V budoucnu není nic než kulturní válka: Warhammer 40 000, Vesmírní mariňáci a krajní pravice

Představte si státní zřízení, které nijak nedbá na blaho svých občanů: vše je zcela podřízeno zájmům říše, která vede neutuchající dobyvačnou válku proti všemu cizímu. Jakoukoliv příležitost ke kompromisu předem zapovídá krédo, že čehokoliv nečistého je třeba se zbavit jakýmikoliv prostředky – ať už genocidou nebo mučením protivníků i domnělých zrádců. Ve svaté válce, kde se váhavost nepřipouští, umírají miliardy bez mrknutí oka – civilisté, branci z nespočtu provincií a občas i, jak praví oficiální propaganda, hrdinové říše, Vesmírní mariňáci. Mohutní, nadlidsky vysocí supervojáci s dvěma srdci a řadou dalších genetických úprav, oddaní poučkám oficiální doktríny. Válečníci-mniši nenávidící vše, co se od říšské normy odchyluje, připraveni bez zaváhání ničit celé civilizace. A to ve službě svého genetického otce, Císaře lidstva, jemuž jsou každý den obětovány desetitisíce duší, aby na svém zlatém trůně zůstal při životě. Vítejte v Impériu ze světa Warhammeru 40 000. Takhle vypadá lidská civilizace, jíž prorokovali zářnou budoucnost, v 41. tisíciletí.

Snad tohle není budoucnost lidské civilizace. Screenshot ze hry Warhammer 40 000. Zdroj: Games Workshop

Ne nadarmo řada materiálů z tohoto fiktivního světa začíná textem, jehož součástí je věta: „Žít v takových časech znamená žít v tom nejkrutějším a nejkrvavějším zřízení, jaké si dovedete představit.“ Nelze než souhlasit. V univerzu, které začalo s figurkovou hrou a dnes do něj náleží ohromně populární videohry, knihy i seriály, je Impérium lidstva skutečně místem, které bychom nepřáli ani svým nejhorším nepřátelům. Jde o režim, který pod zářnými symboly své síly skrývá nebetyčnou bezohlednost.

Přesto najdete řadu těch, jimž Impérium připadá vážně cool. Na obrázky z Warhammeru 40 000 dnes narazíte nejen v nerdských pokojích, ale taky mezi pravicovými influencery. Co začalo jako satira je dnes kolosem zasahujícím do všech koutů popkultury. V osmdesátých letech jste v oficiálních materiálech firmy Games Workshop, autorů Warhammeru, mohli narazit na orky třímající praporec zesměšňující Margaret Thatcher; dnes se do feedů dere Císař lidstva s hlavou Donalda Trumpa. A z „nejkrutějšího zřízení“ se v mnoha ohledech stala spektakulární podívaná plná neohrožených vesmírných hrdinů.

Tohle je příběh o tom, co se ze satiry ztratí, když je miliardovou značkou.

Politický boj o zlaté trůny

Návštěvnictvu věhlasného karnevalového průvodu v italském městě Viareggio se v únoru 2019 naskytl pozoruhodný pohled. Při slavnosti mohli na nebi spatřit vznášející se gigantickou postavu ve zlatém zdobeném brnění třímající mohutný meč. Očividně znázorňovala boha-císaře lidstva z Warhammeru 40 000 v nejlepších letech – jen hlava sochy patřila Donaldu Trumpovi, jenž byl tehdy zhruba v půli svého prvního funkčního období. Při bližším pohledu je zjevné, že to masivní dílo bylo pojato satiricky. Meč zdobí loga Twitteru a nápis na něm odkazuje na Trumpovu tehdejší celní politiku. Není se čemu divit: Císař možná je ve Warhammeru vládcem Impéria a jeho sjednotitelem, ale také krutovládcem, který neváhal vyhlazovat celé planety během své Zářné křížové výpravy, jak se jeho mezihvězdné tažení jmenuje.

Pokud aspoň trochu sledujete dění na pravicovém internetu, nemůže vás překvapit, že se zamýšlená satira ve spoustě případů minula účinkem a mnozí karnevalového Trumpa-císaře chválili coby oprávněnou monumentální poctu oblíbenému prezidentovi.

