Z Tchaj-wanu do Berlína a zpět. Intenzivní román Město duchů o tom, jak si domov neseme v sobě

Když Tomio Okamura na konci července navštívil Čínu, zaujal výrokem, že za Babišovy vlády už neproběhnou žádné další oficiální návštěvy Tchaj-wanu. Ostrovní země je dlouhodobým třaskavým geopolitickým místem a i naše nedávná historie s ní je dost bohatá. A bohatá je rovněž tamní literární produkce, což naposledy dosvědčila letošní porota Mezinárodní Bookerovy ceny, která vyznamenala překlad románu Taiwan Travelogue od autorky Yang Shuang-zi. Je možné, že tato kniha brzy vyjde i česky. Kdo se však chce seznámit s tchajwanskou literaturou ještě předtím, může sáhnout po románu Město duchů od Kevina Čchena (* 1976), jenž vyšel v překladu Denise Molčanova a v podmanivé grafické úpravě. Autor překlad své prózy (originál napsaný v čínštině vyšel roku 2019) přijel letos v květnu představit na veletrh Svět knihy Praha.

Kevin Čchen žije už více než dvě dekády v Berlíně a v Německu rovněž pobývá autobiografický hrdina Města duchů, muž jménem Tchien-chung, též „druhý bratr“, jehož odmalička „přitahují těsné boxerky. (…) Jak je to jen možné, prchá z rodné hroudy, jeho tvůrčí pobyt v Berlíně se však značně protáhne, nešťastná láska ho přivádí mimo jiné k Baltskému moři, Hamletovi a labutím.“ Podobně komprimovaný životopis najdeme v úvodním seznamu postav u protagonistových rodičů, prarodičů, jeho šesti sourozenců, ale také u rodinných přátel či známých. A pokud po knize sáhnete, připravte se na to, že do tohoto seznamu budete nahlížet. Román totiž zachycuje spletitou a barvitou historii rodiny Čchen.

Protagonista se vrací z pobytu v Německu na rodný ostrov. Záhy zjišťujeme, že byl v Německu uvězněný, a postupně se dostáváme i k důvodům a okolnostem, proč za mřížemi skončil. Spolu s tím Tchien-chung krouží kolem otázek, které jej do ciziny vyhnaly: Má se vůbec kam vracet? Dovede jej vlastní rodina přijmout takového, jaký je? A jak si poradí s traumaty, která si s sebou od mládí vleče?

Jednotlivé kapitoly těkají mezi postavami i mezi časovými liniemi (právě v tomto ohledu se nejvíce hodí zmíněný úvodní seznam postav, obvykle je lepší podívat se, o kom je zrovna řeč). A postupně se ukazuje, že nejen minulost nejmladšího syna, nýbrž i minulost většiny ostatních postav – a o přítomnosti to platí rovněž – je poznamenána špatnými volbami, neštěstím, partnerskými krizemi, a to ještě v tom lepším případě. Jedna ze sester žije s násilníkem, jedna v chudobě. Rodina vyrůstala na malém městě, což bylo pro mnohé z jejích členů dusivé a svazující.

Postupně rovněž pronikáme do minulosti rodičů navzdory tomu, že otec početných sourozenců už nežije. Některé kapitoly vypráví ze záhrobí, jako duch. V titulních duších však můžeme spatřovat i nevyřešené záležitosti z rodinné minulosti. Nadreálný vypravěč je bezpochyby silný narativní kalibr, ale pozornosti čtenářů by nemělo uniknout, že velmi příznačnou, tíživou atmosféru knihy zdaleka netvoří pouze on.

Obálka knihy v grafické úpravě Kateřiny Wewiorové, repro: Větrné mlýny

Podobně podstatné je například to, jak Kevin Čchen popisuje dusivé léto, které protagonistovo městečko opakovaně tíží: „Udeřila největší horka. Na městečko stále nespadla jediná kapka vody, zavlažovací příkopy jsou vyschlé, zem na ladech rozpraskaná, každá domácnost pálí papírové peníze, před každým stavením stojí výheň, plameny šlehají, což ještě umocňuje vyprahlost toho léta, země je rozžhavená pánev, samečci cikád vržou vší silou za stromů, na obloze vymeteno, slunce svrchovaný pán.“

Román je velmi intenzivní, naléhavý, a to navzdory tomu, že jeho četbu musíte přerušovat, abyste se v ději a časových rovinách zorientovali. A jak se před námi čím dál více rozevírá historie ústřední rodiny, kdesi na pozadí můžeme sledovat i proměnu Tchaj-wanu jako takového, který dnes vyrábí kruciální mikročipy, zatímco ještě v polovině století žila většina lidí na venkově v dost skrovných podmínkách. To se odráží i na rodině Čchenů: předkové byli svázaní s půdou, zatímco (některé) děti už mají možnost studovat, vyjet do zahraničí. Jenomže – jak se ukazuje na fragmentárně vyprávěném příběhu Tchien-chunga – domov s člověkem může putovat až do Berlína.