Život a smrt na dvou kolech. Motorkáři jsou kronikou zániku jedné éry

Americký fotograf Danny Lyon (* 1942), jenž se později stal členem proslulé agentury Magnum Photos, kromě mnoha fotografií pořídil také rozhovory s motorkáři a jejich blízkými. Rekonstrukce ikonických momentek proto ve filmu Motorkáři doprovázejí věrné přepisy toho, co mu v průběhu let jednotliví lidé řekli. Pro tón vyprávění je určující, že hlavní slovo nepatří mužům na hlasitých dvoukolových strojích, nýbrž sebevědomé ženě, která do jejich reality vstoupila zvenčí, aniž by o motorkách cokoliv věděla. Kathy (Jodie Comer) motorkářské prostředí zpočátku ve skutečnosti odpuzovalo. Když se ve vzpomínkách vrací k první návštěvě baru zaplněného muži s džínovými bundami a napomádovanými vlasy, sama nemůže uvěřit, že z podniku hned neprchla. Ovšem mělo to svůj důvod. Jmenoval se Benny (Austin Butler).

Austin Butler ve filmu Motorkáři, foto: Cinemart

Benny je mladý rebel a rváč, opravdový bezstarostný jezdec, o němž mezi motorkáři koluje spousta legend. Třeba jak uháněl před policií a porušoval jeden dopravní předpis za druhým, aby mu nakonec uprostřed pouště došel benzin a on skončil za katrem. Možná se to odehrálo jinak, ale takhle to slyšela Kathy. Spíš než souvislým dramatem jsou Motorkáři koláží podobných historek, které dohromady vytvářejí vrstevnatý obraz jedné komunity. Některé příběhy zná vypravěčka jen zprostředkovaně, jiné zažila osobně. Do minulosti se přitom obrací během dvou různých setkání s Dannym Lyonem, která od sebe dělí osm let.

Vystřízlivění paní Kathy

První rozhovor, pořízený v roce 1965, je ještě prostoupen dobovým idealismem. Kathy v neformálním voiceoveru líčí, jak od počátečního navázání očního kontaktu podlehla Bennymu a nechala se vtáhnout do jeho světa řvoucích motorů a nesmyslných rvaček. Její vysvětlování, jak vznikl a na jakých principech fungoval klub chicagských „Vandalů“, je prokládáno opojnými scénami jízd po širokých amerických silnicích. Hukot motorek rozechvívající sedačky se prolíná s chytlavými songy tehdejších rockových formací jako The Animals, Count Five nebo The Shangri-Las. Na chvíli neexistuje nic jiného než cesta vpřed.

Austin Butler ve filmu Motorkáři, foto: Cinemart

Kvůli svobodomyslnému životnímu stylu Kathy vzápětí opouští svého dosavadního partnera. Jejím manželem se stává Benny. Ten však nadále žije hlavně pro svou motorkářskou rodinu. Ideály mužnosti, jejichž dodržování se od něj očekává, nejdou dohromady s poklidným manželským životem. Co chvíli se s někým porve do krve, aby předvedl svou převahu. Motorkářská scéna mezitím prochází transformací. Neškodné vyděděnce, kteří ve volném čase vzrušeně diskutují o karburátorech, vytlačují členové pouličních gangů obchodující s tvrdými drogami. Kathy na Bennyho marně naléhá, aby Vandaly včas opustil.

Přes počáteční romantizující nádech postupně vysvítá, že režisér a scenárista Jeff Nichols (* 1978) není idealista podléhající nostalgii po starých zlatých časech. Vždy jej víc zajímalo, co se nachází v pozadí mýtů, na nichž americká společnost zakládá svůj sebeobraz. Připomíná etnografa poučeně zkoumajícího znaky a kódy zaniklé subkultury. Vandalům například šéfuje Johnny (Tom Hardy), urostlý řidič náklaďáku a otec dvou dcer. Dozvídáme se, že ho k založení klubu inspiroval kultovní film Divoch s Marlonem Brandem, který viděl v televizi. Podobné scény zviditelňují rozpor mezi přízemní každodenností jezdců a rolemi, do nichž se stylizují.

