Za virtuální čáru: Svět 18+ videoher reflektuje lidskou sexualitu v dobrém i zlém

Videohry pro dospělé to mají těžké. Na jedné straně jde o úctyhodně velký trh, na němž mohou uspět jak nezávislé týmy, tak jednotlivci: podob lidské sexuality je na tisíc a stejně tak všemožných kinků, které lze herně „obsloužit“ (na vysvětlenou: kink označuje sexuální chování nebo praktiky vymykající se tradičním nebo sexuálním normám, výraz postrádá negativní konotace – pozn. red.). Na druhé straně jsou hry z kategorie 18+ terčem morálních panik a konzervativních kampaní. I o těch bude řeč.

V dalším plánu erotické/pornografické/explicitní videohry ukazují na rozpory videoherního trhu, který touží všechno uzavřít do úhledných spotřebitelských kategorií. A zároveň je zřejmé, že jejich kritické pokrytí je nedostatečné, včetně médií, která sama sebe považují za osvícená a progresivní. Sex prodává, ale pouze pokradmu. Sex je sice součástí lidského života a dotýká se nejpalčivějších mezilidských a společenských témat, ovšem jeho zobrazení nadále vyvolává uchechtnutí, ušklíbnutí, pozdvižené obočí.

Explicitní videohry o drásavých tématech v plošné logice herních platforem najdete vedle běžného porna, zdroj: Ondřej Trhoň

Videohry pro dospělé přitom zdaleka nejsou jen AI pornohry, které slibují, že „nevydržíte ani 45 sekund“ a můžete je znát z dotěrných internetových reklam. Diskuse o adult hrách (tedy určených pro osoby starší 18 let) souvisí s různými hranicemi videoherního média a často ke škodě věci rozmlžují rozdíly mezi „vkusnou erotikou“ a pornem, reprezentací neškodného fetiše a společensky problematickými motivy, individuálním vyjadřovacím prostředkem a vzrušivým obsahem.

Kapitalismus nerozlišuje mezi pornem a uměním

Na první problém narazíme hned, jakmile se pokusíme hry pro dospělé kategorizovat. Stejně jako (tušíme, že) existuje rozdíl mezi erotickým aktem a pornografickým výjevem, nabízí se „uměleckou herní nahotu“ oddělovat od her určených primárně k sexuálnímu uspokojení. Jenže jak píše vývojář Stanley Baxton, tohle rozdělení je zároveň matoucí a neudržitelné. Umělecké experimenty – jako jsou třeba hry Roberta Yanga (doporučuji jeho simulátor sexy dřevorubce nebo intimity s autem) – se jen kvůli tomu, že se v nich vyskytují nazí lidé, ocitají v téže kategorii jako přehršle vizuálních románů s pochybnou kvalitou; obdobně queer hry o sexuálním traumatu se objevují vedle pornografie objektivizující trans osoby. Baxton píše: „Kapitalismus umělecké vyjádření zplošťuje do snadno marketovatelných kategorií ve snaze z něj těžit. Je mu jedno, jaký je autorský záměr, namísto toho média redukuje na seznam prvků, které obsahuje. Pokud hra zobrazuje sex, prostě skončí v kategorii pro dospělé.“

Trans kyberpunková hra Hardocded patří k nejoslavovanějším adult hrám posledních let, zdroj: Best Porn Games

Je bez diskuze, že herní trh produkuje spousty nekvalitních, nedodělaných, spotřebních a jednoduchých pornografických videoher. Nicméně binární,  jednoznačné rozdělování mezi porno a umění není udržitelné. Vezměte si hru Hardcoded, která patří k jedněm z mála adult her, jichž všimla běžná herní média. Emocionálně propracovaný příběh trans androidky v kyberpunkovém městě je prošpikovaný explicitním a stimulujícím kinky sexem. V Hardcoded jde touha ruku v ruce s příběhem, který je barvitý možná právě kvůli všem souložím. Sexuální a narativní uspokojení očividně nemusí být v protikladu. Baxton si všímá, že pornografická kategorizace může být paradoxně i výhodou – ať už proto, že vaši hru dostane před víc lidí (pisatel cituje jiného vývojáře, který má radost z komentářů typu „přišel jsem masturbovat, a teď brečím“), nebo že vám rozváže autorské ruce: „[Když se má hra stala] najednou ,jen pornem’, mohl jsem svoje ideje a osobní perspektivu vyjádřit syrově a bez přetvářky.“

Videohry tak, zdá se, kopírují strukturu klasického pornoprůmyslu. V něm najdeme laciná videa natočená z mužského pohledu (tzv. POV), v nichž jsou ženy prostými objekty uspokojení, ale najdeme i o poznání profesionálnější produkce či přímo kanály zaměřené na konkrétní kinky, až po umělecké porno jako to dělá značka Four Chambers. Její zakladatelka Vex Ashley chodí do levicových podcastů rozebírat francouzského filozofa a spisovatele George Bataille nebo v jednom explicitním videu čte slavný Manifest kyborgů Donny Haraway. Svými videy zvedá tep a zároveň jimi komentuje internetovou vizuální kulturu.

