Glosa: Nová ředitelka Galerie Rudolfinum to vážně nebude mít snadné
Po třech desítkách let ve funkci odchází ke konci letošního roku kurátor a teoretik umění Petr Nedoma z pozice ředitele pražské Galerie Rudolfinum. Jak bylo oznámeno 6. listopadu, jeho nástupkyní se stane v Praze žijící britská historička umění Julia Tatiana Bailey. Rozhodla tak mezinárodní porota – výběrového řízení se zúčastnilo čtrnáct uchazečů a uchazeček.
Petr Nedoma platí za výraznou osobnost pražské kulturní scény a jako ředitel, který určoval podobu Galerie Rudolfinum po celou moderní etapu její existence zahájenou v roce 1994, má nezpochybnitelnou zásluhu na tom, v jak mimořádné kondici se tato instituce nachází. Nejen programem, ale i technickým zajištěním výstav se totiž Galerie Rudolfinum vymyká tuzemskému standardu podfinancovaných veřejných institucí a může se směle porovnávat s renomovanými institucemi v zahraničí.
V posledních týdnech patřilo v oborových kruzích k oblíbenému tématu hovorů odhadovat, kdo že se určitě stane Nedomovým nástupcem. Jméno, které nakonec ředitel České filharmonie oznámil na pondělní tiskové konferenci, se však v těchto hovorech neskloňovalo. Také podle prvních reakcí totiž Julia Tatiana Bailey ani ve svém oboru nepatří v Praze ke známým personám. A to přesto, že zde již nějakou dobu působí, pracovala mimo jiné jako kurátorka v Národní galerii v Praze. Protože vítězná koncepce nebyla (minimálně prozatím) zveřejněna, je právě obeznámenost s místní scénou jedním z mála měřítek, které se veřejnosti nabízí pro první debaty o tom, jak se asi nové ředitelce bude dařit.
Petr Nedoma, ředitel Galerie Rudolfinum v letech 1994–2023, foto: ČT – Michaela Říhová
Bailey přitom do funkce míří v době, kdy jisté obavy pramení i z očividné paralely s Národní galerií v Praze, která stejně jako Galerie Rudolfinum organizačně spadá pod ministerstvo kultury. Když byla téměř přesně před třemi lety ohlášena jako příští ředitelka Národní galerie v Praze Alicja Knast, protiprávně odvolaná ze svého předchozího působiště v polských Katovicích kvůli sporům s představiteli ultrakonzervativní vládní strany, působil její výběr jako odvážný krok i jako výrazné politické gesto české kulturní politiky vůči polským sousedům. Po třech letech je však zjevné, že nezkušenost s vedením obdobně velké a komplikované instituce a nedostatečná orientace na relativně malé scéně, kde každý každého zná, se stávají nepřekonatelnou překážkou k tomu, aby Knast úspěšně naplnila svůj ambiciózní, avšak smysluplným směrem mířený ředitelský projekt. Oba tyto hendikepy přitom platí i pro Julii Tatianu Bailey coby budoucí ředitelku Galerie Rudolfinum.
Obě zmíněné instituce mají řadu rozdílů. Galerie Rudolfinum je oproti Národní galerii podstatně menší, její tým čítá jednotky pracovníků. Nespravuje žádné vlastní sbírky. Pozice jejího ředitele, respektive nyní ředitelky, je na druhou stranu oslabená organizační podřízeností galerie České filharmonii, se kterou sdílí budovu pražského Rudolfina, jehož součástí je i Dvořákova síň, domovský sál filharmonie.
Ona přichází, on odchází. Julia Tatiana Bailey a Petr Nedoma po tiskové konferenci k novému vedení Galerie Rudolfinum; Praha, 6. listopadu 2023, foto: ČT – Michaela Říhová
Alicja Knast přebírala při svém nástupu do funkce Národní galerii v Praze destabilizovanou opakovaným střídáním ředitelů i vnitřními spory. Julia Tatiana Bailey bude naopak přebírat etablovanou, stabilní instituci, schopnou přilákat davy návštěvníků i úspěšně zaplňovat ze soukromých zdrojů mezery zející v rozpočtu veřejných kulturních institucí. Nastupovat v této situaci do funkce po mimořádně úspěšném předchůdci, který směřování instituce definoval a následně tři dekády naplňoval, však nemusí být v důsledku o nic snazší.
