Galerie Jaroslava Fragnera předčasně uzavřela výstavu. Jasné je jedno: důvodem byla politika
Pražská Galerie Jaroslava Fragnera před termínem uzavřela výstavní cyklus Svědectví prostoru. Věnoval se projektům zabývajícím se otázkou, jakou roli plní architektura v rukou mocenského aparátu a systémového násilí v různých oblastech světa. Jedním z vystavujících byl institut Beirut Urban Lab. Jeho analýza izraelské agrese v Libanonu, Gaze a na Západním břehu se stala důvodem k předčasnému uzavření.
„S politováním informujeme, že aktuální výstavu Svědectví prostoru. Role architektury v ochraně lidských a environmentálních práv, která měla trvat do 2. února 2025, musíme předčasně uzavřít,“ stojí v prohlášení, které minulý týden publikovala ředitelka Galerie Jaroslava Fragnera (GJF) Karolína Plášková. Na zrušení výstavy se usnesla nově vzniklá galerijní rada.
Kdo je tady šéf
Galerii zakoupilo České vysoké učení technické od Nadace české architektury v roce 2020. Od ledna 2023 stojí v jejím čele Karolína Plášková; do funkce byla přijata na základě výběrového řízení. Vloni na podzim došlo k několika změnám v hierarchické struktuře rektorátu. GJF nyní organizačně spadá pod kancléřku Lucii Orgoníkovou, která je přímou nadřízenou ředitelky galerie. A přímým nadřízeným kancléřky je rektor ČVUT, nyní Vojtěch Petráček. Právě rektor vznesl proti Svědectví prostoru námitky, respektive k části expozice věnované mimo jiné dopadům izraelsko-palestinského konfliktu.
Oznámení, které vydala Galerie Jaroslava Fragnera, zdroj: GJF
Pro přesnost a lepší představu: Svědectví prostoru byl výstavní cyklus, který měl od podzimu trvat do 2. února 2025 a jeho součástí byly i přednášky. Postupně se na nich představily tři výzkumné týmy. Jako první prezentoval závěry výzkumu tým Forensic Architecture z Velké Británie společně s německým Forensis – zabývali se masakrem, jenž na území dnešní Namibie spáchala v roce 1893 německá koloniální armáda. Následovala nizozemská investigativní novinářka a architekta Alison Killing, která zmapovala detenční tábory pro Ujgury a další menšiny v Číně. A přednáškový cyklus završil libanonský výzkumník Ahmad Gharbieh z bejrútského výzkumného centra Beirut Urban Lab s výsledky výzkumu věnovaného konfliktům na Blízkém východě.
Záznamy z přednášek, které na výstavě proběhly, jsou dostupné na YouTube kanálu galerie, nyní však vyjma té Ghabriehovy, přestože i její záznam byl pořízen.
Politická otázka
Předčasně uzavírat výstavy není v polistopadovém České republice obvyklé. Proto se vynořují otázky. Získat na ně ze strany galerie i ČVUT jasné odpovědi je však těžké. Galerie mlčí, neboť v pondělí 20. ledna bylo její ředitelce rektorátem nařízeno, aby média i širší veřejnost odkazovala s dotazy na rektorát. A rektorát s médii komunikuje tak, že na otázky zaslané rektorovi ČVUT Petráčkovi přišla webu ČT art odpověď z PR oddělení, v níž stálo totéž obecné vyjádření, které již dříve rektorát poskytl České tiskové kanceláři (viz box).
Stanovisko ČVUT
„Vedení ČVUT a rektor Vojtěch Petráček zásadně nesouhlasí s prohlášením, jež vydala Galerie Jaroslava Fragnera, zřizovaná ČVUT. K výstavě Svědectví prostoru bylo doplněno prohlášení vedení ČVUT, a to pro vyvážení sdělovaných informací, zejména z pohledu napadeného Státu Izrael. A to právě v duchu akademické svobody a ve snaze objektivizovat názor prezentovaný vystavovateli. S tímto prohlášením se shodla i galerijní rada. Galerijní rada teprve po nesouhlasu ředitelky GJF a vystavovatelů s umístěním doplňujícího komentáře požádala o uzavření výstavy. Propříště někteří členové galerijní rady (nikoli vedení ČVUT) požadují, aby galerie upustila od výstav a prezentací s výrazným politickým obsahem.“
Zmíněná galerijní rada byla ustanovena Statutem galerie, jenž vešel v platnost 11. listopadu 2024. Rada je v něm definována coby poradní orgán rektora, který vykonává ze strany ČVUT odborný dohled nad činností Galerie Jaroslava Fragnera, má nejméně sedm členů a ty jmenuje rektor na základě nominací. Dva členy rady nominuje děkan Fakulty architektury ČVUT, dva děkan Fakulty stavební ČVUT a též ředitelka galerie, ostatní členy (maximální počet neurčen) pak sám rektor.