Vex Ashley, zakladatelka produkční společnosti Four Chambers, kde se zaměřují i na umělecké porno, zdroj: YouTube

Protože čtete text ze série o transgresivních videohrách (víc o obecnějších teorie transgrese hledejte v prvním a druhém díle), je potřeba dodat, že osobní perspektiva tvůrců a tvůrkyň adult her, byť rozřazená internetovými herními platformami, naráží na konzervativní proudy.

Aktuálně největší tažení proti sexuálně explicitnímu obsahu proběhlo v červnu 2025. Antipornografická nezisková organizace Collective Shout dotlačila zprostředkovatele plateb (Visa, MasterCard a další), aby odmítli zpracovávat transakce u určitých titulů na největším herním obchodě Steam i na nezávislém portále Itch.io. Platforma Steam, jinak poměrně otevřená (stačí si na ní zkusit vyhledat třeba slovo „Hitler“), spoustu her smazala. Existenčně ohrožené Itch.io nejprve všechny hry pro dospělé zneviditelnilo, aby později do svých virtuálních polic vrátilo prakticky jen ty bezplatné. Dnes si tak na Itch.io sice explicitní videohry zahrajete, ale pokud chcete jejich tvůrce podpořit, musíte to udělat většinou už jinde.

Screenshot titulní strany australské aktivistické skupiny Collective Shout. Roku 2009 ji založila Melinda Tankard Reist. Skupina sebe sama charakterizuje coby „hnutí na místní úrovni proti objektivizaci žen a sexualizaci dívek v médiích, reklamě a populární kultuře“. Odpůrci ji vnímají jako organizaci brojící proti pornografii jako takové, repro: ČT art

V nových pravidlech, která určují za jaký obsah lze vybírat peníze, se mezi zákazy objevila témata jako „nekonsenzuální obsah (reálný či implikovaný)“ či „znásilnění, donucování a obsah týkající se použití síly“. A to bez ohledu na to, zda jde o misogynní simulátory sexuálního násilí nebo o autobiografickou zpověď z toxického, násilného vztahu. Jak napsal anonymní přispěvatel v magazínu Unwinnable: „Před lety jsem dostal zprávu od fanynky, která mi zcela otevřeně řekla, že jí zdánlivě ,problematické’ znázornění toxického vztahu mezi démonem a ženou v mojí hře pomohlo rozpoznat známky skutečné domácí šikany a ze vztahu odejít včas, dokud za to zaplatila jen ztraceným časem a pár pohmožděninami.“

Na své tažení totiž Collective Shout vyrazili pod záminkou boje proti hrám znázorňujícím „znásilnění a incest“. Drtivá většina titulů zasažených jejich aktivitami zasažených přitom nic takového nezobrazovala. Některým tvůrcům a tvůrkyním platformy zadržovaly peníze, živobytí jiných bylo ze dne na den ohroženo. Nezměnila na tom nic moc ani celkem organizovaná spotřebitelská kampaň: nesouhlasící hráčstvo hromadně volalo na zákaznickou podporu platebních společností ve snaze vytvořit tlak na zmírnění pravidel.

Screenshot z podcastového příspěvku vývojářky Cary Cadaver (vlevo), jejíž hra VILE Exhumed byla stažena z nabídky Steamu – po kampani aktivistické skupiny Collective Shout. Její zakladatelka Melinda Tankard Reist je zachycena vpravo. Zdroj: YouTube

Zároveň je zjevné, že samotný Steam a Itch.io v tomhle sporu táhnou za kratší provaz. Prvně jmenovaná platforma má snad ještě nějakou tržní moc, avšak malý nezávislý portál se sotva může měřit s mezinárodními molochy. Pokud vás tahle dynamika zajímá, anglický spisovatel a novinář Edwin Evans-Thirlwell ji zevrubně popsal na Rock, Paper, Shotgun. V kostce: snaha převést regulaci obsahu na platební brány, které z podstaty chtějí co nejvíc snížit riziko a postupně posouvají hranice přípustného (Thirlwellem zpovídaná odbornice tomu říká „plíživé rozšiřování definic“), nevytváří zdravé kreativní prostředí.

