Tahle korporace není pro slabý. Uvěřitelná dystopie v seriálu Odloučení

Odloučení pomalu a postupně divákovi odhaluje falešnou idylu biotechnologické korporace Lumon Industries (mající i své vlastní webové stránky), která na svých zaměstnancích provádí neurologickou operaci „odloučení”, během níž dochází k rozpojení osobnosti na dvě vzájemně nezávislé entity. Ty si sice jsou vědomy existence onoho druhého já, nicméně nemají přístup k jeho vzpomínkám ani prožitkům – jedno já pracuje na směnách v Lumonu, druhé vede civilní život „tam venku“, aniž by o sobě cokoliv dalšího věděly. Seriál Odloučení je běžně označovaný za sci-fi psychologický thriller. Tady se však musíme nad terminologií pozastavit a připomenout některé souvislosti.

Adam Scott v roli Marka v seriálu Odloučení, foto: Apple TV+

Co je realistická spekulace

Slavná kanadská spisovatelka Margaret Atwood se svého času dostala do sporu s neméně známou americkou autorkou Ursulou Le Guin ohledně definice a hodnoty žánru science-fiction. Zatímco LeGuin dlouhodobě bojovala proti kulturnímu snobismu „vysoké literatury”, který ve své době vědeckofantastickou tvorbu chápal jako jeden z „nižších” žánrů, Atwood důrazně odmítala své příběhy chápat jako sci-fi a sama je raději řadila do kategorie „spekulativní fikce”. Ta se podle ní odlišuje tím, že namísto fantastických technologií, vesmírných letů a kontaktů s mimozemskými civilizacemi stojí nohama na zemi a snaží se domýšlet sociální a technologické tendence současnosti do možných důsledků, k nimž by mohlo dojít.

Spekulace v podání Atwood má tedy blízko ke svému původnímu, filozofickému smyslu: Není nezávaznou hrou imaginace, nýbrž racionálně vedenou operací podle logických pravidel. Pozadím spekulativní fikce je přesvědčení o možnosti nalezení základní gramatiky společnosti a jejích dějin, včetně směru technologického a politického vývoje. Spekulativní světy tudíž nejsou jen fikční, ale především možné. Tyto možné světy sice mohou působit cize, nicméně jsou pevně zakořeněné v reáliích žitého světa. Podle Atwood existuje v západní literatuře celá tradice takové spekulativní fikce, která počíná Julesem Vernem a pokračuje Georgem Orwellem, Aldousem Huxleym, Jevgenijem Zamjatinem, některými díly Neala Stephensona nebo Kima Stanleyho Robinsona a v neposlední řadě tvorbou samotné Margaret Atwood, jíž se dostalo mezinárodního uznání především za Příběh služebnice nebo za trilogii Oryx and the Creek.

Už na první pohled je patrné, že silným proudem v rámci spekulativní fikce je dystopická literatura, transformující aktuální společenské tendence do podoby varování před hrozbou budoucího totalitárního zřízení. Sem můžeme zařadit zmíněný Příběh služebnice, Huxleyho Krásný nový svět nebo Orwellův román 1984. Ovšem ne vždy má dystopie podobu spekulace o směřování k totalitárnímu státu. Nejpozději s nástupem kyberpunku se dystopická kulturní produkce začala zaměřovat na moc korporací, které se vlivem své ekonomické expanze nebo technologií, jež mají k dispozici, stávají hrozbou pro člověka nebo přírodní bytí. Sem patří romány jako je Ready Player One – Hra začíná amerického autora Ernesta Clinea, který se věnuje otázce virtuální reality, film Gattaca, rozvíjející etické otázky genetického inženýrství nebo třeba seriál The Black Mirror z produkce britského Channel 4, reflektující možné dopady prudkého rozvoje technologií na společnost.

Zach Cherry v seriálu Odloučení, foto: Apple TV+

Pozor na firemní filozofii

Takovou korporátní spekulativní dystopií je právě i seriál Odloučení. V úvodu zmíněná firma Lumon Industries sice provádí onu neurologickou operaci na dobrovolné bázi, tedy pouze těm, kdo o ni projeví zájem, nicméně následek jednoho takového zákroku tvoří rozbušku příběhu. Ten začíná probuzením Helly, která si nepamatuje, kdo ani kde je. Procesem probuzení do nové identity ji má provést její budoucí nadřízený Mark, avšak Hellyin následný panický záchvat dává tušit, že pracovní idylka Markova několikačlenného týmu pomalu končí. To je jedna z bizarností, které zpočátku nemusí v seriálu působit zcela věrohodně – Mark i jeho tým jsou původně se svou situací spokojeni a necítí potřebu klást si otázky po smyslu práce v Lumon Industries nebo proč vůbec se jejich původní já rozhodlo proceduru odloučení podstoupit. Reakce Helly se vůči dosavadním pořádkům ukáže být ovšem natolik rozvratnická, že Mark a jeho tým začnou pochybovat o světě dotyčné korporace, v nějž doposud věřili. Je to ostatně jediný svět, který znají, do něj se „narodili”, jejich identita je s ním pevně spjatá.

Korporace Lumon Industries se profiluje coby inovátor v oblasti work-life balance. Absurdní řešení v podobě neurologického rozpojení osobnosti na pracovní já a postpracovní já je přitom zástěrkou pro podstatně temnější konspiraci klanu Eaganů, který korporaci založil jako velmi svébytnou rodinnou firmu. Postava praotce zakladatele Kiera Eagana se u managementu i zaměstnanců těší zbožné úctě a je jedním z opěrných pilířů světa Lumonu. S každou další epizodou se stává zřejmější, že příběh bude čímsi víc než jen dalším pokusem o reflexi morálních a psychologických dilemat vyplývajících z aplikací nových biotechnologií. Způsob, jakým je korporace Lumon vykreslena, totiž nezapře americký kontext, z něhož autoři seriálu vychází. Počáteční zaměstnaneckou loajalitu nahlodávají pochybnosti, které postupně rozkrývají problémy stojící v pozadí korporace Lumon. Ta se opírá o kombinaci byznysové mentality, kultu osobnosti a podivného náboženského fundamentalismu, jímž je korporace prosycená.

Bytostně americká kombinace byznysové kultury a egomaniakálního náboženského zápalu vytváří v Odloučení nemálo směšných situací, na něž divák s údivem zírá. Některé z nešvarů reálné pozdně-kapitalistické firemní kultury jsou tu dohnány do absurdních poloh. Odlidštěnost korporátních byrokratů s jejich žraločími úsměvy, systém směšných odměn pro zaměstnance nebo mandatorní oslavy pracovních úspěchů společně s nevěrohodným působením vyšších pater firemní hierarchie ve výsledku představují kritiku, která není pouhou fikcí, nýbrž dotažením reálně existujících jevů do možných důsledků. Právě tak totiž funguje spekulativní fikce, kterou můžeme označit jako „spekulativní realismus” nacházející se na pomezí tradičního realismu a fantastiky.

Odloučení nás díky tomu vtahuje do svého světa nikoli proto, abychom unikli z toho našeho pomocí otupující zábavy, nýbrž aby nám ukázal skryté a dystopické momenty naší vlastní sociální reality. V nejlepším případě bychom si na jeho scény měli vzpomenout vždy, když někdo na firemním teambuildingu začne mluvit o „firemní filozofii”. Nic takového pravděpodobně neexistuje. A pokud ano, tak jako past.

Autor je publicista a redaktor Deníku Alarm.

Plakát k filmu, zdroj: Apple TV