Glosa: Pandemická televize. Návrat ke kořenům i nevyužitá příležitost ČT 3
Nastalá situace si žádá nevšední řešení. I od České televize. Jedním takovým krokem je vysílaní UčíTelka a s ním spojený web ČT Edu. Ukazuje se, že televize coby médium zůstává silným komunikačním nástrojem, který lze využívat starým, ale zároveň neotřelým způsobem.
Téměř ze dne na den se podařilo zorganizovat vysílání pro děti školou povinné, které musely z důvodů nařízení vlády zůstat doma. Paradoxně se „zbrusu novým“ projektem UčíTelka navrátila ČT o několik desítek let zpět. Prvopočátky takzvaného Televizního vysílání pro školy (TVŠ) se datují do začátku šedesátých let. V té době se televize zdála být unikátním nástrojem vhodným k využití v rámci výuky. Původně byl TVŠ cyklus pořadů určený k „výchově mládeže a výukové práci učitelů“. První cyklus začala Československá televize vysílat ve školním roce 1963/1964. Z počátku měl projekt problémy s financováním, školy totiž neměly peníze na pořízení drahých televizních přijímačů. Proto pomáhaly různé sbírky, sběry surovin či finanční dary od Národních výborů. Od roku 1963 se vysílání pro školy nacházelo v experimentální fázi, teprve od roku 1966 začalo pravidelné vysílání. Den předem se vždy ve večerních hodinách odvysílala předpremiéra pro učitele, v něm odborník instruoval učitele, jak s daným materiálem pracovat. Druhý den dopoledne pak během vyučování běžela varianta pro žáky.
Znělka Televizního vysílání pro školy z 90. let 20. století, zdroj: archiv České televize Druhou velkou programovou novinkou v rámci „pandemického“ vysílání České televize je start programu ČT 3. Ten cílí především na nejstarší generaci a snaží se jí nabídnout vhodný obsah k trávení volného času v době zákazu volného pohybu. Samotný program je charakterizován jako výběr toho nejlepšího ze zlatého fondu České, respektive Československé televize. Unikátní příležitost, jak dostat k divákům na obrazovky pořady, které léta zůstávaly v nejtemnějším koutě televizního archivu. Bohužel potenciál ČT 3 zatím zůstává kvalitativně nevyužitý tak, jak by využít být mohl. Divákům nabízí příjemné odpoledne strávené s Jaroslavem Dietlem na gauči. Jako zákusek pak na obrazovku přichází Vladimír Dvořák s Jiřinou Bohdalovou, aby nám tak trochu zvedli svým humorem náladu. Zde tak vyvstává otázka, jak definujeme a do budoucna budeme definovat zlatý fond. Doufejme, že se typově neomezíme pouze na produkci Dietla, nýbrž se posuneme i k pořadům, které umělecky stojí nad Dietlovým jistěže výtečně zvládnutým řemeslem.