Snahy Collective Shout jsou přitom jen jedním z mnoha příkladů všeobecného konzervativního tlaku napříč světem, od maďarským zákazů LGBTQIA+ „propagandy“ až třeba k americkým zákonům namířených proti sexuálnímu pracovnictvu.

Jednou z her vyřazených ze Steamu byl horor VILE Exhumed, přestože neukazuje explicitní sex. Vydání na Steamu bylo naplánováno na 22. července 2025, hra byla na platformě zakázána, vývojářka Cara Cadaver ji proto vydala jako freeware 6. srpna 2025, zdroj: oficiální web hry

Netřeba nic zastírat

Jde o koloběh známý z jiných oblastí: Na počátku je to erotický průmysl, který pomůže rozšířit nové technologie, aby po jejich všeobecném přijetí padl za oběť korporátní konsolidaci „dobrého“ vkusu. Porno se patrně částečně podílelo na rozšíření VHS kazet a stálo u rozmachu on-line placení. Právě platební zprostředkovatelé dlouhodobě a pomalu obrušují hrany přípustného porno obsahu, jakkoliv jim porno svět pomohl vyrůst; dnes jej však tolik již nepotřebují, neboť jejich finanční služby prostupují celou společností. A erotické hry tvoří a tvořily slušnou část obsahu na nezávislém portálu Itch.io, kde jsem i já sám na řadu sexuálně explicitních a umělecky hodnotných titulů mimoděk narazil. Totéž autorstvo dnes musí žít v nejistotě, kdy Damoklův meč puritánské kliky dopadne na jejich práci.

Bylo by nicméně neférové tvářit se, že vše, co se třpytí, je zlato. Jakkoliv jsou pohnutky skupin jako Collective Shout pochybné a dopady jejich činů z drtivé většiny destruktivní, součástí jejich tažení jsou i důležité debaty o limitech osobního vyjádření. Zejména se to týká znásilnění a nekonsenzuálních praktik, dále také obsahu hrozícího sexualizovat postavy podobné dětem či zvířata. Herní svět už byl svědky řady vyloženě problematických her, například nechvalně proslulých simulátorů znásilnění rapeLay a No Mercy.

Aktivity australské aktivistické skupiny Collective Shout nelze posuzovat černobíle. Staví se například za stažení aplikace Grok, pomocí níž na Muskově platformě X uživatelé svlékají ženy bez jejich souhlasu. Nebo pléduje za to, aby dětství nebylo kontaminováno explicitní sexualitou, repro: ČT art

Současně je evidentní, že nekonsenzuální nebo pochybně konsenzuální sexuální zážitky jsou, bohužel, součástí lidské společnosti. A dává smysl, když je budou herní umělci a umělkyně zpracovávat (třeba jako v případě hry He Fucked the Girl out of Me, o níž jsem už na těchto stránkách již psal.) Takzvaný konsenzuální nekonsent je navíc celkem častý kink, který nově nastavená pravidla pro explicitní obsah na Itch.io (nebo crowdfundingové platformě Patreon, kterou má 18+ komunita v oblibě) zakazují. Dlouhotrvající debata se rovněž týká takzvaného loliconu, podžánru japonského kresleného porna s výskytem velmi mladě vypadajících postav (ostatně, název vychází ze slova lolita). Jedni se zaklínají kulturními specifiky a fiktivností, druzí všeobecným bojem proti pedofilii.

Zákazem problém nezmizí

Není mou ambicí tyto diskuze rozhřešit (byť uznávám, že lolicon je přinejmenším podezřelý), jako spíš poukázat na to, že zaprvé: je to erotická tvorba, která tyhle důležité debaty otevírá, a zadruhé: jakékoliv snahy o moderování explicitního obsahu budou nutně mít díry a postihnou hraniční případy. Tedy ty, na jejichž poréznost a nejednoznačnost poukazují právě transgresivní díla.

Je zároveň nevyvratitelné, že čistka v hrách pro dospělé se odehrává na pozadí širších konzervativních snah, plošně ověřovat věk uživatelstva internetu a pornografií nazývat vše, co nezapadá do vašeho vidění světa (třeba queer identity).

