Čtyři minuty o skladateli Vladimíru Sommerovi, jenž by se dožil sta let

„Tátova hudba? Úžasné snoubení racia a zároveň temperamentu, lidskosti a opravdovosti,“ charakterizuje ve snímku Sommerovy skladby jeho dcera, houslistka Anna Jouzová Sommerová. Filmová připomínka vznikla s přispěním českotelevizní Tvůrčí producentské skupiny Jiřího Hubače, v níž nyní vzniká koprodukční dokudrama Můj život s Bohuslavem Martinů, jehož režisérem je právě Jakub Sommer (*1976); na okraj: filmařovou matkou je dokumentaristka Olga Sommerová (*1949), druhá ze tří manželek Vladimíra Sommera.

Vladimír Sommer se narodil a vyrůstal v Dolním Jiřetíně, otec mu zemřel ještě v dětství a s matkou byli nuceni ze Sudet utéct. Část války strávil v pracovním táboře v Německu, ostatně náležel k onomu smutně proslulému „ročníku jedenadvacet“, který byl silně zasažen totálním nasazením a o němž svoji stejnojmennou románovou prvotinu v padesátých letech napsal Karel Ptáčník.

Sommer po studiích na učitelském ústavu vstoupil na pražskou konzervatoř, kde se věnoval oborům housle a skladba. Navázal studiem kompozice na Akademii múzických umění pod vedením Pavla Bořkovce, jež absolvoval v roce 1949 Houslovým koncertem. Nějaký čas na AMU sám skladbu vyučoval, získal i docenturu. Pracoval také v hudební redakci zahraničního vysílání Československého rozhlasu. Jeho pedagogická dráha vyvrcholila profesurou (získal ji roku 1968) hudebně teoretických předmětů na Katedře hudební vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

Ve své vlastní tvorbě Sommer vycházel z díla významných skladatelských osobností 20. století (Prokofjev, Honegger, Šostakovič), postupně dospěl k osobité hudební řeči. Zásadním rysem Sommerovy tvorby je zachycení závažných momentů lidské existence. Patrně nejvýznamnějším dílem je Vokální symfonie pro alt, recitátora, sbor a orchestr, na níž pracoval v druhé půli padesátých let; jde o jedno z prvních děl vůbec, které zhudebňuje text Franze Kafky. Premiéry se symfonie dočkala až roku 1963, tedy v tom roce, kdy proběhla takzvaná kafkovská konference v Liblicích, která v Československu otevřela prostor pro publikování a reflexi Kafkovy tvorby. Ukázky z této skladby jsou součástí přítomné filmové připomínky, konkrétně se jedná o provedení na Mezinárodním hudebním festivalu Pražské jaro.

Mezi další skladatelova díla se řadí také dva smyčcové kvartety, předehra Antigona, houslový a violoncellový koncert. Širší veřejnost může znát Vladimíra Sommera coby autora filmové hudby – například ke snímkům Princ Bajaja (1971) či Já, truchlivý bůh (1969). Zemřel 8. září 1997 v Praze.

Vladimír Sommer 100. Režie: Jakub Sommer, kamera: Olga Malířová Špátová, střih: Šimon Hájek, zvuk: Ivo Broum. Tvůrčí producentská skupina Jiřího Hubače.