Začíná festival Film a architektura. Které filmy nezmeškat?
Již podesáté pořádá spolek Kruh festival Film a architektura, který letos během pěti dnů (30. 9. – 4. 10.) zavítá do sedmnácti českých měst. Kromě diskuzí s dokumentaristy či odborníky na architekturu a urbanismus nabídne divákům dvacet domácích i zahraničních snímků z poslední doby. Které z filmů byste si neměli nechat ujít? Přinášíme vám pět žhavých tipů.
1. L’esprit Le Corbusier
(2019, 52 minut, režie: Gilles Coudert)
Le Corbusierovy stavby ve francouzském Firminy, repro: ČT art
Vlivnějšího architekta než Le Corbusiera ve 20. století nenajdete, i kdybyste se snažili sebevíc. Dobře to ví i francouzský režisér Gilles Coudert, který se však ve svém filmu nezaobírá vývojem moderní architektury, nýbrž v rozhovorech zkoumá vliv Le Corbusierových staveb na jejich obyvatele a také na současné umělce. Sám patří do obou těchto skupin, neboť měl to štěstí, že vyrůstal ve Firminy nedaleko největšího komplexu staveb slavného architekta. S výjimkou letního domu Cabanon de Roquebrune se film točí především okolo obytných jednotek ve Firminy a v Marseille, přičemž představuje i dosud neznámé archivní záběry z každodenního života v domech během sedmdesátých let.
2. The New Bauhaus. The Life and Legacy of Moholy-Nagy
(2019, 89 minut, režie: Alysa Nahmias)
László Moholy-Nagy, repro: ČT art
Milovník nových technologií, konstruktér, vizionář a průkopník moderního designu László Moholy-Nagy není v Čechách obecně tak známý jako jeho kolegové z výmarského Bauhausu (Gropius, Kandinskij, Klee…), a to i přes to, že jeho první žena, fotografka Lucia Moholyová se narodila a vyrůstala v Praze. Výjimečný dokument o životě a cestě Lászla Moholy-Nagye do exilu za oceán, kde v Chicagu ve třicátých letech založil The New Bauhaus podle německého vzoru, by si tak neměl nechat ujít vůbec nikdo. Režisérce Alyse Nahmias se totiž podařilo z archivních materiálů a rozhovorů s pamětníky či historiky umění vytvořit film, který přímo vybízí k tomu, abyste se po jeho zhlédnutí pokusili na svět dívat jinak – nově.
3. Inside Prora
(2020, 100 minut, režie: Nico Weber)
Prora v zimě od moře, foto: © NOW Collective
Osmnáct marek a šedesát feniků včetně zpáteční jízdenky do Berlína, právě tolik měla podle Adolfa Hitlera stát osmidenní dělnická dovolená na Rujáně v rezortu Prora. Ukrutně dlouhá stavba (4,5 km) vznikala na břehu moře v letech 1936–1939 a měla najednou pojmout zhruba dvacet tisíc rekreantů. Nacistická prázdninová idylka však ze zřejmých důvodů nedošla naplnění. Po válce využívala objekt východoněmecká armáda, která zde měla kasárna a cvičiště. Po sjednocení Německa – nyní již památkově chráněná – stavba postupně chátrala, než přišel developer a podnikatel v realitách Ulrich Busch, syn prominentního východoněmeckého zpěváka budovatelských písní… O historických paradoxech a předivu vztahů mezi modernistickou architekturou, ideologií a masovým turismem hovoří v meditativně laděném filmu také architekt Peter Eisenman nebo sociolog a filozof Marco d’Eramo.
4. Where to with History?
(2020, 63 minut, režie: Hans Christian Post)
Where to with History?, foto: Film a architektura
Dánský filmař a teoretik kultury Hans Christian Post na příkladu Drážďan ukazuje, jak mohou být architektura, paměť a politika provázané, a jak trvalé následky měla válečná destrukce architektonického a kulturního dědictví města. Neboť právě revitalizace historického centra Drážďan od počátku nabízí množství podob, které nastolují palčivé otázky ohledně složitých dějin města. Neskrývanou ambicí snímku je také pochopit a naznačit důvody vzestupu nacionalismu a pravicového populismu v Evropě. Kam s dějinami? Lze se jim vyhnout?
5. Mario Botta. The Space Beyond
(2018, 78 minut, režie: Loretta Dalpozzo, Michèle Volontè)
Mario Botta při natáčení, foto: Swissbridge Productions
Když se architektuře věnujete od svých patnácti let a mezi vaše mentory patří Le Corbusier, Louis Kahn a Carlo Scarpa, existuje značná pravděpodobnost, že se jednoho dne také zařadíte mezi velikány. Mariovi Bottovi, švýcarskému rodákovi z italsky hovořícího kantonu Ticino, se to bezpochyby podařilo. Vedle množství dalších oceňovaných realizací, navrhl a postavil také svatostánky tří hlavních monoteistických náboženství – kostely, synagogy i mešitu. Právě tyto výjimečné stavby rozeseté po Číně, Jižní Koreji, Izraeli, Itálii a Švýcarsku představuje snímek spolu s architektovými úvahami o vztahu společnosti k posvátným prostorům.
Nevybrali jste si? Podívejte se na další snímky do festivalového programu.
