ČT art uvádí: Osobnosti hovoří o Frigovi, komiku s kamennou tváří
Vloni zesnulý význačný americký filmař Peter Bogdanovich natočil před pěti lety dokument Velký Buster Keaton, který ve čtvrtek 10. srpna od 20:15 v tuzemské premiéře uvádí ČT art. Bogdanovich oslovil některé význačné umělce – třeba Quentina Tarantina, Wernera Herzoga, Mela Brookse – aby se svěřili se svými názory na Friga.
Od dob, kdy němé grotesky kralovaly filmovému průmyslu, uplynulo jedno století. Dokonale zvládaly řetězení ztřeštěných gagů, založených jednak na tělesné mrštnosti, jednak na snadno zapamatovatelných zjevech. Grotesky zničil vynález zvuku, animované veselé historky a konverzační veselohry. Pro většinu tehdejších králů komedie – snad jen s výjimkou Chaplina – to obnášelo soumrak kariéry. Mezi nejhůře postižené patřil Buster Keaton (1895-1966), u nás přezdívaný Frigo. Herec jako kdyby splýval se svou postavou, která se nijak neproměňovala, její tvář zůstávala kamenná, a přecházela z jedné grotesky do druhé.
Podívejte se na mapu Artoulek a vydejte se s námi na výlet!„Odepsaný“ Buster Keaton se nicméně dočkal dvou zmrtvýchvstání: nejprve v padesátých a šedesátých letech, kdy celosvětovou oblibu získaly střihové snímky poskládané z úryvků z nejslavnějších němých grotesek. Většina z nich dorazila i do Československa: Zlatý věk grotesky, Když komedie byla králem, Nestárnoucí smích, Dny vzrušení a smíchu, Čtyři klauni… Následovaly dokumentární průhledy. ČT jich uvedla několik, z těch posledních připomenu Buster Keaton – génius, kterého zničil Hollywood (2015) nebo Chaplin versus Keaton (2016). Nyní k nim tedy přibývá stominutový Velký Buster Keaton, režírovaný Peterem Bogdanovichem, znalcem a obdivovatelem filmových počátků – věnoval jim třeba půvabnou hranou komedii Bijásek (1976).
Bogdanowich měl na poli portrétních dokumentů již své zkušenosti – předtím vytvořil profily klasických hollywoodských režisérů Howarda Hawkse či Johna Forda. V přítomném snímku vyváženě proložil postřehy znalců s početnými ukázkami z Keatonových děl, nalezl i rozhovor s ním pořízený na sklonku života. Oslovení Tarantino, Herzog, Brooks či Carl Reiner vesměs přiznávají, nakolik je ovlivnil, obdivují se jeho herectví. Bogdanovich si přisoudil úlohu komentátora vysvětlujícího méně známé dobové okolnosti a kontexty. Zařazuje pověstné úryvky, v nichž si Buster (i to byla přezdívka) jakoby zahrává se smrtelným zraněním – a odkrývá, jak se takové výjevy natáčely. Ale i sebelepší zajištění vyžaduje dokonalou sehranost lidí a techniky, nádavkem pak Busterovu jedinečnou mrštnost.
Bogdanovich – a spolu s ním divák – určitě zalitoval, že z Frigových dětských počátků se dochovalo jen několik fotografií a novinových výstřižků. Vystupoval totiž v rodinném akrobatickém podniku, kde si osvojil „gumovou“ obratnost – rodiče s ním doslova pohazovali po jevišti, jako kdyby se jednalo o míč. Dokonce si vysloužili obvinění z týrání dětí, ovšem malému Busterovi se nikdy nic vážnějšího nepřihodilo, nanejvýš utrpěl odřeniny či zhmoždění.
Poprvé se Keaton ocitl před kamerou v časech, kdy v Evropě zuřila první světová válka. V tom se nelišil od Charlieho Chaplina nebo Harolda Lloyda. A podobně jako jeho kolegové z branže, i Keaton odmítal, aby jej v případě potřeby zastupoval kaskadér. Ani v těch nejnebezpečnějších scénách! Začínal krátkometrážními groteskami, po několika letech přešel k celovečerním filmům. Asi nejslavnějším z nich je Frigo na mašině (1926), mistrně vypointovaná dobrodružná komedie, při níž se smějeme i se děsíme nenadálých ohrožení stíhajících hlavního hrdinu. Pro Keatona byla vždy důležitým prvkem příhodná rekvizita: zde to byla lokomotiva, jindy mohutná loď, hroutící se dům, větrná smršť, automobil, kamera.
Dva životy
Vypracoval se v celebritu, vlastnil přepychovou vilu a v ní se těšil ze šťastné rodiny. Výjimečné honoráře byly samozřejmostí. Přesto podlehl vábení velké produkční firmy Metro-Goldwyn-Mayer, která mu nabízela ještě exkluzivnější podmínky. Dobrovolně vlezl do zlaté klece, která záhy zničila jeho rozlet. Nedokázal se podřídit sériové, téměř pásové výrobě, špatně se adaptoval na nutnost ve filmu také mluvit. Začal nezřízeně pít. Jeho kariéra se ocitla v troskách, rodinné zázemí se mu rozpadlo, spadl na dno.
Živil se vymýšlením gagů, hrál epizodní úložky. Rychle zestárnul a zesmutněl. Začátkem padesátých let jej obsadil Charlie Chaplin do melodramatu Světla ramp, kde společně předvedli výtečný klaunský výstup s hudebními nástroji.
Až na sklonku života začal být znovu připomínán – televize mu nabídla vlastní pořad, do kin vešly střihové filmy z němých grotesek. Keaton alias Frigo již jako starý pán vévodil několika krátkým snímkům, které natočili mladí nadšenci.
Zůstal po něm obdivuhodný umělecký odkaz. Situační komiku doopravdy proměnil v umění.
Plakát k dokumentu Velký Buster Keaton, zdroj: © Cohen Media Group
Velký Buster Keaton / The Great Buster (USA, 2018, 102 minuty)
Scénář a režie: Peter Bogdanowich, kamera: Dustin Pearlman, střih: Bill Berg-Hillinger.
ČT art 10. srpna 2023, 20:15 hodin.