Byl to nejkrásnější chlapec na světě. A jak dopadl… Osud Viscontiho „loutky“

Až ve Švédsku našel žijící klasik italského filmu tehdy patnáctiletého Björna Andrésena. Důležité nebyly herecké schopnosti, nýbrž vzhled. Postava andělsky půvabného Tadzia navozuje ve Viscontiho adaptaci představu něčeho zlověstného, blíží se k „mementu mori“; i sám Andrésen ji označuje za anděla smrti. A prozrazuje, že Visconti měl pro něj pouze několik pokynů – aby přišel či odcházel, aby se ohlédl, aby se usmál. Veškeré významy spjaté s touto postavou plynuly výhradně z kontextů. Tadzio samotný byl dekorativním prvkem, který svou nadpozemsky křehkou krásou měl probouzet estetické, v žádném případě erotické okouzlení. Ostatně režisér dával zřetelně najevo, že Andrésena použil téměř coby loutku – stačí si vybavit záběry z tiskových konferencí, jichž se oba účastnili. Namísto Björna – i jeho jménem – mluvil výhradně Visconti, navíc s urážlivými vtípky, že s dobou, která uplynula od natáčení, mládenec až nepatřičně zestárl, ztratil svůj okouzlující pel nevinnosti.

Toto všechno zachytili dokumentaristé Kristina Lindström a Kristian Petri v dokumentu Nejkrásnější chlapec na světě. Pátrají zejména po tom, jak se onen hvězdný okamžik odrazil v Björnově dalším životě. Skrze protagonistu samotného i jeho blízké skládají útržky vzpomínek, začleňují amatérské záběry z Björnova dětství, sehnali obdivuhodné množství filmových, fotografických i novinových materiálů, jež dokládají, jaká sláva se tehdy roztočila kolem dospívajícího, spíše introvertního chlapce, nadaného hudebníka, jehož klavírní dovednosti dávaly tušit mimořádně talentovanou osobnost. Jenže veškerá očekávání přišla vniveč – a autoři zjišťují, proč se tak stalo.

Rozkrývají temné rodinné zázemí. Matka z nevysvětlitelných důvodů – snad kvůli depresím – spáchala sebevraždu. V rodině se pak o matce nesmělo mluvit, jako kdyby neexistovala. Björna se ujala jeho babička, která se jej ze všech sil snažila protlačit ke kariéře. Na olbřímí úspěch nepřipravený chlapec, zjevně navyklý plnit vše, co dospělí požadovali, se ocitl ve spárech propagačních akcí – pobýval v Japonsku, celý rok prožil (ve zřejmě homosexuálním prostředí) v Paříži. Během natáčení Visconti – sám gay – celému (prý také „teplému“) štábu přikázal, aby nikdo na Björna ani koutkem oka vilně nepohlédl, dokonce o něho pečovala najatá vychovatelka. Jenže poté, co film vstoupil na plátna kin, kohokoli přestalo zajímat, co se s Björnem bude dít nadále.

Trailer k filmu, zdroj: YouTube

Legendární role mu velkou hereckou kariéru nenastartovala; nicméně v epizodních rolích se míhal v televizních seriálech i v celovečerních filmech, k posledním položkám patří i u nás známý „národopisný“ horor Slunovrat, z jehož natáčení rovněž spatříme několik ukázek. Björn Andrésen (* 1955) nebyl schopen kočírovat vlastní život. Na počátku Nejkrásnějšího chlapce na světě jej zastihujeme zpustlého v zanedbaném bytě, na pomezí bezdomovectví. A uvědomíme si, jak obtížné je setrvávat v jeho blízkosti: Přítelkyně, která mu zprvu vydatně pomáhala, se s ním rozešla, roztrpčená jeho chováním. Björnova dcera nezastírá, že jako otec nikdy příliš nefungoval. V Andrésenovi samotném hárají výčitky svědomí, že svým opilstvím natropil nenapravitelné škody, že promarnil všechny své šance.

Režiséři vyprávění postavili na tom, že s Björnem podnikli řadu cest do míst, kde kdysi pobýval. Zavítají do Benátek (do hotelu i na pláž), kde se film natáčel, obhlédnou Paříž, navštíví Japonsko, kde osloví tamní pamětníky, kteří tehdy s Björnem spolupracovali (zazní i písnička, kterou nazpíval v japonštině). Dozvíme se, že inspiroval i vzezření postav v mangách. Björn se stal součástí reklamního průmyslu, kdekdo se na něm přiživoval – a zneužíval jeho věhlasu.

Björn Andrésen ve filmu Smrt v Benátkách, foto: Mantaray Film Ab / Mario Tursi

Björn Andrésen se zdá být smířený se svým osudem: Nenaplnil očekávání, ale nenechal se ani zlomit. Jako kdyby se zapouzdřil, bolesti a zklamání uzavřel v sobě. Získal nutný nadhled, do jisté míry schopen sebereflexe, avšak u diváka probouzí bezmezný smutek už jenom kvůli tomu, že na truchlivé minulosti nelze cokoli změnit – a budoucnost je stejně nehostinná.

Zbývá doplnit několik údajů. Smrt v Benátkách se v někdejším Československu dočkala premiéry až tři roky po svém vzniku (dle Filmového přehledu to bylo 1. března 1974). S dalším zpožděním pronikla i na televizní obrazovky, naposledy ji ČT vysílala před necelýma dvěma roky.

Italský plakát k filmu Nejkrásnější chlapec na světě, zdroj: IMDB