Publicistka Grace Benfell v Gamespotu píše, že podobné zákazy jsou vedené mylnou představou, že zákazem mediálních obsahů se zbavíte i sociálních problémů, z nichž vyvěrají: „Když to budu vykládat tím nejvstřícnějším způsobem, tak Collective Shout nahánějí kulturní a spotřebitelské symptomy patriarchálního násilí, ale už nedělají prakticky nic pro to, aby zastavili jeho materiální dopady nebo pomohli jeho obětem. (…) Ale sexuální násilí není strašidelné, protože ho konají na pornu závislá monstra. Je strašidelné, protože se nevyhýbá nikomu.“ Poukazuje tím na statistiku, že nejčastějšími pachateli sexualizovaného násilí jsou známí obětí.

Hraní je ze své podstaty erotické

Videohry jsou se sexem spojené už dlouho. První, textová, pornohra Softporn Adventure, vyšla v roce 1981. Společnost Capcom, která stojí za veleúspěšnou sérií Resident Evil, od bankrotu zachránil pornografický Mahjong. Na sklonku osmdesátých let vyšel první díl snad nejpopulárnější západní „lechtivé“ série Leisure Suit Larry, karikatura baličské kultury s rozverným hrdinou s ustupujícími vlasy v hlavní roli.

Kořeny velké části adult herního trhu jde tedy dostopovat do počátku osmdesátých let, ostatně roku 1982 vyšla hra Lolita Yakyūken, jež položila základy populární žánru eroge vizuálních románů. Nesmazatelná je i česká erotická stopa v podobě videohry 7 dní a 7 nocí. Klasická adventura se v roce 1994 stala historicky druhou českou komerční hrou; vycházela z velmi stereotypizující premisy: Hlavní hrdina Venca má za úkol pokoutně získat sedm dcer místního mafiána. Aby toho dosáhl, musí překonat jejich lenost, překousnout jejich vzhled nebo se vypořádat s jejich homosexualitou.

Japonská série Dragon Knight z devadesátých let patří k zakladatelům takzvaného eroge žánru, na něhož spousta současných her navazuje, zdroj: Hardcore Gaming 101

Sexualita je rovněž důležitou součástí řady jinak „slušnáckých“ titulů – třeba série Zaklínač, na níž lze ukázat postupnou proměnu sváděných žen ze sběratelských předmětů do propracovaných postav. Sex je klíčovou součástí marketingu RPG Cyberpunk 2077. Romance s medvědem provázela první týdny uvedení titulu Baldur’s Gate 3. Obě hry přitom můžete vesele streamovat na platformě Twitch – zato nijak extra pornografické queer hry Roberta Yanga si tam přehrát nemůžete. Stejně tak by bylo bláhové tvářit se, že sex nemá nic společného s nominálně 12+ střílečkou Overwatch. Když hra vyšla, rychle se kolem stylizovaných postav vytvořila bohatá porno scéna.

A není od věci povšimnout si podobnosti mezi když ne přímo sexem, tak určitou erotičností a hraním obecně. Hráčský zážitek (kdy jsme vedeni příkazy algoritmů hry) trochu připomíná dominantně-submisivní vztah a fantazie, kterou hry často prodávají, je mocenská. Je to ale i převtělování se do virtuálních postav, hraní rolí, ovládání hrdinů a hrdinek, co podle výzkumníka Christophera B. Pattersona v sobě nese erotický náboj. Všímá si tělesného zážitku, který při hraní máme, všech těch způsobů, jimiž nás hry dráždí, lákají a obtáčejí si nás kolem prstu. Ať už jsou explicitně sexuální, nebo ne. Doporučuji shrnující podcast.

Herní svět prosakuje i do dalších oblastí sexuální práce. Cosplay pornosnímky s postavami z her už nikoho dnes nepřekvapí, pozoruhodnější jsou různé oblasti erotického streamování. Jednou z nich je lewdtubing, hraní erotických her před zraky internetového publika v kůži virtuálního anime avatara. Slovo lewd sice vychází ze středověké francouzštiny, ovšem v internetovém slangu se jím označuje lascivnost a smilnost. VTubing je zase výrazem pro praktiku, kdy namísto vlastní tváře a těla ovládáte tělo virtuální, většinou velmi stylizované. Součástí lewdtubingu jsou často erotické pomůcky, které sledující mohou hlasováním či přihazováním ovládat (což není zas tak nic nového) nebo (to už je zajímavější) reagují na dění ve hře – vibrují, když zemřete a podobně.

