepadají bolesti a deprese. Přiznává, že ve svých osmaosmdesáti letech poprvé zakouší, jaké to je žít jako samostatný dospělý, protože se svou příští manželkou se seznámil na druhém stupni základní školy a vynecháme-li dospívající život u rodičů, nikdy pak už od sebe Marilyn a Irvin nebyli odloučeni.

Obálka je dílem Kateřiny Tvrdé, repro: Portál

Orwell česky podeváté, v něčem poprvé

V minulém Knižním kvartetu jsme upozornili mimo jiné na nový překlad Orwellovy prózy Animal Farm, která u nás byla zavedena pod názvem Farma zvířat, ale v novém překladu Jana Kalandry dostala titul Zvířecí statek. Totéž nakladatelství (Leda) a týž překladatel připravili pro tutéž edici (Slavné utopie) Orwellův nejproslulejší román 1984. Ten tak česky vyšel celkově podeváté, ale poprvé v Kalandrově překladu. Na trhu jsou nyní tím pádem tři české verze: v přetlumočení Evy Šimečkové (samizdatový překlad, oficiálně poprvé vydaný roku 1991), Petry Martínkové (poprvé jej publikovalo roku 2011 Argo) a Jana Kalandry. K tomu připočtěme komiksovou adaptaci (či chcete-li grafický román) Francouze Xaviera Costeho, který vloni přineslo Argo s využitím překladu Petry Martínkové, plus také vloni vydaný grafický román českého výtvarníka Matyáše Namaie, pro něhož příslušné pasáže přeložil Milan Soutor. Kalandrův překlad pro značku Leda doprovázejí ilustrace Jindřicha Janíčka, spjatého jinak především s pražským nakladatelstvím a knihkupectvím Take Take Take (na okraj: vloni Janíčkovi vydala Paseka pozoruhodný komiksový svazek B jako běžec).

Knihu graficky upravil a ilustroval Jindřich Janíček, repro: ČT art

Co (si) říkáme v dialogu

Čtvrtý svazek Sociolingvistické edice Jazyk, společnost, interakce, jejímiž hlavními editory jsou Jiří Nekvapil a Marián Sloboda z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a která si klade za cíl přinášet práce, jež „se zabývají tím, jak lidé užívají jazyky v konkrétních situacích a čeho jejich užíváním dosahují“. Oním čtvrtým svazkem je výbor z textů přední české bohemistky Olgy Müllerové (* 1942) Dialog a mluvená čeština. Tři desítky autorčiných studií o mluvené češtině a jejím fungování v komunikaci rozdělili dvě editorky a jeden editor do pěti oddílů: Do jednoho z nich zařadili texty o výstavbě dialogu a povaze, do dalšího studie akcentující hlediska a vztahy účastníků dialogů, závěrečný oddíl obsahuje kvarteto textů o dialozích v médiích (s logickým důrazem na elektronická média, rozhlas především). Za každou ze studií následuje seznam domácí i zahraniční literatury vztažené k danému tématu. Texty jsou různé povahy: Některé ocení především lingvisté, jiné by při troše dobré vůle a pozornosti mohly leccos zajímavého o mluvené češtině říct i laickému publiku anebo právě lidem, kteří působí v médiích či připravují podcasty. Ostatně proč se neponořit do takových témat jako rozdíly a shody v dialozích s muži a ženami, kompromisy v komunikaci lékaře a pacienta či řeč v ordinaci dětského lékaře?

Obálku s použitím obrazu Eduarda Ovčáčka navrhl Jan Procházka, repro: ČT art

Deml, sympatizant Sokola

Nový přírůstek do edice Sebraných spisů Jakuba Demla. Asi nejkomplikovanější z českých katolických spisovatelů minulého století je v tomto rozsáhlém svazku zpřístupněn rozličnými texty z let 1923–1925, které se vážou k jeho vztahu – pro leckoho možná překvapivého – k sokolskému hnutí, k němuž se v té době přimkl. Tak jen pro představu jednu citaci: „Doktor Miroslav Tyrš dělí společnost lidskou na dva protivné tábory: v prvním zasedli prý oni věční lenoši, lidé pohodlní a spokojení, kteří netouží po ničem jiném, než aby byl zachován status quo myšlenkový i společenský – kdežto druzí, jdouce za hvězdou věčného pokroku lidstva, snaží se všecko přetvořit, zreformovat, zpřejinačit, zdokonalit. A oč usiluje Sokolstvo? Aby těch lenochů a lidí pohodlných, spokojených, netečných, konzervativních a konzervovaných bylo čím dál tím méně.  Lenost je matka hříchu, kdo se mu oddává, ten chce býti živ z práce jiných. Tyrš vynašel proti lenosti a jejím následkům lék: lámání údů, hnětení svalů soustavným sokolským tělocvikem, kterým se překonává zahálka a podněcuje chuť k činnosti.“

Na projektu Sebraných spisů Jakuba Demla je sympatické, že dosud vycházejí v tom pořadí, v jakém jsou také číslovány, což u spisů zdaleka nebývá pravidlem. A dosud také projekt díky svému editorskému pojetí zachovává v zásadě chronologii zařazených textů, tedy jednotlivé svazky se časově překrývají pouze minimálně. Jestliže úvodní svazek přiblížil Demlovu tvorbu na počátku minulého století (konkrétně z let 1902–1910), nyní se spisy, proponované do celkem třinácti knih, dostaly ve zprostředkování Demlova díla do poloviny let dvacátých.

Pro pořádek se sluší uvést, že kromě těchto Demlových spisů existuje při Ústavu pro českou literaturu AV ČR Tým pro výzkum korespondence Jakuba Demla, jehož členky od roku 2010 zpracovávají básníkovy dopisy v komentované ediční řadě Korespondence Jakuba Demla (v letech 2010–2015 její svazky publikovalo nakladatelství Dauphin, od roku 2016 se toho ujal zmíněný akademický ústav).

Autorem grafického návrhu je Jakub Krč ze studia Lacerta, repro: Academia