Abstraktní květina
Jitka Vrbová, 1971, mozaika v malém respiriu
Mozaika bývala v Čechách velmi rozšířenou technikou, zejména za první republiky, a opět po válce se s mozaikou hojně pracovalo v interiérech i exteriérech. To umožňoval rozvinutý sklářský průmysl a speciální dílny, které se zaměřovaly pouze na výrobu mozaikového skla. Po revoluci ale většina těchto pracovišť zanikla a znalost práce s mozaikou se od té doby téměř vytratila. Díky restaurátorovi Petrovi Hamplovi, který se ztracené informace snaží opět objevit, bylo možné přivést do původního stavu mozaiku Abstraktní květiny v malém respiriu ČT.
Jitka Vrbová (* 1941) vystudovala ilustraci a knižní grafiku na Vysoké škole uměleckoprůmyslové u Karla Svolinského, většinu své práce proto realizovala na papíře. Věnovala se ale i návrhům mozaik, kterých vytvořila přibližně třináct. Některé z nich, například dva různé návrhy pávů, jsou k vidění v prostorách školek – na budovách nebo v zahradách. Tematicky se tak příliš nevzdalují od Vrbové knižních ilustrací.
Mozaika byla v Čechách oblíbeným výtvarným médiem díky českému mozaikovému sklu, které se podařilo vyvinout ve třicátých letech minulého století, a ve své době dokázalo konkurovat sklu italskému. Projevovalo se dobrou lámavostí, velikostí jednotlivých kostek, a také svým výrazným zabarvením včetně rubínových odstínů, které byly pro české sklo typické. Po válce se soukromé mozaikářské dílny znárodnily a sjednotily do podniku Ústředí uměleckých řemesel (ÚUŘ), které mělo mozaikářskou dílnu v Praze na Letné. Většina mozaik v Československu pocházela právě odtamtud.
Realizace mozaik byl složitý proces, který vyžadoval spolupráci více odborníků. Výtvarný umělec mozaiku sice navrhnul, její podobu ale musel dotvořit v úzké spolupráci s mistry z mozaikářské dílny. Zkušení mozaikáři byli schopni naplánovat velikost použitých kostek, jejich kompatibilitu, skladebnost či směrování a znali také možnosti, jaké barvy jsou sklárny schopny vyrobit. Po oboustranném schválení vzorků se mozaika vyskládala „na kartony“ – sklíčka se přilepila vodou ředitelným lepidlem na papírový karton, na kterém byl rozkreslen návrh ve velikosti 1:1. Takto připravená mozaika se pak včetně kartonu po částech obtiskla do připraveného spojovacího materiálu, například betonu, a po zaschnutí se kartony strhly a zbylé lepidlo se očistilo. Alternativně se mozaika skládala ručně, kostičku po kostičce. To totiž umožňovalo soustředit se na detail, ale také si více vyhrát se strukturou mozaiky a dodat tak finálnímu uměleckému dílu další vizuální rozměr specifický pro médium mozaiky.
Jitka Vrbová, Abstraktní květina, 1971, mozaika v malém respiriu budovy ČT na Kavčích horách, foto: ČT art Mozaika Abstraktní květiny Jitky Vrbové je jednou z jejích větších realizací a i proto se na ní kombinují oba způsoby přípravy. Při pozorném sledování je na mozaice možné vidět místa, kde jsou skla téměř v rovině – ta byla na zeď přenesena pomocí kartonů. Čím více se ale námět zesložiťuje, směrem ke středu květiny, tím je struktura mozaiky výraznější. Tyto části byly vyskládány ručně. Nejvíce je to vidět na tmavě červených obrysových čarách, které mozaiku přirozeně dělí na menší části vhodné pro obtisk kartonu.
Po revoluci se letenská mozaikářská dílna ještě chvíli snažila udržet nad vodou, pak ale byla zprivatizována a nový majitel nechtěl, a pravděpodobně by v danou chvíli ani nedokázal, náklady dílny ufinancovat. V roce 1993 tak mozaikářská dílna zanikla a s ní i většina historické dokumentace o českých mozaikách. Médium mozaiky bylo navíc po dlouhou dobu považováno za výdobytek socialismu, a tak bylo mnoho těchto uměleckých děl zničeno nebo skryto za vrstvami novodobých materiálů. To byl případ i mozaiky ve velkém respiriu České televize, která byla dlouhou dobu skryta za sádrokartonovými zdmi. Místnost, která takto vznikla, sloužila jako prostor pro tiskárnu. V roce 2025 se ale mozaika odhalila, zrestaurovala a dnes znovu důstojně doplňuje obnovený prostor respiria.
