Začali psát abecedu kinematografie. Proč filmy bratří Lumièrů zůstávají aktuální

Dokument Bratři Lumièrové – Dobrodružství pokračuje navazuje na snímek z roku 2017, který se v českých kinech jednoduše jmenoval Bratři Lumièrové. Nový film lze přitom sledovat i bez znalosti předchozího. Oba nabízejí přehlídku zhruba stovky minutových snímků z katalogu dílny bratrů Augusta Lumièra (1862–1954) a Louise Lumièra (1864–1948), které byly pečlivě zrestaurovány. Nyní je proto vidíme ve špičkové obrazové kvalitě. Kromě hudby je doprovází komentář Thierryho Frémauxe, ředitele festivalu v Cannes, který se zároveň jako filmový historik průkopnickými snímky této bratrské dvojice dlouhodobě zabývá.

Právě historikův komentář slouží coby důležitý úvod nejen do praxe natáčení v úplných počátcích kinematografie, ale především do toho, jak se na díla bratří Lumièrů vůbec dívat a co v nich hledat. Nejde o suchopárný výklad, nýbrž o nadšený a obdivný komentář. Frémaux vychází z poznatků takzvané nové filmové historie, která na díla z počátků kinematografie nenahlíží jako na „primitivní“ pokusy, jež byly následně „překonány“ sofistikovanějšími a umělečtějšími uchopeními nového média. Naopak, současná filmová historie se snaží k takzvaným raným dílům přistupovat jako k autonomnímu období, jež mělo spoustu specifik, která se v následných etapách kinematografie už neopakovala. Raná kinematografie je fascinující jak filmy samotnými, tak způsoby, jak vznikaly, jak vyhlížely jejich projekce i tím, jak se o nich v té době psalo a mluvilo. 

Trailer k dokumentu, zdroj: YouTube

Dokonalí analfabeti

Frémaux si z řady různě pojatých historických zkoumání vybírá především ta, která se zaměřovala na estetické kvality raných snímků. V komentářích k jednotlivým snímkům se snaží ukazovat, v čem jsou dodnes „krásné“. Dokládá, že měly rafinovanou estetiku vycházející z formálních omezení daných technologií – natáčelo se na statickou kameru v jednom záběru, na černobílý materiál, bez zvuku a se stopáží omezenou na cca 50 sekund. Lumièrové a jejich kameramani přesto s těmito limity dokázaly natáčet různé formáty, vytvářet vynalézavé obrazové kompozice a působivé herecké akce. Nejde do takových detailů jako třeba historik filmového stylu David Bordwell, který v některých svých textech detailně rozebírá způsoby práce s prostorem uvnitř obrazu (tedy s mizanscénou) a s vedením divácké pozornosti prostřednictvím herecké akce a rozmístění objektů na plátně, nicméně Frémaux míří stejným směrem.

To, co je na filmech z dílny bratří Lumièrů uhrančivé a esteticky stimulující, podle něj souvisí s otázkami inscenace – kam postavit kameru, odkud kam vést pohyb postav po prostoru plátna a jakou dát celému výjevu dynamiku. Zároveň upozorňuje na to, že Lumièrové dodnes ovlivňují řadu tvůrců a tvůrkyň, kteří s filmovým vyprávěním pracují neortodoxně a vycházejí právě z delších statických záběrů. Snad nejlépe to vystihuje věta, kterou Frémaux ve filmu přímo cituje: „Pokud chcete zreformovat jazyk, jděte za analfabety“. Je však třeba dodat, že Lumièrové byli největšími analfabety filmu, protože žádná abeceda filmového média tehdy ještě neexistovala.

Scény z filmů z dílny bratří Lumièrů. Dokument Bratři Lumièrové – Dobrodružství pokračuje, foto: Film Europe

TikTok před 130 lety

Vedle toho Frémaux boří další mýtus spojený s Lumièry – totiž zjednodušený názor, že jsou otci „dokumentárního“ filmu, zatímco Georges Méliès je otcem filmu hraného. V katalogu snímků společnosti Lumière sice najdeme spoustu záběrů dokumentujících různé společenské události či přírodní výjevy a dopravní prostředky, zároveň v něm však figuruje mnoho vyloženě hraných inscenovaných scének, od gagů typu slavného Pokropeného kropiče po drama, kde císař Nero testuje jed na svých otrocích. A je tu dokonce i jeden pozdní snímek, kdy Lumièrové přímo imitují trikový film v Mélièsově stylu. Ostatně i jejich dokumentární tvorba je mnohem pestřejší, než by se mohlo zdát.

Průřez Bratři Lumièrové – Dobrodružství pokračuje je dělený na tematické podkapitoly, z nichž je zřejmé, že Lumièrové nechali své kameramany, aby natáčeli cokoli, co mělo divácký potenciál – najdeme tu výjevy hrajících si dětí, vojenských přehlídek, světových výstav i nemluvňat přetahujících se o lžičku. Jejich tvorbu lze využít i jako okno do éry, v níž tvořili. Nejen díky námětům, jaké si vybírali, ale i díky fascinaci pohybem – řada jejich filmů je založena na pohybu kamery umístěné na nějaký dopravní prostředek – vlak, loď nebo pohyblivý chodník.

Scény z filmů z dílny bratří Lumièrů. Dokument Bratři Lumièrové – Dobrodružství pokračuje, foto: Film Europe

Frémauxovi se rovněž daří ukazovat to, na co upozorňují i někteří jiní historici a jiné historičky: Krátké, jednozáběrové formáty, jež společnost Lumière vytvářela, mají hodně společného s dnešním trendem krátkých videí na sociálních sítí. K jednomu filmu canneský ředitel například říká: „Ano, už Lumièrové natáčeli videa s kočkami“ a v jiné souvislosti cituje jednu z prvních reakcí na kinematograf, podle níž „tu máme médium, díky němuž budou všichni moct zvěčňovat gesta a pohyby svých blízkých“. To ostatně Auguste a Louis Lumièrové sami dělali, jelikož mnohokrát zachytili své vlastní rodinné příslušníky.

Obě Frémauxovy celovečerní kompilace z dílny bratrů Lumièrových vybízejí především k dialogu s minulostí, jehož předmětem je něco, kolem čeho se točila celá lumièrovská produkce – otázka smyslu a působivosti kinematografie jako takové. 

Plakát k dokumentu, zdroj: Film Europe