Satirická papírmašová socha Trumpa-císaře. Zdroj: © – NoiTV

Ale Císař-Trump nevznikl až pro viareggský karneval. Různé memy, kde byla Trumpova hlava přidělaná na Císařovo tělo, po internetu kolovaly už mnohem dřív. Popisuje to novinář Robert Evans na svém Substacku i v podcastu: alternativní pravice ve svém honu za virálním obsahem brzy kooptovala i Warhammer 40 000. Co na tom, že z Císaře je dnes jen mršina, zuby nehty udržovaná při životě za obrovskou materiální i lidskou cenu a – jak píše Evans – jeho vyobrazení by mohla sloužit coby anarchistické karikatury státní moci. Dnes si s Trumpem-Cisařem můžete koupit hrnky i figurky. Na satiru se zapomnělo.

V roce 2021 se na velkém španělském turnaji objevil hráč v mikině s nacistickou symbolikou, který si říkal „rakouský malíř“. Pozdviženi z toho bylo také, a to proto, že organizátoři, jejichž ruce byly spoutány španělskými zákony, dotyčného nevyhostili. Kontroverze doputovala až ke komunikačnímu oddělení firmy Games Workshop, která Warhammer vymyslela a vyrábí. Podruhé za jediný rok musela vydat veřejné prohlášení a distancovat se od nenávistných ideologií. V textu Impérium je poháněno nenávistí, Warhammer nikoliv společnost jasně deklarovala, že „ve světě Warhammeru 40 000 není žádná strana dobrá a Impérium lidstva zejména“. Text jednoznačně říká, že Impérium není příklad hodný následování, nýbrž satira, a končí slovy adresovanými těm, kteří by Warhammer spojovali se skutečnou politickou nenávistí: „Nechceme vaše peníze. Nechceme vás v komunitě Warhammeru.“

Ironické je, že Císař lidstva vlevo je zde zachycen těsně předtím, než je raněn a odsouzen k věčnému kómatu. Zdroj: © – Games Workshop (vlevo), archiv Ondřej Trhoně

Je to samozřejmě chvályhodné, stejně jako dřívější prohlášení namířené obecně proti předsudkům, jež neslo titulek „Warhammer je pro všechny.“ Novodobá pravicová politika ráda přebírá popkulturu zleva zprava a využívá ji ke svým cílům, často navzdory původním významům – za všechno mluví například známý žabák Pepe, jehož tvůrce neměl s alt-right nic společného.

Když Games Workshop ovšem píšou, že „Impérium je příšerná civilizace, jejíž příšernost je všem na očích“ a „varovný příběh o tom, co by se stalo, kdyby se mohly naplno projevit ty nejhorší stránky lidstva, jako je touha po moci a extrémní, neoblomná xenofobie,“ nelze se neptat, jestli sami postupnou proměnou celého fiktivního světa Warhammeru nečiní opak.

Hrdinové, nebo fanatická monstra?

Games Workshop díky Warhammeru inkasují velké peníze – loňský účetní rok tržby dosahovaly v přepočtu 18 miliard korun a čistý zisk 5,7 miliard – a tato firma dnes patří ke stovce nejhodnotnějších britských firem v indexu FTSE100 Londýnské burzy. Společnost na plastové zlato založila trojice kamarádů v roce 1975, kteří záhy získali práva na distribuci prvních edic Dungeons & Dragons ve Spojeném království. Podnik postavený na sdíleném nerdovství začal přes oceán importovat americké hry na hrdiny a vyrábět vlastní figurky. První edice Warhammeru, tehdy ve fantasy podobě, spatřila světlo světa v roce 1983. Pro náš příběh je klíčovější rok 1987, kdy vychází historicky první Warhammer 40 000 s podtitulem Rogue Trader. Právě o vědecko-fantastickém světě, který vyměnil rytíře za Vesmírné mariňáky, bude řeč především.

Ironické je také to, že Impérium, které mělo původně stát na přísném sekularismu, dnes ovládá slepá náboženská oddanost. Zdroj: Games Workshop

Pamatuji se, jak jsem na Warhammer narazil: bylo to v knihovně, kde měli výtisk Hvězdného vlka, románu, který pojednává o jednom z Vesmírných mariňáků. Příběh o neohroženém bojovníkovi s brněním poháněným servomotory, jenž bojoval s vesmírnými démony a zrádci Impéria, mě uhranul. Až o pár let později jsem zjistil, že k celému příběhu se také pojí figurková hra – a začal jsem ji hrát. Když jsem Warhammer 40 000 v -nácti opouštěl, netušil jsem, jaké kontroverze se ho budou později týkat. A když jsem se k němu před nějakými třemi lety vrátil, stihl mezitím prodělat značnou proměnu.

