Americký albový žebříček zahájil nový letopočet nejspíš nejextrémnější nahrávkou za pořádně dlouhou dobu

Stačí se podívat na obal desky s Cartim v inverzním černobílém tónování, na něhož stéká krvavý nápis Red. Malíř Jung „Art Dealer“ Chung obal vytvořil coby poctu obálkám punkrockového fanzinu Slash z konce sedmdesátých let, který zdobily podobné portréty po celé tři roky jeho existence. Slash otevřeně pracoval s upírskou estetikou a inspiroval tehdy vznikající hudební subkulturu gotiků. Ke stejným zdrojům se Carti vztahuje v názvech skladeb jako King Vamp, Vamp Anthem nebo Slay3r.

To je samá rockstar

„Jsem rockstar, mohli mě klidně vzít do Slayer,“ rapuje Carti ve zmíněné písni Slay3r. Odkazuje tím na thrashmetalové legendy Slayer, jež předloni ukončily kariéru. „My jsme rockový hvězdy, my jsme nový Black Flag,“ zmiňuje pro změnu v Die4Guy kultovní hardcoreovou kapelu z Los Angeles. Není to poprvé, co se Playboi Carti obrací do této minulosti: dva a půl roku starý klip R.I.P. z jeho předchozí desky Die Lit se odehrává v potemnělém rockovém klubu, kde se do beatu spustí moshpit punkerů v kožených bundách. Na rozdíl od původního punkového hnutí jsou někteří z nich černé barvy pleti.

Pusťte si klip k písni R.I.P. z roku 2018, zdroj: YouTube

Není to v dnešním rapu nic zas tak nového – Lil Peep rapoval do skladeb emo-rockových kapel; Denzel Curry se stylizuje do role nového Kurta Cobaina; Machine Gun Kelly a Lil Wayne rovnou nahráli rockové desky. Jestli si dříve chodili rappeři vypůjčovat inovace do černé hudby, dnes je tomu naopak – rappeři se rádi vztahují k ideálu rockové autenticity i divokého životního stylu, s nímž jsou rockoví hudebníci spojováni. Rapových písní s názvem Rockstar z poslední doby by se jeden málem nedopočítal – DaBaby s jednou doputoval vloni na číslo jedna amerického žebříčku, s další bodoval před třemi lety v žebříčcích Post Malone. A aktuální album Playboi Cartiho začíná písní Rockstar Mode.

Napumpovaně, naštvaně, nahlas

„Playboi Carti je moderní punková ikona,“ hlásal titulek rozhovoru s rapperem otištěném v roce 2018 na magazínu Dazed. Carti v něm přiznal, že v mládí poslouchal víc punk než rap. Že nakonec skončil u druhého ze jmenovaných žánrů, byla nejspíš souhra okolností – mohlo za to vyrůstání v městě Atlanta, které je pro dnešní rap městem číslo jedna. Elementy punku však v hudbě Playboi Cartiho zůstaly, a na Whole Lotta Red jsou výraznější než dosud.

Je to album plné vzteklých písní s minimalistickými a nevlídnými podklady. Málokdy tu písně přesáhnou dvouminutovou stopáž, což pomáhá koncentrovat explozivní energii. Syntezátorové riffy divoce přeskakují mezi pravým a levým spektrem, v podkladech to vrže a skřípe a producenti hojně využívají efekt takzvaného clippingu – na maximum zesílených zvuků narážejících na hranice zaznamenání. Carti & tým producentů (na desce se jich podílelo víc než dvacet!) posouvají hranice noise rapu, který na začátku minulé dekády zpopularizovali Death Grips a do žebříčků protlačil Kanye West díky hlučné a konfrontační desce Yeezus. Mimochodem: právě West je výkonným producentem Whole Lotta Red a hostuje ve skladbě Go2DaMoon.

„Když jdu spát, myslím na vraždu,“ vykřikuje Carti do agresivního podkladu v No Sl33p, zatímco v Stop Breathing se klasické rapové vychloubání z prvního verše „Sundám si tričko a další čubka přestane dýchat“ rychle promění ve výhružku: „Přestaň dýchat, čubko!“ Tady už rapper zní trochu jako šílený vrah ze slasherových filmů.

Carti na novém albu znovu vytahuje svůj „dětský hlas“, známý ze starších nahrávek, v JumpOutTheHouse se zajíká, jako kdyby se dusil, zatímco v M3tamorphosis jsou jeho výkřiky použité jako samply. Control je žhavé milostné vyznání, v němž Cartiho erotické vzdechy ze všeho nejvíc připomínají funkového krále a „sex machine“ Jamese Browna. Vokodérová horečka už dříve rozmazala hranici mezi rapem a zpěvem, Cartiho skřeky a mumlání jdou ještě o kus dál. Ospravedlňují v rapu něco, co by se dalo popsat jako fyzické básnictví. „Já nerapuju, píšu básně,“ vzkazuje ostatně Carti v jedné písni.

Oficiální obal alba z dílny výtvarníka Junga „Art Dealer“ Chunga; jde o poctu obálkám punkrockového fanzinu Slash z konce sedmdesátých let, repro: Amazon

V pravý čas

Whole Lotta Red bylo očekávané album, neboť to předešlé, Die Lit, vzbudilo v rapovém ranku nadšení. Cartiho fanoušci jsou navíc známí schopností vyslídit po internetu nejrůznější nevydané tracky svého oblíbence. Když jeden z nich – Pissy Pamper – předloni zveřejnil jistý fanoušek na Soundcloudu, strhl se poprask a chytlavá píseň vyletěla do žebříčků. Pak se zjistilo, že šlo o neautorizovanou skladbu, nadto s neoprávněně použitým samplem, takže byla smazána ze streamovacích služeb.

Po internetu koluje „bootleg“ s více než padesátkou Cartiho nevydaných písní z poslední doby. Někteří fanoušci na diskusních fórech tvrdí, že by se z nich dalo poskládat lepší album než to, které oficiálně vyšlo na konci loňského roku. Jenže Whole Lotta Red – byť v některých momentech působí šité horkou jehlou – má podstatnou devízu. Na rozdíl od zmiňovaných ztracených písní zní jako něco, co Playboi Carti ještě nikdy předtím nenatočil. Ani žádný jiný rapper před ním. Přesně takové album potřeboval atlantský punk-rapper vydat.