Jodie Comer a Austin Butler ve filmu Motorkáři, foto: Cinemart

Ani Kathyino okouzlení muži neustále umazanými od motorového oleje netrvá věčně. Během druhého rozhovoru z roku 1973 do jejího hlasu častěji proniká hořkost a také události, na které se zaměřuje, jsou temnější. Už ne fascinace motorkářskou ikonografií a nerušený požitek z jízdy, nýbrž domácí násilí, pohřeb nebo drsná bitka, při níž Benny málem přijde o nohu. Túrování motorek, kterým se Kathy v první části příběhu nechala svést, slouží v té druhé k zastrašování nepřátel. Z násilí se stává hlavní prostředek dorozumívání. Taky energický soundtrack přitvrzuje, písně už nenavozují bezstarostnou atmosféru. Ukazuje se, že Johnny, navenek chápavý patron, řídí klub jako sektu, kterou nelze opustit bez následků.

Konec starých časů

Rozdílné představy o směřování klubu vedou k rozkolu mezi Johnnym a Bennym. Právě dynamika mezi povahově odlišnými muži tvoří emocionální jádro příběhu. Zatímco v případě Kathy a Bennyho se můžeme jen domýšlet, co jiného než fyzická atraktivita je k sobě přitahuje, u Johnnyho a Bennyho je patrné, že se potřebují jako otec a syn. Jeden druhému dávají důvod, proč pokračovat v hledání svého místa ve světě. Ačkoli jsou oba dospělí, v nejzákladnějších otázkách stále tápou. Vztahy dokážou navazovat pouze tehdy, když si hrají na někoho jiného. Věčně tak utíkají od své podstaty a trvalé naplnění nenacházejí.

Trailer k filmu, zdroj: YouTube

Vyvažuje se i herecký projev obou představitelů. Butler ztělesňuje Bennyho jako impulzivního floutka, který je pořád v pohybu a rány rozdává bez přemýšlení. Hardyho kamioňák své pohyby omezuje na nezbytné minimum a respekt si zajišťuje tím, že nejdřív dlouze dumá a teprve pak něco udělá nebo řekne. Většinou pološeptem, který zní stále zasmušileji. Své city – stejně jako Benny – skrývá. Narušil by tím motorkářský archetyp, který pomalu stravuje jeho identitu. Když se jeden z mužů v závěru filmu poprvé rozbrečí, jde o zjevení. Nejvyrovnanější postavou je Kathy v žoviálním podání vynikající Jodie Comer.

Kathy má srovnané priority a nic nepředstírá. Jejímu praktickému založení a jasnozřivosti odpovídá i způsob vyprávění. Bez sentimentu, se zaměřením na autentizující dobové detaily, s čím dál střízlivějším pohledem na Vandaly a jejich absurdní a neudržitelné „kmenové“ rituály. Éra mužů, kteří žili a umírali jen pro motorky, může zůstat zakonzervována akorát na Lyonových černobílých fotkách, které vidíme během závěrečných titulků. V reálném světě, podléhajícím plynutí času, je generační obměna nevyhnutelná, a právě tak ji film prezentuje. Ne tragicky, případně se satirickým úšklebkem, ale jako životní fakt.

Zatímco společnost a kultura procházejí vývojem, mnozí lidé, v případě Motorkářů hlavně muži, to nejsou schopni reflektovat a dál lpí na svých vyčichlých představách o tom, jak by to mělo vypadat na silnicích, v kultuře nebo politice. Nicholsova vyvážená, nenápadná a přesto ještě dlouho doznívající kronika zániku starých pořádků tuto toxickou neochotu ke změně perfektně vystihuje.

Plakát k filmu, zdroj: Cinemart