Warhammer 40 000 byl od počátku skrumáží tehdejší nerdovské kultury. Byl v něm cítit vliv hard sci-fi nebo Henleinovy hvězdné pěchoty, prošpikované britskou komiksovou satirou á la 2000 AD, jejímž protagonistou je Judge Dredd, karikatura brutálního policisty, soudce a popravčího v jednom. Tehdy ještě Vesmírní mariňáci nebyli neochvějní nadlidé, nýbrž vesmírní policajti, co pro ránu anarchistům nejdou daleko. Místo bázně vyvolávali spíš posměch, smíchaný s obavami, zda si násilné touhy nevybijí zrovna na vás. Už samotný název Impérium přece vyvolává negativní konotace, podobně jako to z Hvězdných válek. Podobnost se skutečnými říšemi je čistě záměrná.

Obal první edice z roku 1987. Zdroj: © – Games Workshop

Ilustrace podle Evanse odkazuje na propagandistický obraz Britské říše: „Vesmírným mariňákům se moc nedaří, čelí přesile: jsou to koloniální vojáci, kteří byli do beznadějné řeže vrženi kvůli machinacím svých vzdálených vladařů.“ Ale v devadesátých letech nastala velká změna: přebal třetí edice od (nedávno zesnulého) legendárního kreslíře Jona Blancheho přinesla ikonický „chmurnotemný“ (grimdark) styl, k němuž se podstatná část komunity nadále odvolává. Porovnejte:

Obal třetí edice, mariňáci z kapituly Černých templářů jsou náboženští, xenofobní fanatici. Zdroj: © – Games Workshop

Dojem zoufalého odporu vystřídala gotická stoičnost černých templářů, Vesmírných mariňáků, pověstných fanatičností. Pryč je mariňácká sebranka, nyní už máme co do činění s hrází proti zlu. „[Teď jsou to] cool chlápci co pózují s bouchačkami.“ Ostatně, imperiální propaganda a velká část marketingu hry takto Vesmírné mariňáky vykresluje dodnes – nikoliv jako monstra ve službě příšernému režimu, nýbrž bojovníky nastavující metaforický i fyzický štít zbytku galaxie, který se ho snaží zničit.

Přestože tón hry prošel řadou proměn (špíny i hororu trochu ubylo), Vesmírní mariňáci jako kluci z plakátu zůstali. Je pravda, že kromě Impéria ve hře najdete spoustu dalších armád, včetně několika typů vesmírných elfů, trpaslíků, monstrozit různých ražení nebo zoufalých revolucionářů posedlých parazitickými vetřelci. Jenže Vesmírní mariňáci jsou tou nejprodávanější armádou vůbec i nejčastějším námětem videoher a knih. Zatímco hráči Vesmírných mariňáků dostávají nové modely prakticky každý druhý týden, leckteré jiné armády musí čekat třeba i několik let. I vy jste patrně na mariňáka někde narazili. Ostatně, jeden zdobí i v květnu otevřený první oficiální Games Workshop obchod v Praze.

Jak obliba Warhammeru 40 000 rostla, důraz na Mariňáky se stal z byznysového pohledu marketingovou nutností. Dnes však naráží na problém: Jak skloubit horor, satiru a coolness? Jak prodávat coby hrdiny náboženské fanatiky, jejichž krédo zní „upalte kacíře, zabijte mutanty, vymeťte nečisté” a které jako by vypadlo ze slovníku krajní pravice?

Imperiální inkvizice je neoblomná a obávaná. Má autoritu nařizovat i destrukci celých planet. Zdroj: Games Workshop

Dnes obaly knih zdobí epické výjevy, v nichž mariňáci zpravidla figurují jako neohrožení hrdinové. Nelze tak mít nikomu za zlé, že si s Impériem asociuje především vědeckofantastickou parádu. Tělesný a náboženský horor, lobotomizovaní lidé-roboti sloužící jako otevírači dveři, zdegenerovaná aristokracie nebo naprostý nezájem o lidské životy, jimiž imperiální armáda vesele plýtvá po milionech, zůstává stranou imperativu vypadat atraktivně a prodávat další a další plastové stavebnice a uzavírat licenční ujednání. 

To je protentokrát vše; v druhé části tohoto materiálu se podíváme na příklady zatraktivňování mariňáků, na to, jak do hry vstupují kulturní války či na to, čeho je Warhammer 40 000 vlastně satira.