Výtvarně zpracovaná loga u vstupu do budovy České televize
Jiří Novák, 1983, hliník
Jiřího Nováka (1922–2010) fascinoval v sochařství pohyb a znázorňoval jej jak ve formě monumentálních kinetických sousoší, tak i jako drobnější plastiky a reliéfy. Mezi ně patří výtvarně zpracovaná loga ČT, které autor investorovi vysvětlil jako paprsky z éteru, jež se setkávají v televizní obrazovce. Ve skutečnosti se ovšem s takto popisným vysvětlením neztotožňoval.
Pro Jiřího Nováka, který vystudoval klasické figurální sochařství v ateliérech Jan Laudy a Josefa Wágnera, přišel umělecký zlom po návštěvě Expa 58. Opustil klasické sochařské postupy a svoji tvorbu postupně převedl do téměř úplné abstrakce inspirované přírodními silami a ději. Se řemeslnou zručností se soustředil na technické, konstrukčně náročné instalace. Zajímal ho pohyb, který na konci padesátých let jeho dílo úplně ovládl. Tehdy na světové výtvarné scéně explodovalo kinetické umění a Jiří Novák se do tohoto proudu úspěšně zapojil.
Novákovy sochy kromě výjimečné technické zdařilosti vynikají také monumentalitou, která korespondovala s měřítkem poválečné architektonické výstavby. Typická jsou pro něj sousoší, v nichž má každá část uskupení vlastní princip pohybu a doplňuje tak ty ostatní – za nejambicióznější by se v tomto ohledu dalo označit sousoší Dálky na pražském sídlišti Novodvorská. Další Novákova díla se objevila na střeše Federálního shromáždění a vytvořil i mobil pro československý pavilon na Expu 1968 v Montrealu.
Jiří Novák pracoval s výtvarným znázorněním pohybu i ve formě reliéfů nebo v menších, statických plastikách. Pro Českou televizi navrhnul takové sochy dvě. Reliéf Vlnění, který byl pravděpodobně umístěn na průčelí hlavní budovy ČT, dnes už na původním místě nenajdeme. Druhá socha je naopak na jednom z nejexponovanějších míst – u vstupu do hlavní budovy jsou Novákem výtvarně zpracovaná loga ČT. Existují k nim různé interpretace, co mají znázorňovat, sám Novák investorovi návrh vysvětlil jako paprsky z éteru, které se setkávají v obrazovce. Ve skutečnosti se ale s takto popisným vysvětlením neztotožňoval. S prostorem pracoval pocitově, inspirován základními tvary v přírodě, a nešlo mu o konkrétní zobrazení. Tvořil navíc v době vesmírných závodů mezi USA a Sovětským svazem. Novák je zaujatě sledoval, fascinovaly jej, a tak bezesporu ovlivnily i jeho tvorbu.
