Realita kyberpunkový román Sníh v lecčems překonala, ale pořád je to výtečná kniha

Než otevřete Sníh, drobné varování. Kyberpunk vždy stál na výrazném stylu, na svébytné, neony a obrazovkami monitorů nasvícené poezii velkoměst a na geniu loci vzrušujících časů, kdy subkultury a jejich jazyk provádějí nepřátelské převzetí mainstreamové společnosti. Vlastně to nemá nic moc společného se science fiction, i když právě na jejím pozadí dosáhli kyberpunkoví autoři a autorky největších úspěchů. Jenže třeba takový William Gibson si po napsání kultovního Neuromancera klidně střihl (nedávno česky vydaný) thriller Nulová historie o tom, jak může na svět nahlížet korporátní guru, který se snaží získat oděvní zakázku u americké armády. Jinými slovy: kyberpunk byl dravý, syrový, plný energie a ovšem i náchylný k tomu, aby se z něj v rukou pozdějších, méně schopných autorů a autorek stalo klišé či dokonce objekt výsměchu.

Neal Stephenson (* 1959) přitom nepatřil k první kyberpunkové generaci. Sníh publikoval roku 1992, kdy kyberpunk byl již vybouřen. Přesto jde o román, na nějž fanoušci zrcadlovek a přímého rozhraní lidské mysli a počítačů nedají dopustit, i když dobře tuší, že je svého druhu láskyplnou parodií. Ostatně jeho úvodní scény jsou věnované smrtelně nebezpečné misi, která probíhá na futuristických ulicích Los Angeles a spočívá v dovážce pizzy. 

Chce něco cítit a být někým

Vítejte tedy v alternativní verzi začínajícího jednadvacátého století. Vlivem hyperinflace se USA rozpadly do řady frančízových států. Sice existují zbytky federální vlády, ale jsou pro smích. Armáda i námořnictvo se rozdělily do soupeřících organizací. O potírání zločinu se nestará policie, nýbrž soukromé firmy. Cosa Nostra si otevřela Pizzeriánskou univerzitu a její šéf Strýček Enzo hlásá z billboardů „Mafie – váš přítel v rodině“. Pracuje pro něj i Transportér, který sice nechce vědět, co se stane s těmi, kteří doručí pizzu později, než je předepsaných třicet minut, ale ví, že i když se třeba opékači hamburgerů dožijí vyššího věku, jejich život za nic nestojí. Coby nejlepší šermíř na světě a jeden z mála zbývajících programátorů na volné noze Transportér nechce jen přežívat. Chce něco cítit a být někým. Což je těžké, neboť „neviditelná ruka trhu popadla veškerou historicky podmíněnou nerovnost a rozmázla ji po celé zeměkouli v tlusté vrstvě něčeho, co by pákistánský zedník mohl považovat za prosperitu“.

Obálka prvního českého vydání Sněhu v nakladatelství Talpress (rok 2000). Repro: Talpress

Jedna taková rozvážka pizzy se povážlivě zkomplikuje, ovšem díky ní se Transportér, občanským jménem Umi Neywitz, setká s S.O., patnáctiletou kurýrkou od RadikKS. Tihle dva se pravděpodobně – pokud se vývoj naší společnosti bude ubírat podobným směrem jako ve Sněhu a zamotá se do něj trocha toho náboženského blábolu – stanou svatými patrony odíraných zaměstnanců příštích rozvážkových a doručovacích služeb. Mimochodem, nedivil bych se, kdyby slavná reklama jisté kurýrní společnosti, kde se objevuje dovážka Sauronova Prstenu k Hoře osudu, vycházela z jedné z klíčových scén Stephensonova románu, zakončené posměšným konstatováním „Další doručená zásilka, další spokojený zákazník“.

Umi Neywitz a S.O. se každopádně stanou svého druhu obchodními partnery. A připletou se ke Snow Crash čili Sněhu – tajemné droze fungující jak v reálném světě, tak v počítačovém Metaversu, kde se chová jako virus zvlášť vysazený na programátory. Umi postupně zjišťuje, že podstata hrozby vychází z pradávného Sumeru, kdy lidský mozek a jazyk fungovaly na jiných principech a bylo možné je „programovat“, což činilo lidstvo náchylným k smrtelně nebezpečným myšlenkovým nákazám. Až legendární Enki vše změnil, když způsobil to, co dnes známe jako babylónské zmatení jazyků.

