Začíná festival Film a architektura. Přinášíme tipy na snímky, které byste neměli minout

• Ženy Bauhausu
• Rabble Rousers: Frances Goldin and the Fight for Cooper Square
• Once It Was
• Miralles
• Za lepší města

Marcel Breuer se studentkami, foto: Film a architektura / Bauhausarchiv – Erich Consemueller

Ženy Bauhausu
2019, 43 minut, režie Susanne Radelhof

Rok 2019 připomněl sto let od založení Bauhausu – školy, která se stala synonymem moderního designu a dnes je obklopena aurou téměř mytických příběhů o svých mužských protagonistech. Významné výročí přineslo hned několik knih a filmů, jež se pokusily přepsat kanonické dějiny tohoto výmarského experimentu. Režisérka Susanne Radelhof se rozhodla položit zdánlivě prostou otázku: Jak se v Bauhausu dařilo ženám? Dokázal naplnit svůj progresivní étos v otázce genderové rovnosti? Dokument představuje mnohovrstevnatý portrét tvůrčí energie studentek a absolventek školy. Z deníkových záznamů, korespondence a rozhovorů s potomky či historiky umění skládá obraz umělkyň, které – navzdory překážkám – často zosobňovaly ideál „nové ženy“ dvacátého století. Nechybí mezi nimi fotografka a pražská rodačka Lucia Moholy (1894–1989), jejíž vůbec první retrospektivu hostila vloni Kunsthalle Praha, nebo Marianne Brandt (1893–1983), která směla jako první žena vstoupit do kovodílny Bauhausu a jejíž návrhy svítidel či popelníků využívá firma Alessi dodnes.

Sousedská komunita, která se zasadila o zachování dostupného bydlení na Cooper Square v New Yorku, foto: Film a architektura

Rabble Rousers: Frances Goldin and the Fight for Cooper Square
2022, 82 minut, režie: Kelly Anderson – Kathryn Barnier – Ryan Joseph

Když v roce 2020 zemřela ve svém domě v New Yorku Frances Goldin (1924–2020), nekrolog v The New York Times ji označil za „…aktivistku, provokatérku a zastánkyni ztracených případů“. Spolu se sousedy se jí totiž podařilo něco nevídaného – udrželi dostupné bydlení v centru města. Vše začalo v roce 1959, kdy město oznámilo plán na vysídlení více než dvou tisíc dělnických rodin z Cooper Square na Manhattanu, aby se místo uvolnilo developerským projektům. Goldin, dcera židovských přistěhovalců, která v devatenácti letech vstoupila do komunistické strany, tehdy spoluzaložila Komisi pro Cooper Square a neúnavně se zapojila do místní politiky. Její strategie byla úspěšná zejména tím, že přestavbě čtvrti jako takové nebránila, snažila se však prosazovat sociálně citlivou představu o tom, jak by měla vypadat. V šedesátých letech proto komise přišla s alternativním plánem přestavby: navrhla, jak zachovat a opravit nevyhovující staré domy a zároveň postavit nové a dostupné bydlení. Inspirativní příběh vystavěný na motivu klasického souboje Davida s Goliášem vypráví filmaři prostřednictvím rozhovorů, archivních záběrů a drobných animací.

Jedna z budov v Tbilisi, foto: Film a architektura

Once It Was
2023, 49 minut, režie: kolektiv What’s next

Film natočený studenty ateliéru Locument na brněnské FA VUT vznikal ve spolupráci s architektonickým bienále v gruzínském hlavním městě Tbilisi, jehož současnou podobu neodmyslitelně formovala sovětská modernistická a brutalistní architektura. Prostřednictvím výpovědí obyvatel dokument sleduje osudy osmi budov ze sovětské éry a představuje množství perspektiv, názorů a představ o tom, jak s tímto dědictvím zacházet. Klade si otázky typu: Co se stane s architekturou, když lidé přestanou přijímat její ideologii? Stane se symbolem vlastního selhání? Nebo má schopnost se přizpůsobit a přijmout nové významy pro své uživatele a návštěvníky?

Nový hřbitov Igualada, který je zároveň místem architektova posledního odpočinku, foto: Film a architektura

Miralles
2024, 90 minut, režie: Maria Mauti

Poetický filmový portrét španělského architekta Enrica Mirallese, který roku 2000 předčasně zemřel v pouhých pětačtyřiceti letech. Miralles je autorem mimořádných staveb, jakými jsou tržnice Santa Caterina v Barceloně, sportovní centrum v Huesce, budova Skotského parlamentu či nový hřbitov Igualada, který je zároveň místem jeho posledního odpočinku. Mirallesova tvůrčí metoda variování inspirovaná Giacomettim se odráží i ve struktuře filmu. Italská režisérka Maria Mauti (* 1974) hledá společně se španělskou spisovatelkou Sarou Mesou v jedenácti Mirallesových realizacích střípky jeho esence, snaží se s ním hovořit o architektuře a překročit tak práh mezi životem a smrtí.

Snímek z filmu Za lepší města, foto: ČT

Bonus: Za lepší města
2024, 30 minut, režie Jakub Otčenáš – Igor Bubeník

Těm, kteří se na letošní festival Film a architektura nedostanou, nabízíme dokument Za lepší města, který je nově ke zhlédnutí v iVysílání ČT. O urbanismu v něm se svým žákem Davidem Simem (* 1966) debatuje dánský architekt a urbanista Jan Gehl (* 1936). Ten promoval z architektury v roce 1960. Na akademii ho naučili, jak projektovat moderní města s výškovými budovami, spoustou zeleně a velkými otevřenými prostory. Když se chystal uplatnit nabyté studijní znalosti v praxi, potkal svou budoucí ženu, psycholožku Ingrid Mundt, a všechno se změnilo. V následujících letech rozvinul přístup k navrhování, který z něj udělal průkopníka takzvaných „obyvatelných měst“.