Manželské etudy na uspěchaném generačním zlomu

Třicet pět let sledování vybraných manželských párů je bezprecedentní filmařský počin. Když Helena Třeštíková (*1949) se svým časosběrem Manželské etudy začínala v osmdesátých letech, měla určitou dramaturgickou výhodu ve zúženém sociálním prostoru, který skýtala normalizace. Její neobyčejně vnímavé sondy do partnerských trablů tím pádem nabízely koncentrovanou výpověď o společnosti, která se dusila existenčně i mezigeneračně a jejíž příslušníci hledali v té šedé době jakoukoli privátní perspektivu.

Když se pražská dokumentaristka ke svým příběhům po dvaceti letech vrátila, bylo její herní pole mnohem širší – podobně jako realizační prostor jejích hrdinů. A vyjevily se tím i limity filmařčiny metody: jednotlivé epizody byly náhle jen tak silné, jak silní byli protagonisté a nakolik velká byla jejich otevřenost. Bohužel se z těchto Manželských etud po dvaceti letech (2006) často stávala spíše sbírka nahodilých momentů a povrchních pozorování. Nicméně po dalších patnácti letech nastala katarze! – hned několik „etud“ završilo dramatický oblouk. To neplatilo ani tak o vlajkové lodi Manželských etud po 35 letech (2018), příběhu rozvětvené rodiny Strnadových, nýbrž o méně nápadných liniích, jakou byl třeba příběh prášilovského fotografa Vladimíra nebo neuvěřitelně pozitivní kutilská anabáze samorostlého post-hippie Stanislava.

Podívejte se na trailer k snímku Manželské etudy: Nová generace režisérky Hany Třeštíkové, foto: Jan Hromadko

Nedá se říct, že by se Heleně Třeštíkové podařil ucelený generační portrét. Faktem je, že divoká transformace české společnosti nic podobného neumožnila. Etudy se staly spíš působivou výpovědí o psychických a vztahových proměnách. Přes všechny (oprávněné) námitky, že autorčina metoda namísto analýzy mnohdy nabízí jen intuitivní přístup a trpělivě opakovanou přátelskou otázku „Tak co je nového?“, představují Manželské etudy jako celek cenný materiál.

Generační výměna se tak zdá být příležitostí k alespoň drobným změnám v přístupu. Jenže nic podobného se v Manželských etudách: Nové generaci režisérčiny dcery Hany Třeštíkové (*1982) nekoná. Autorka se hlásí k tomu, že s matčinou metodou vyrůstala a má ji pevně zažitou. Svoje hrdiny sleduje totožným způsobem. Navštěvuje je v pravidelných časových intervalech a ptá se, jak se jim aktuálně daří.

Jeden z párů sledovaných v dokumentu Manželské etudy: Nová generace režisérky Hany Třeštíkové, foto: Jan Hromadko

Hana Třeštíková prokazuje dobrý úsudek v samotné volbě toho, koho bude sledovat. Třicátníci Mirka a Kuba jsou v něčem typický současný pár – na rozdíl od svých rodičů se berou po déletrvajícím vztahu, už jako rodiče dcery. Nezdá se, že by trpěli velkými iluzemi a samotné manželství pro ně není velký závazek a zlom. Oba se zprvu řadí k techno scéně, rádi se baví na tankodromu, cestují v obytném náklaďáku, s nímž Kuba rekreačně závodí. Ona je vystudovaná sociální pracovnice, on vykonává pompézní a vrcholně pochybný džob „finančního poradce“, který dokonale vystihuje jeho nedospělou povahu. Rodina se na začátku rozhodne opustit město a vrhne se do ambiciózního projektu přestavby velkého domu.

Vlastně celý dokument se přes všechny drobné peripetie točí kolem typického motivu – na jedné straně velké plány, na druhé věčná nedospělost a sklony k útěkům na straně partnera. Zatímco Mirka se mění a přijímá zodpovědnost, Kuba se rychle ocitá v pasti vlastní nedospělosti a sociální prekarizace. Protlouká se bez práce, ale cítí se povýšený nad zástupy sociálních případů, na které ze svých daní údajně „platil miliony“. Tenhle tragikomický příběh v něčem přesně vystihuje obecnější fenomén rodin, které se cítí na víc, než na kolik skutečně mají.

Třeštíkové se periodickými návštěvami rostoucího hospodářství svých protagonistů zároveň daří zachytit emoční proměnu. Zprvu spíše věcná Mirka dochází k tomu, že unikavý, nespolehlivý a tajnůstkářský partner je láskou jejího života. Zatímco Kuba… stále prchá před palčivým pocitem nespokojenosti se světem i se sebou samým.

Ve prospěch Hany Třeštíkové mluví i to, že v záplavě exploatačních sociálních reality show typu Výměna manželek projevuje mnohem větší empatii a snahu pochopit jednání svých postav, jejichž osudy by jinak sváděly k jízlivému glosování. Zatímco čas hraje pro ni, onen „sběr“ okamžiků opět vykazuje rysy určité nahodilosti. Zápolení Mirky i Kuby by jistě sneslo přesnější časovou a sociální kontextualizaci, protože je v něm přítomný univerzální generační moment. V této podobě se jeho uvedení do kin můžeme mít za předčasné. Je to materiál v počátečním stadiu, jemuž celovečerní stopáž a velké plátno zásadně nepřidává. Trpělivá geneze původních etud je tu nahrazená trochu unáhleným skokem, což se okamžitě podepsalo i na nižším diváckém zájmu.

Manželským etudám: Nové generaci nechybí nosné momenty a silné téma, přesto se obtížně hledá důvod, co je kvalifikuje k podobné pozici, jakou měly v původním cyklu Strnadovi. Trpělivost, která hrála vždy ve prospěch Etud, jejímu „novogeneračnímu“ volnému navazování náhle schází. Zřejmě i tohle mimoděk tvoří významotvornou součást výpovědi.

Režisérka v krátkém rozhovoru ke snímku Manželské etudy: Nová generace, foto a video: Totalfilm / YouTube

Manželské etudy: Nová generace (ČR, 2019, 91 minut)
Režie, scénář a produkce: Hana Třeštíková, kamera: David Cysař, střih: Jakub Hejna, zvuk: Richard Müller.
Premiéra 21. března 2019.