Fotografie z již uzavřené výstavy Svědectví prostoru, foto: Šimona Němečková
Na slovech záleží
Z dostupných informací proběhly události následovně. Po přednášce Ahmada Gharbieha byla část výstavy z dílny Beirut Urban Lab uzavřena pro veřejnost, a to kvůli vyšetřování na základě obvinění z podpory terorismu a antisemitismu, jak píše deník Alarm.
„Bylo zcela evidentní, že přednášející nechová sympatie k Izraeli, což je vzhledem k historii izraelsko-libanonských vztahů naprosto logické a patrně nevyhnutelné. Prezentace však rozhodně nepřekračovala limity toho, co je zcela běžné v příspěvcích vyjadřujících se k situaci na Blízkém východě,“ okomentoval pro web ČT art prezentaci Ahmada Gharbieha odborník na blízkovýchodní problematiku z Univerzity Karlovy Jakub Záhora, který přednášku navštívil. Zároveň připustil, že pro některé české akademiky a akademičky, předně pro ty, kteří se nepohybují v sociálních vědách, mohly být narativ a vyznění přednášky nezvyklé. „Ale nezaznělo tam nic, co by mělo být důvodem k uzavření výstavy, nic, co by mohlo vznášet právní základ, aby mělo být do výstavy zasahováno,“ dodal Záhora. „Společenské vědy jsou situované. Neboli: není možné se zcela odpoutat od prostředí, z něhož vycházíte. To neznamená, že argumenty libanonského výzkumného institutu nejsou validní, je však nutné je vždy vnímat v daném kontextu, stejně jako jakékoliv jiné.“
Fotografie z již uzavřené výstavy Svědectví prostoru, foto: Šimona Němečková
Následně rektor Petráček sepsal doprovodný komentář na hlavičkovém papíře ČVUT. V komentáři, který – na rozdíl od prohlášení galerie – není veřejně přístupný (nicméně redakce webu ČT art ho má k dispozici), rektor shrnuje fakta o teroristickém útoku na Izrael ze 7. října 2023, o únosech civilistů a sexuálním násilí ze strany Hamásu, přičemž se odkazuje na různé zdroje včetně České televize a agentury Reuters. Za přímé vyjádření se k výstavě však lze požadovat patrně pouze tuto větu: „Označení izraelského území za Okupovanou Palestinu patří do ideologického arzenálu těchto států,“ píše rektor. Dodejme, že Vojtěch Petráček, jemuž do konce rektorského volebního období zbývá přibližně rok, je členem Česko-izraelské smíšené obchodní komory, od níž v roce 2020 přijal pro ČVUT finanční dar v hodně přes šest set tisíc korun.
Rektorův komentář měl být připojen k instalaci Beirut Urban Lab. To ředitelka galerie i vystavující odmítli a rektorův požadavek označili za cenzurní zásah do obsahu výzkumného projektu a za politizaci akademického výzkumu. „Vystavující se proto kolektivně shodli na odstoupení od spolupráce s ČVUT,” stojí v prohlášení ředitelky Pláškové.
Oznámení, které visí na sociálních sítích Galerie Jaroslava Fragnera, zdroj: Instagram GJF
„Projekt, který se věnoval izraelsko-palestinskému konfliktu byl korektní a data byla dobře podložná. Obsahoval sice termíny, které naše právní hledisko neakceptuje, jako je například Okupovaná Palestina. Chápu, že k tomu může mít někdo výhrady, ale byl to rozhodně projekt, který na výstavu patří,“ dodala historička architektury Barbora Špičáková, která vede pražskou architektonickou galerii VI PER, jež je svým zaměřením Galerii Jaroslava Fragnera blízká.
Věděli, do čeho jdou?
Když Karolína Plášková uspěla ve výběrovém řízení na vedení GJF, vyhlíželo to, že rektorát vítá její progresivní koncepci, která formulovala, že architektura by se měla prezentovat ve společenských souvislostech. „Udělalo mi hroznou radost, že v koncepci ředitelky jsou širší diskuzní témata a širší komplexnost toho, co se děje kolem architektury,“ pravil rektor Petráček při její prezentaci veřejnosti v červnu 2023. Plášková otevřeně mluvila o záměru věnovat se nejrůznějším společenským tématům spojeným s architekturou, jako jsou gentrifikace, ghettoizace, privatizace veřejného prostoru i forenzní architektura coby výzkumná metoda lidskoprávních konfliktů.
Plakát k předčasně uzavřené výstavě, zdroj: GJF
Nelze zpochybnit, že rektor ČVUT má na rozhodování o galerijním dění právo. Ředitelka Karolína Plášková je coby zaměstnankyně rektorátu administrativní pracovnice. Proč si však rektorát vybral do čela galerie právě Pláškovou? Možná pojem architektura zasazená do společenského kontextu je natolik široký, že si pod ním lze představit leccos a rektorát takříkajíc nedomyslel, do čeho jde.
Zbývá otázka, co bude s Galerií Jaroslava Fragnera dál? Nevytváří takový rektorův zásah precedens pro další „nepohodlné“ expozice? Nestane se z Fragnerky místo pro prezentování výlučně „hezkých projektů“ ČVUT?