Na webových stránkách autora v kategorii foto jsou jen dva snímky, nadto si velmi podobné. Toto je jeden z nich. Zdroj: nealstephenson.com

Stephenson si dá velkou práci, abyste tohle odhalení a jeho detaily hltali a dávalo vám perfektní smysl. Jeho hrátky s lingvistickými teoriemi, s historií (skvělá poznámka o rozdílech egyptské kultury založené na kameni, a té sumerské založené na hlíně, kdy z jedné máme všechen hardware, zatímco z druhé hlavně software – data) a dějinami monoteistických náboženství jsou fascinující, sarkastické a při vší své přepálenosti vrcholně zábavné.

Však také řada scén zavání ryzí komedií. Postavy jsou místy až komiksové karikatury. Hlavní hrozbou je Aleut zvaný Havran, který bojuje skleněnými noži s ostřím půl molekuly širokým a jehož srdeční tep je napojený na hlavici vodíkové bomby zcizené ze sovětské jaderné ponorky. Vyloženě do hájemství kreslených grotesek pak patří takzvaní krysáci – strážní jednotky, kyborgizovaní psi, jež se pohybují nadzvukovou rychlostí, ale většinu času spí ve svých „boudičkách“, kde se jim zdá o stejcích rostoucích na stromech a hodných holčičkách, které poznali ve svých starých životech. Ale pozor: jeden z krysáků byl kdysi známý jako Fido a jeho hodnou holčičkou byla S.O. Autor to využije jak ke skvělému fóru o tom, jak naprogramovat dokonalý psí ráj, tak k emotivnímu finále, kdy osobnost starého Fida vyplave napovrch.

Rozkoš čtení 

Sníh patří k románům, jejichž vizi „matrixu“ a vůbec rozvoje výpočetní techniky reálný svět během následujících let celkem převálcoval. Nevadí. Pořád je to vrcholně zajímavý a vtipný příklad extrapolace trendů. Mimochodem, Stephenson při psaní kromě jiného vycházel z knihy Pokyny pro tvorbu uživatelského rozhraní Apple. A jeho dílčí nápady či úvahy inspirovaly nejen řadu dalších autorů a autorek, ale i vědecké bádání. Stephenson ostatně právě díky Sněhu jeden čas pracoval pro firmy, jako je Blue Origin Jeffa Bezose; jeho úkolem bylo přicházet s novátorskými přístupy k letům do vesmíru.

Autorsky se pak ke Sněhu vrátil v době, kdy se uvažovalo o jeho filmové adaptaci. Výsledkem jsou dvě scény ve formě scénáře, které jsou nyní součástí druhého českého vydání coby bonusy. Věnuje se v nich jedné z vedlejších postav a jejímu pátrání po Enkim. Bonus je to zajímavý, ale upřímně – film by to nejspíš byl tuctový, bez drajvu, který dokázal Stephenson vdechnout románu, a který v překladu kongeniálně přenesl předčasně ze světa odešlý Tomáš Hrách (1967–2000). Zachoval energii vyprávění a skvěle si vyhrál s nejrůznějšími jmény a hříčkami. Do futuristického světa Sněhu neváhal zakomponovat cimrmanovské šrapnely českých konotací, když například v jednu chvíli vyděšení hrdinové „serou maggi v kostkách“.

Výsledkem je kniha, která vás – podobně jako řada pozdějších autorových románů – donutí dopátrávat si informace z oborů, o nichž jste možná ani neslyšeli, a zároveň si četbu lze vychutnávat nejen jako adrenalinovou jízdu ne nepodobnou rozvážce pizzy pro Strýčka Enza, ale také větu za větou a obraz za obrazem coby oslavu jazyka.

Obálka nynějšího vydání Sněhu v nakladatelství Argo. Repro: Argo