Zpráva o světě, kde se dalo první den prázdnin létat

Vítejte v malém alabamském městečku Zephyr. Píše se rok 1964. Místní konzervativci a rasisté stále přísahají na segregaci a občas navléknou bílé kápě, i když o „příslušných“ činech naštěstí většinou spíš jen mluví, nebo lépe řečeno brblají, protože jsou to zapšklí zbabělci. Na druhou stranu málokdo z dobrých lidí udělá něco víc, než že události nechá plynout, a to lepší v místních se probouzí spíše v okamžicích katastrof, jako jsou povodeň nebo nehoda s leteckou bombou způsobená neopatrným pilotem z nedaleké letecké základny.

Je to rovněž doba, kdy otec hlavního hrdiny, dvanáctiletého Coryho, stále ještě každý den rozváží lahve s čerstvým mlékem a o supermarketech a jejich plíživém zlu se spíše šušká. Je to doba, kdy by děti zabíjely pro dobré kolo, a především časy, kdy měla magie silné srdce a skrývala se za každým rohem a pod každým kamenem. A je na jednom každém čtenáři zvlášť, jak bude číst kapitolu, v níž Corymu a jeho kamarádům první den letních prázdnin narostou křídla a oni se vznášejí nad krajem, dokud není čas jít domů, pozdravit rodiče a zasednout spořádaně k večeři. Možná to jsou jen představy a možná vzpomínky na něco, co jsme už jako dospělí ztratili…

Spisovatel Robert McCammon, foto: The Robert McCammon website

Některé věci dospělým nevysvětlíte

Smrt před úsvitem (v originále vydaná roku 1991 pod názvem Boy’s Life) skutečně trochu začíná podle svého českého názvu. Cory pomáhá otci s rozvozem, když jsou svědky toho, jak do místního jezera zajede auto s řidičem přivázaným k volantu. O nebožtíkovi však nikdo nic neví; ani šerif, ani místní šiřitelé klevet. Pátrání ustrne na mrtvém bodě. Ne tak ovšem pro Coryho, který onoho rána viděl záhadnou postavu, po níž zůstalo jen zářivě zelené pírko. Stejně tak pro jeho otce, který má pocit, že jej mrtvý volá k sobě do temnoty. Nicméně pro Coryho není ten případ priorita. Má koneckonců teprve dvanáct let a musí zažít spoustu dobrodružství, než začne myslet na chytání vrahů. Pokud byste od McCammonova románu očekávali klasický hororový nebo thrillerový román, hledejte jinde. Původní název, který by šel přeložit jako „Život kluka“, má důležitý význam; ostatně když už dospělý Cory v jednu chvíli sleduje vlastní dceru, přichází na mysl, že význam této prózy lze zobecnit na „Život dítěte“.

Román rozdělil autor (ročník 1952) do částí podle ročních období a každou kapitolu pojal jako pečlivě vypointovanou povídku. Jednotlivé fáze roku přinášejí nové výzvy a nezapomenutelné zážitky. Ať už je to povodeň a střet se záhadným tvorem žijícím ve zdejší říčce, či letní popojíždění po kraji a objevení kouzla kapely The Beach Boys (píseň I Get Round), která je pro místního pastora dílem satanášovým, neboť nutí mládež k nepřístojnostem. Ať už je to podzimní pouť, během níž můžete narazit na dům hrůzy, ale i na zajatého tricetaropse, anebo zimní vyvrcholení dlouho střádaného napětí v celém městečku. Pokud ovšem máte kolo a partu kámošů, není nic, co by vás zastavilo!

Jakkoliv je dětská bezstarostnost kouzelná, není však udržitelná. Ano, Cory je svědkem toho, jak jedno děcko vyhodí baseballový míč tak vysoko, že nikdy nespadne, ale zároveň vidí, jak to samé děcko má srdce roztrhané na kusy, protože se musí neustále stěhovat a nikde nemá šanci najít si kamarády. Ano, Cory má věrného psího parťáka, ale pořád žije u silnice a někdy prostě auta nezastaví včas. Děs z filmového hororu je vzrušující, ale dospělým ho nevysvětlíte; možná zjistíte, že skutečná monstra se skrývají za tvářemi rodičů. Poznáte první okouzlení láskou, ale i hrůzu toho, jak mladého člověka může vztah semlít a uvěznit. Vidíte, že se někdo může stát spisovatelem, ale také to, co s ním udělá příliš mnoho kompromisů.

