ČT art uvádí: V lecčems objevný dokument o Charlie Chaplinovi

Oproti běžným televizním dokumentům, jejichž délka se pohybuje kolem padesáti minut, dosahuje Skutečný Charlie Chaplin celovečerní stopáže. Rovněž se vyznačuje daleko větší pečlivostí a nápaditostí zpracování, vyhýbá se hromadění senzacechtivých zvěstí.

Snímek se soustředí na několik hlavních linií. Tou první jsou Chaplinovy soukromé osudy, neuvěřitelný vzlet, kdy se z bědných rodinných i sociálních poměrů, jaké na něho doléhaly během dětství a dospívání v Londýně, vyšvihl po přestěhování do Hollywoodu na výsluní. Dozvíme se leccos o jeho povaze: ačkoli se stal – řečeno dnešním termínem – zářivou celebritou, za svůj původ se nikdy nestyděl. A svou maminku, která mezitím skončila v ústavu pro choromyslné, převzal do opatrování. S matkou se pojí půvabná historka: když jej spatřila v kostýmu tuláka, který mu zjednal nehynoucí slávu, prohlásila prý, že by si měl opatřit lepší ošacení…

Mladý, ještě chudý muž. Charlie Chaplin na snímku z roku 1916, zdroj: Film Independent / archiv ČT

Druhou linií se stává Chaplinův smysl pro sociální poměry. Jeho tulácká postavička, po desetiletí přecházející z filmu do filmu, ukazuje, jak v zásadě bezdomovec, svým okolím opovrhovaný, ochotný pomáhat, vykazuje pevnější mravní hodnoty, než jeho leckdy napohled ctihodní protivníci. Chaplinův tulák vzbuzuje soucit a komika, skrze níž se projevuje, se rychle zbavuje vulgarity a  dospívá k záviděníhodné hravosti. Jeho počínání jako by vykazovalo postupně se rozšiřující soustředné kruhy: nejprve se tento človíček snaží obhájit vlastní důstojnost (od krátkých grotesek přes Kida, Zlaté opojení až ke Světlům velkoměsta), následuje střet s bezvýchodnými sociálními poměry (Moderní doba), aby vše vyvrcholilo útokem na politickou sféru, ať již míří na nacismus (Diktátor), nebo pronásledování každého, kdo je podezírán z „neamerické činnosti“ (Král v New Yorku).

Třetí linie se dotýká Chaplina coby takzvané závadové osoby. Tajné služby jej považují za rozvratný živel, který dostatečně neopěvuje přednosti amerického způsobu života. Je podezírán z levicového, ne-li komunistického smýšlení. Roku 1952 mu soudní rozhodnutí zabrání vrátit se zpět do USA poté, co se vydal na evropské turné propagovat svůj nový film.  Na americkou půdu směl znovu vstoupit až o dvacet let později, aby převzal čestného Oscara.

Našel svoji postavu. Charlie Chaplin, foto: Manoir Productions Limited / The British Film Institute / Channel Four Television Corporation / archiv ČT

Chaplinovu ostouzení vydatně napomáhá tisk: obviňuje jej ze sexuálního predátorství, představuje jej jako zvrhlíka, který zneužil americké pohostinnosti. A dlužno dodat, že tvůrce v tom nebyl nevinně: provokuje zálibou v mladičkých dívkách, několikerá manželství končí v troskách a bývalé manželky i milenky zveřejňují, jak je dominantní muž týral. Jeho osudy potvrzují známou okolnost: svým způsobem geniální člověk, v Chaplinově případě dokonce samouk bez formálního vzdělání, bývá často coby intimní partner nesnesitelný.

Náročný puntičkář

Skutečný Charlie Chaplin pracuje se širokou pramennou základnou. Dokládá jednotlivé životní zákruty, cituje ze soudních spisů, z dlouho tajených záznamů i novinových zpráv. Ale s tím se snímek nespokojuje.  Vzpomínají lidé, kteří se s Chaplinem setkali, mimo jiné jeho kamarádka z dětství. Doslova ohromí zveřejnění dosud neznámých, často amatérsky pořízených filmových materiálů, které nahlížejí do jeho soukromí (zvláště ve švýcarském exilu). Rovněž přibližují, jak Chaplin tvořil, jak obtížně se dopracovával ke konečnému tvaru svých filmů. Když třeba počátkem třicátých let natáčel Světla velkoměsta, donekonečna zkoušel úvodní seznámení Tuláka se slepou prodavačkou květin, jehož pointu marně hledal, až náhodně připadl na to pravé řešení. Ostatně úmorné opakování jednotlivých výstupů, dokud s nimi Chaplin – coby autor, režisér i herec v jedné osobě – nebyl spokojen, se stalo pověstným a připisuje se většině jeho celovečerních filmů.

S výjimkou raných grotesek totiž Chaplin natáčel ve vlastní produkci, rozhodoval tudíž s až puntičkářskou pečlivostí o každé drobnosti. Dokonce pořádal testovací projekce, při nichž zjišťoval reakce publika, aby podle nich své dílo ještě upravil. Byl tvrdohlavý, odmítal třeba příchod zvukové složky, neboť si nedokázal představit, že by Tulák promluvil. Prý by to zničilo jeho pantomimickou integritu – takže „zvukové“ filmy Světla velkoměsta a Moderní doba jsou opatřeny toliko hudbou, ruchy či případně nesrozumitelným prozpěvováním, ale obejdou se bez řeči. Tulák poprvé a naposledy promluvil až roku 1940 v Diktátorovi, kdy uprostřed válečného běsnění (ve filmu i ve skutečnosti) pronesl vášnivou obhajobu svobody a tolerance. Později se Chaplin omlouval, že by Diktátora natočil jinak, kdyby tušil celou pravdu o nacistických zvěrstvech.

Charlie Chaplin, muž na vrcholu, foto: Manoir Productions Limited / The British Film Institute / Channel Four Television Corporation / archiv ČT

Nebezpečný Diktátor

Dokument Skutečný Charlie Chaplin zohledňuje i mezinárodní kontexty umělcovy tvorby. Snímek zaznamenává, s kým vším se bouřlivě vítal, prozrazuje však také opačná přijetí. Chaplin se narodil v témže roce jako další, byť jakkoli ničemný velikán dvacátého století, jenž si stejně jako Chaplin dokázal podmanit davy – Adolf Hitler. Oba si byli podobni i vzhledem (včetně malého knírku pod nosem). Právě v Diktátorovi, kde Chaplin sehrál jak Hitlerem inspirovaného tyrana, tak ušlápnutého židovského holiče, byla tato podoba mistrně využita.

Diktátor (a pro jistotu i všechny předchozí Chaplinovy filmy) byl samozřejmě v nacistickém Německu a jím ovládaných územích zakázán. Ovšem nesměl se promítat ani v Mussoliniho Itálii, ve Španělsku (po celé trvání Francovy diktatury), v Japonsku, v řadě jihoamerických států… Nejspíš překvapí, že před vstupem USA do druhé světové války jej z kin vyřadila i řada amerických měst, kde si místní samospráva nechtěla znepřátelit německou menšinu (například v Chicagu). A krutá vojenská junta v Argentině jej dokonce zakázala v sedmdesátých letech minulého století. Prý by mohl rozvracet nastolený pořádek…

Plakát k filmu The Real Charlie / Skutečný Charlie Chaplin, foto: archiv ČT