Proč je těžké o tom zevrubně psát

Dobrým přehledem toho, čemu na scéně her pro dospělé věnovat pozornost, je série on-line sborníků Adult Analysis Anthology, jednoho z hrstky míst, které se erotickým hrám všech typů věnuje poučeně a kriticky. Dočíst se tam můžete nejen o tom, proč je Hardcoded tak skvělá hra

Je to důležité, protože celou antologii odstartovala nespokojenost jejího editorstva (samo hry vyvíjí) se stavem psaní o adult hrách. Na jedné straně vývojář s přezdívkou Bigg v téměř manifestačním textu píše, že současný svět her pro dospělé je mnohem pestřejší než v roce 2010. Co se podle něj nezměnilo, to je způsob, jímž se o něm píše, respektive nepíše. Nedostatek poctivé kritiky podle Bigga scéně neprospívá: „Potřebujeme lidi, kteří budou schopni formulovat dlouhé a komplexní úvahy o naší práci, takové, díky nimž budeme moci přehodnotit jak o vývoji [her pro dospělé] uvažujeme.“ Nezájem mainstreamovějších médií zároveň znamená, že množství her skončí v propadlišti dějin, nearchivováno a nezmíněno.

Bigg má za hlavní důvod přehlížení adult kategorie – kromě „klasického snobství a prudérnosti“ – fakt, že psát upřímně o hrách pro dospělé znamená bavit se o své sexualitě na veřejnosti: „Psát o pornografii je z podstaty odhalující, odhaluje, jaké porno konzumujete, co vás na něm vzrušuje, čím vás zklamává. To všechno vám o pisateli dává mnohem intimnější informace než když by rozebíral, jak je navržená mapa v Call of Duty.“

Videohry pro dospělé jde číst i jako odraz politických poměrů ve společnosti – screenshot pochází ze hry FEMBOY FUTA HOUSE, zdroj: Steam

Bez svatouškovství

Pornografické videohry (a pornografie obecně) jsou přitom pozoruhodnými znameními doby. Jeden z blogerů věnujících se adult tvorbě s přezdívkou Puke rozebírá vývoj tzv. femboy herního porna. Slangový termín femboy popisuje mladé muže nebo nebinární osoby, které dávají na odiv tradičně ženské (či dívčí) rysy a styl. Podobně jako futanari (kategorie vzešlá z hentai světa), tak i femboy subkultura může být vnímaná tak nějak jako trans, ale zároveň ne úplně. Puke rostoucí oblibu onoho „trans porna” spojuje s nárůstem konzervativního hnutí napříč Spojenými státy a vůbec západním světem. Zatímco americká republikánská strana vede tažení proti všemu, co má za trans, tak porno, v němž trans lidé často účinkují jako „exotický“ prvek (ti „jiní“),  je na vzestupu. Femboy je podle Puka lakmusový papírek taky proto, že zdůrazňuje mladost. Ve světě probíhajícího skandálu okolo Jeffreyho Epsteina celkem děsivá skutečnost.

Neochota brát pornografické hry vážně znamená obírat herní kritiku o perspektivu, která by jí umožnila číst společenské posuny procházející skrze zdánlivě nevinné a „přirozené“ sexuální preference. Zároveň tím kritická obec ignoruje dynamické části herního trhu, kde platí trochu jiná (třeba byznysová) pravidla.

Ilustrace k textu blogera s přezdívkou Puke, jenž se věnuje adult tvorbě, který zveřejnil na serveru The Stacks; v materiálu rozebírá vývoj takzvaného femboy herního porna, zdroj: thestacks.ca

A pak je tu fakt, že sex je dnes všude, od raketového vzestupu slova „gooning“ po další a další skandály na Muskově Twitteru/X, jehož uživatelé za pomoci nástroje umělé inteligenci Grok svlékají ženy bez jejich souhlasu. Nevěnovat větší pozornost sexualizaci her znamená ignorovat často problematický, ale taky pozoruhodný svět, v němž se mezi záplavou rychlokvaškových digitálních masturbačních pomůcek na jedno použití dají najít tituly, které před sexem jako niternou součástí lidského života nezavírají oči. A jak ukazuje třeba esej autora, který se podepsal MorganH, ani nemusíte chtít sex vůbec mít, abyste v adult hrách našli zalíbení.

Nebo si stačí připomenout, co pro přítomný web ČT art řekla před pěti lety novinářka a vývojářka erotických her Ana Valens: „[Erotické] hry mohou pomoci v budování empatie. Dostat nás do mnoha různých světů a lépe pochopit sami sebe i druhé.“ Stále to platí. Ať už to skončí orgasmem, vzedmutím emocí nebo obojím zároveň.