Francouzský národní poklad, jemuž svět rozuměl. Jean–Paul Belmondo
Jean–Paul Belmondo, který zemřel v pondělí 6. září, se dožil úctyhodných osmaosmdesáti let, byť byl sužován dlouhodobými zdravotními potížemi. Francouzský prezident Emmanuel Macron v reakci na skon napsal, že Belmondo byl francouzským národním pokladem. V Česku byl téměř jistě nejoblíbenějším z francouzských herců.
Před dvaceti lety Belmonda postihla mrtvice, šest dnů balancoval mezi životem a smrtí na jednotce intenzivní péče. Nikdy se úplně nezotavil, velké potíže mu činila mluva, měl omezenou hybnost levé paže. Navíc se předloni zle potloukl, když upadl. Podle jeho nejbližších se v posledních měsících cítil být nesmírně unavený, vůle dál žít vyprchávala.
Po osudovém postižení se před kamery vrátil pouze jednou, v jímavém příběhu Muž a jeho pes (2008), v němž byla role opuštěného starce uzpůsobena jeho zdravotnímu stavu – mimochodem se jednalo o přepracovanou verzi slavného De Sicova neorealistického dramatu Umberto D. (1951). I jeho obsazení bylo unikátní: Vittorio De Sica neobsadil žádnou tehdejší hvězdu, nýbrž váženého univerzitního profesora filologie – a ten se mistrně zhostil svého osamoceného, živořícího důchodce.
Početné ohlasy, které glosovaly Belmondův skon, připomínaly jeho soukromí i nejslavnější filmové role. Byl dvakrát ženatý, proslul jako veliký svůdník, jenž měl pletky s kdejakou slavnou kolegyní, s níž se sešel před kamerou (i mimo ni), delší vztah navázal třeba s Ursulou Andressovou nebo Laurou Antonelliovou. Stal se otcem tří (přiznaných) dětí, dcera Patricie mu však zahynula při požáru.
Točím s jedním šílencem…
Proslavily jej postavy okouzlujících darebáků i tvrdohlavých strážců zákona. Mnohé nebezpečné výjevy předváděl sám, neboť odmítal kaskadéra. Prosadil se navzdory tomu, že do krasavce typu Gérarda Philipa nebo Alaina Delona měl daleko. Vzdychajícího milovníka také nikdy nehrál, ženy si získával osobitým šarmem, prostořekostí, na první pohled nedbalým vystupováním. Svůj vzhled, na němž si založil popularitu, dokázal vtipně glosovat: „Já vím, že mám hubu celou zprohýbanou. Ale když Fernandela mohli označovat za koňskou tlamu, aniž mu to ubralo na oblibě, proč bych já měl trpět mindráky?“
Podívejte se na speciální vydání pořadu 90’ ČT24 věnované Jeanu-Paulu Belmondovi, zdroj: ČT Vyhovovala mu komediální nadsázka, kdy akční zápletky vyvolávaly zároveň salvy smíchu. Takového jej zbožňovaly milióny i tuzemských diváků ve snímcích jako Muž z Ria, Muž z Hongkongu, Muž z Acapulca nebo Manželé z roku II. Ostatně právě zábavné tituly vstoupily do zdejšího diváckého povědomí nejsilněji, mimo proto, že je pravidelně vídáme v televizním vysílání. (I nyní ČT uvádí Bezva fintu, Veselé Velikonoce, Strach nad městem a nádavkem dokument Úžasný pan Belmondo).
Jenže Belmondo nevystupoval výhradně v diváckých hitech. Zejména v šedesátých letech přijímal role v divácky náročnějších filmech, které zdejší televize téměř úplně přehlížejí. Spolupracoval příklad s De Sicou, Resnaisem, nejvíce jej ovšem proslavila spolupráce s bouřlivákem francouzského filmu Jeanem-Lucem Godardem. V sedmadvaceti letech ztvárnil v jeho novátorsky pojednaném filmu U konce s dechem mladistvého kriminálníka. O příběhu prý neměl ani matné tušení. Svému příteli se tehdy svěřil: „Točím s jedním šílencem. Je to úplnej cvok, nedal mi žádnej scénář. Točíme cokoli, nejvíce to, jak stále chodím dovnitř a ven.“ V polovině šedesátých let dosáhl snad ještě většího ohlasu v Bláznivém Petříčkovi od téhož režiséra, kde ztělesnil anarchistickou povahu, která smysl existence nachází v bezuzdném ničení coby vyjádření sociálního protestu.
„Uměl“ i jeviště
Belmondo je známý hlavně díky filmovým rolím, avšak jeho umělecké aktivity byly širší. Než jej film proslavil, hrál od svých sedmnácti let v divadlech. Spokojoval se i s vedlejšími rolemi, avšak v osvědčených hrách (například od Molièra), zařádil si třeba v komedii Oscar, u nás známé zásluhou pozdější účasti Louise de Funèse. Když později točil jeden film za druhým, divadelní práci odsunul. Ale v druhé půli osmdesátých let se na jevištích blýskl bravurně zvládnutými (nyní již hlavními) rolemi jak vážnými, tak komediálními – kupříkladu v Sartrově Keanovi (pocta slavnému anglickému herci 19. století, jehož kariéru zničil mravnostní skandál), v Rostandově Cyranovi z Bergeracu nebo ve Feydeauově dvojnické frašce Brouk v hlavě. Jen ojediněle spolupracoval s televizí.
Dodejme, že do češtiny Belmonda skvěle dabovali Jan Tříska a (po Třískově emigraci) Jiří Krampol. Za zaznamenání stojí, že Česká televize se v jednom dokumentu o Belmondovi (v jiném, než uvádí nyní v souvislosti s úmrtím) rozhodla použít otce a syna Švehlíkovy, aby odlišila pasáže, v nichž Belmondo promlouvá jednak v mládí, jednak ve stáří.
Které filmy s Belmondem bude vysílat ČT?
Bezva finta
7. 9. od 20:00 na ČT2, v iVysílání bude dostupné do 14. 9.
Návod, jak vyloupit banku aneb Jean-Paul Belmondo, tak jak jsme ho milovali. Legenda světové kinematografie zemřela včera ve věku 88 let. Francouzsko-kanadská komedie (1985). Dále hrají: G. Marchand, K. Cattrallová, J.-P. Marielle, J. Villeret a další. Režie Alexandre Arcady
Veselé Velikonoce
7. 9. od 21:55 na ČT2, v iVysílání bude dostupné do 14. 9.
Jean-Paul Belmondo jako neodolatelný svůdce, jehož fantazie nezná mezí. Všichni ho milovali a obdivovali, odešel včera ve věku 88 let. Francouzský film (1984). Dále hrají: S. Marceauová, M. Laforetová a další. Režie Georges Lautner
Úžasný pan Belmondo
8. 9. od 20:15 a 12. 9. od 23:40 na ČT art
Legenda filmového plátna a hvězda nesmrtelných titulů francouzského filmu šedesátých a sedmdesátých let opustila tento svět 6. září 2021 ve věku 88 let. Francouzský dokument
Strach nad městem
10. 9. od 20:00 na ČT 2
Jean-Paul Belmondo jako inspektor, který neví, co je závrať. Francouzský thriller (1975). Dále hrají: Ch. Denner, L. Massariová, A.-M. Merli a další. Scénář a režie Henri Verneuil
