Blíž bohu než zvířeti. Sněžné bratrstvo buduje důstojný pomník andského zázraku
Španělský režisér Juan Antonio Bayona oživuje jeden z nejslavnějších katastrofických příběhů, který oslovuje další a další generace. Jeho verze, dostupná na Netflixu, vypráví oproti klasice Franka Marshalla Přežít (1993) známý příběh s větším důrazem na metafyzické poselství soudržnosti skupinky sněžných trosečníků.
Dne 13. října roku 1972 havarovalo v Andách dopravní letadlo, na jehož palubě cestoval uruguayský ragbyový tým Old Christians, jeho přátelé i rodinní příslušníci. Hrubá chyba v pilotáži navedla stroj do špatné výšky. V utrženém předku letadla přežilo nehodu třiatřicet pasažérů. Ponecháni na pospas chladu, nedostatku potravin a často vážným zraněním čekali dlouhé týdny na záchranu, která nepřišla. Aby unikli smrti, musela se skupinka přeživších po dlouhé debatě uchýlit ke kanibalismu. Tahle morbidní forma „svatého přijímání“ je jedním z nejvýraznějších motivů neuvěřitelného příběhu o lidské houževnatosti a odolnosti.
Zážitky přeživších zpracovalo několik knih. Vznikl pozoruhodný dokument Stranded (2007), který poprvé přivedl přímé aktéry nehody před kameru k ucelené výpovědi. Nejvýraznější vliv na obraz celé události však bezesporu měl zmíněný film Franka Marshalla Přežít. O třicet let později přišel se svou verzí renomovaný španělský režisér Juan Antonio Bayona (* 1975, uváděn je zkratkovitě J.A. Bayona), který se už jednou osvědčil jako zručný inscenátor katastrofy. Ve filmu Nic nás nerozdělí (2012) zpracoval skutečností inspirovaný osud jedné z rodin, které se staly obětí tsunami v roce 2004. Snímek sice vynikal technickou bravurou v inscenaci katastrofického prožitku, ovšem z hlediska psychologie a vypravěčství se jednalo o klišovitý, mělký a patetický snímek, jehož osudovost působila vyumělkovaně. Podobné podezření se začne vkrádat i u Sněžného bratrstva, které pracuje s poněkud exaltovaným vypravěčem. Je to kontrast oproti věcnému tónu, který do Marshallova filmu vnáší úsečný monolog Johna Malkoviche, napsaný přímo přeživším Carlitosem Paezem a rámující celé vyprávění.
Bayonova verze má zaoblenější hrany po všech stranách, s výjimkou důrazu na fyzické detaily v bravurně nasnímané scéně nehody. Marshall se soustředil výhradně na časoprostor samotné tragédie, Bayona buduje i kontextuální scény předcházející samotné události, které mu umožňují v retrospektivách ukázat hrdiny před tím, než byli vystaveni gigantickým mukám And. Rovněž zvolil postavu vypravěče, ten zde však diváka provází celým příběhem, dodává dílu jistý metafyzický přesah, zdůrazňuje motiv soudržnosti a „společenství“, které v drsných podmínkách vzniklo.
Josh Hamilton ve filmu Přežít (1993), foto: © Walt Disney Productions
Marshallova verze otevřeněji poukazovala na řevnivosti, mocenské hry a psychologickou daň, kterou si více než dvouměsíční sněžné vězení vybíralo. Americký snímek rovněž poukazoval na rozpor mezi bohem a zvířetem, které krajní situace v postavách stále více probouzela, zatímco španělsko-uruguayské Sněžné bratrstvo pojednává o božském střípku v každém z hrdinů – rozhodnutí zachránit se sami tu postavy dělají částečně coby vnuknutí a posvátný závazek vůči mrtvým. Kdežto v Přežít jeden z vůdců společenství shrne drsně: „Je čas jít, než se z nás stanou zvířata!“
Sněžné bratrstvo více působí jako „definitivní epitaf“ tragédie, to však neznamená, že by výsledek byl podobně neživotný jako Nic nás nerozdělí. Přežít mělo jasněji vyhraněné postavy a hlavního hrdinu, kterým byl Nando Parrado v podání skvělého Ethana Hawka. Bayona a jeho scenáristé kladou větší důraz na ansámbl, v němž chybí výrazné mocenské třenice a poněkud upozaděné jsou propukající animální rysy. Nejlépe to vynikne ve scéně prvního kanibalismu. Zatímco Marshall jej vyřešil věcným polodetailem na porcování šatů a zmrzlého těla, Bayonův kameraman Pedro Luque vymaluje expresivní plátno lidských kontur na pozadí barevného nebe.
Záběr z filmu Sněžné bratrstvo, foto: Netflix
V rozpravách o bohu a smyslu utrpení je při vší jednoduchosti dost naléhavosti, samotné drama o přežití má dobrý rytmus a dostatečný magnetismus, aby utáhlo téměř dvouapůlhodinovou stopáž. Sněžné bratrstvo skládá známé příběhové komponenty „andského zázraku“ a přidává k nim více původních detailů než Přežít. Funguje jako pomník i jako vtahující drama o síle vůle a nepředstavitelných etických volbách. Nohy mu podráží zejména to, že úkol najít v tom všem smysl sice ve voice-overu svěřuje divákovi, ale vlastně mu k tomu dává o něco méně prostoru než Přežít nebo zmíněný dokument Stranded.
Oba jmenované filmy dostatečně věřily v sílu původního příběhu, Bayonova verze musí přidat i lehce diskutabilní vypravěčské triky, které si hlasitě říkají o emoční odezvu. Nicméně v jádru Sněžné bratrstvo stráží s úctou a respektem jeden z největších příběhů o lidské soudržnosti, hranicích civilizace a naléhavě apeluje na společenství a humanitu ve stále rozvrácenějším světě.
Jeden z plakátů k filmu Sněžné bratrstvo, repro: Netflix
Sněžné bratrstvo / La sociedad de la nieve (Španělsko / Uruguay, 2023, stopáž 144 minut)
Režie: J.A. Bayona, scénář: J.A. Bayona, Nicolás Casariego, Jaime Marques, Bernat Vilaplana, kamera: Pedro Luque, hudba: Michael Giacchino, střih: Andrés Gil, Jaume Martí. Hrají: Enzo Vogrincic, Matías Recalt, Agustín Pardella, Rafael Federman, Esteban Bigliardi, Alfonsina Carrocio, Paula Baldini, Rogelio Gracia, Pablo Vierci, Diego Vegezzi a další.
