Brian Evenson vypráví o okamžiku, kdy se otevírá chřtán šílenství

Američan Brian Evenson (*1966) se u nás zatím představil pod svým jménem jen ve dvojici povídek, z nichž jedna vyšla v oceňované antologii New Weird: Trochu divná fantastika Jeffa a Ann VanderMeerových a druhá v třetím svazku přehlídky moderního lovecraftovského hororu Černá křídla Cthulhu S. T. Joshiho. Kromě toho si tuzemští zájemci mohou česky přečíst autorovy příspěvky do videoherních světů doprovázených právě i knihami, konkrétně prózy k hernímu bestsellerům Dead Space (román Mučedník) a Halo (povídka Vyvrhel) – ty sepsal jako B. K. Evenson.

Svazek Doupě / Zhroucení koně představuje Evensona jako autora postapokalyptické sci-fi (Doupě), psychothrillerů (Trestej), vesmírného (Prach), kingovského (MéďaSrdcík™) i lovecraftovského (Dojet až za Reno) hororu stejně jako děl, která se žánrovým škatulkám vzpírají a asociují kafkovské či vyloženě delirické texty, jako byly – když zabrousíme do české literatury – například Dům o tisíci patrech Jana Weisse či Velký mág Viktora Dyka (viz Evensonova povídka Cvak). Spojovacím prvkem je otázka reality, jejího vnímání a lidské normality, (ne)možnosti spolehnout se na vlastní rozum a smysly. V doslovu připraveném nakladatelem a překladatelem Jakubem Němečkem je citován sám Evenson: o svých textech mluví jako o „epistemologickém hororu“.

Být si jistý, nebo celkem jistý…

Pro pochopení toho, co Brian Evenson sleduje, si načrtněme děj druhého nejdelšího příběhu v knize – povídky Prach. Spadá do kolonky vesmírných hororů, byť je na hony vzdálen jeho nejznámějšímu zástupci (tedy prvnímu filmovému Vetřelci). Děs zde nevyvěrá ze žádného monstra – krom těch, které plodí spánek rozumu.

Na blíže nespecifikované planetě je zřízena provizorní těžební stanice. Posádka má rozhodnout, zda je ložisko perspektivní. Problémy se všudypřítomným prachem vyústí v poškození ventilace i komunikačních přístrojů. Velitel tvrdí, že podle ručně (sic!) provedených výpočtů mají všichni dost vzduchu, než pro ně přiletí záchrana. Ovšem mezi jeho muži se začínají šířit paranoia a konspirační teorie, stejně jako mystické přesvědčení, že zpropadený prach má vlastní vědomí. Brzy dojde k první vraždě a bezpečák Orvar, který už kdysi něco podobného zažil, se snaží odhalit vraha. V houstnoucí atmosféře a s vědomím, že úbytek kyslíku může mít negativní dopady na jeho vnímání reality, dochází k rozhodnutí, že jediným způsobem, jak zastavit vraha, je zabít všechny ostatní, protože „jistý, nebo celkem jistý“ si je jen tím, že nevraždí on.

Dotyčný Orvar přitom náleží k nejspolehlivějším a podle obecně přijímaných zvyklostí zdaleka nejnormálnějším Evensonovým hrdinům. Ano, v knize se objeví i tradiční postavy lidí konfrontovaných s čímsi nepochopitelným: na někoho číhá záhuba ve snaze „dát tomu nějaké logické vysvětlení“; na jiného čeká „poslední okamžik, kdy ještě cítí, že má nad svým životem nějakou vládu, a že od teď už bude všechno jenom horší a horší“. Avšak Evenson většinou sleduje jedince, jejichž uvažování je od začátku pokřivené, podléhají šílenství nebo jsou jednoduše ne-lidští.

Kdo žije v doupatech mysli?

V Doupěti sledujeme osud někoho, kdo žije po blíže nespecifikované pohromě v jakémsi podzemním habitatu a zoufale se snaží zajistit pokračování své linie v podobě uměle vytvořených bytostí s otisknutými osobnostmi všech jejich předchůdců, pro něž v jednom mozku ovšem není dost místa, tudíž všechny jsou více či méně poškozené. V povídce Cvak je hrdinou možná vrah, možná oběť nehody, za níž chodí doktoři, právník, policisté, ale – možná – také nikdo…

Logika příběhů a uvažování protagonistů se podobají noční můře. Četba je to místy značně bolestivá; případné jasněji definované žánrové mantinely v tom nemusí být žádnou útěchou či pomocí. Ostatně asi nejděsivější příběh svazku není hororem. Titulní Zhroucení koně je zpovědí člověka, který po pracovním úrazu vnímá, že se jeho dům zlomyslně mění a že někdy má tři, jindy čtyři děti a nikdo mu to nevěří. Zažívá něco, co hrdina béčkového snímku Johna Carpentera Ve spárech šílenství, který zjistil, že realita už není, co bývala, a že je sám posledním příčetným ve světě řízeném stvůrami a šílenci. Ovšem tam, kde se Carpenter dokázal k zachycení tohoto pocitu pouze přiblížit v několika málo scénách, Evenson je soustředěný a nedopřeje, i díky podivuhodnému jazyku neustále upozorňujícímu na hranice lidského vnímání, ani svým postavám, ani čtenářům oddych. Pokud tedy nepočítáme černohumorný příběh Přímořské letovisko, v němž se americký turista ocitne v moci lovecraftovských Francouzů poté, co jeho (asi) milenka odjede se svým bývalým milencem. Nebo potměšilé propojení první a závěrečné povídky Zhroucení koně, kde Evenson dotahuje boření všech mantinelů reality k dokonalosti. Že se obejde bez žánrových berliček, dokazuje i v miniaturách jako Strnulost – o ženě, která bolestí nemůže usnout, pokud nemá fixované ruce v určité poloze. V poloze, již jí poskytuje paže spícího manžela. Jenže co se stane, když manžel o ruku ze tří čtvrtin přijde?

Evensonovy příběhy nejsou pro každého. Nikoliv náhodou jsou oblíbené mezi spisovateli hororů coby „luxusní zboží“. Patří k tomu nejznepokojivějšímu, co se v americké literatuře urodilo od smrti mistra paranoie a „jiných“ stavů Philipa K. Dicka.

Ilustrace na přebalu českého vydání je dílem Václava Šlajcha, repro: Gnóm!

Brian Evenson: Doupě / Zhroucení koně. Přeložil a doslov napsal Jakub Němeček. Gnóm!, Praha 2019, náklad 1000 výtisků, 376 stran, doporučená cena 370 Kč.