Fakt, že v městečku nadále žije neodhalený vrah, je nakonec nejmenším z Coryho problémů. Na konci roku 1964 bude chlapec sčítat spíše ztráty než nálezy.

Držet se svého dětství

Smrt před úsvitem je textem plným nádherných i děsivých obrazů. McCammon zde projevuje bravurní cit pro to, kdy má sáhnout k jakémusi jižanskému magickému realismu a kdy naopak držet realistickou linii. Vedle sebe stojí až pohádkové pasáže připomínající třeba román Velká ryba Daniela Wallaceho (knihu, česky vydanou roku 2011, zfilmoval Tim Burton), děsivé metafory rasismu jak vystřižené z Obdivného hvízdnutí (česky 2014) Lewise Nordana, i ryze buranská malost, z níž by (ne)měly radost postavy slavného Vysvobození (česky 2011) od Jamese Dickeyho (všechny zmíněné překlady vyšly v dnes již bohužel zastavené edici Jiný Jih nakladatelství Argo). Jenže McCammon více čerpá z poněkud odlišné americké tradice než z jižanství. Hned na několika místech se hlásí k linii bradburyovské nostalgické prózy, jak ji ustavilo legendární Pampeliškové víno.

Ray Bradbury v rozhovorech zmiňoval svého ideálního čtenáře – dvanáctiletého chlapce objevujícího svět. Autoři jako Stephen King v románu To nebo v novele Tělo, či Dan Simmons v Temném létu zavedli čtenáře do hororovějších vod a ukázali, že nemusíte být klukem, aby vás tento typ příběhů naplnil. Především však poctivě drželi odkaz – řečeno Bradburyho slovy – „dítěte, které je v každém z nás a které dovádí na dávných srpnových lukách Páně a postupně začíná dospívat, stárnout a cítit temnotu, co číhá pod stromy, aby se mohla zase rozsemenit“.

Americký spisovatel Ray Bradbury (1920–2012), autor mimo jiné knihy Pampeliškové víno, foto: ČTK / AP

Pro Roberta R. McCammona, jenž náleží k protagonistům boomu americké hororové literatury sedmdesátých a počátku osmdesátých let minulého století (u nás je však takřka neznámý), jde o životní výkon. Jak sám pobaveně a vlastně udiveně podotýká, tenhle titul je jediný, s nímž se v knihkupectvích dostal do poliček nezpochybnitelné klasiky. Je to kniha, kterou jeho čtenáři milují nejvíce, byť hororu je v ní pomálu. A je to také próza, o níž jedna žena autorovi napsala, že se s ní nechal pohřbít její tatínek, který se k ní bez ohledu na svůj vysoký věk neustále vracel.

Zároveň je to dost možná poslední tečka za podobným typem příběhů. Nostalgie po dětství a krutost okamžiku prozření, co obnáší dospělost, je samozřejmě nesmrtelná. Ačkoliv se akční rádius dětí s novými generacemi neustále zmenšuje, takže dnes jsou většinou odkázány na svou domovskou ulici a nikoliv na okruh mnoha kilometrů, zůstává ona romantika toho, co je za obzorem či za rohem, jaká tajemství skrývají sousedé i spolužáci.

Nicméně nyní žijeme v daleko více segmentovaném světě. Podobné příběhy z dob, kdy třeba rock’n’roll oslovil skutečně téměř všechny, už nebudou možné. Budou vznikat (respektive již vznikají) etudy o zkušenostech konkrétního „kmene“ – rapperů, surfařů, geeků. Vždyť i fenomenální Stranger Things už honí mnoho zajíců a subkultur – od hráčů „dračáku” přes metalisty.

Pokud se tedy máme s velkými univerzálními příběhy rozloučit, je právě Robert R. McCammon se svou Smrtí před úsvitem skvělou volbou. Nyní je tady léto a vlastně ideální chvíle ponořit se do městečka Zephyru a vzpomínat, kolik zdejších kouzel a magických nástrojů sdílíme s Corym a jeho kamarády.

Autorkou obálky je Adéla Korbelářová, repro: Databáze knih