Hlasy černého protestu. Hudebníci reagují na policejní vraždu George Floyda a demonstrace
Jak populární hudba reaguje na aktuální vlnu protestů proti rasismu? Zrodila už současná americká krize nějaké pamětihodné skladby?
Spojenými státy otřásají protesty. Odstartovala je násilná smrt šestačtyřicetiletého Afroameričana George Floyda 25. května. Na videu, které oběhlo na konci května internet, leží Floyd spoutaný na zemi a bezmála devět minut mu na krku klečí policista. „Nemůžu dýchat,“ je slyšet jeho sípání, pak ještě vykřikne: „Mami!“. O chvíli později už se nehýbe. Smrt muže, kterého policista původně pouze podezříval z použití falešné bankovky, posloužila jako rozbuška nahromaděné frustrace Afroameričanů. Začátek června byl v USA ve znamení masivních demonstrací, při nichž nechybělo ničení majetku ani střety s policisty. Napjatou situaci v americké společnosti komentují i současní hudebníci hlavně z hiphopové scény. Ale nejen oni.
Hudba – obzvláště soul a funk – tvořila důležitou součást protestního hnutí za občanská práva (civil rights movement) v šedesátých letech minulého století. Nina Simone zpívala o rasové nerovnosti v roce 1964 ve skladbě Mississippi Goddam, zatímco Sly Stone and The Family zapsali o pár let později ducha nervní doby do slavné desky There is a Riot Going On. V druhé polovině osmdesátých let už vládl hip hop a písně jako Fuck Tha Police losangelských N.W.A. odrážely realitu každodenní šikany, které byli Afroameričané vystaveni ze strany policie. Velkou vlnu politicky angažovaných písní pak v minulé dekádě zvedla smrt neozbrojeného afroamerického mladíka Trayvona Martina, kterého v únoru 2012 zastřelil policista. Tady se také začíná historie hnutí Black Lives Matter, které je spojováno i se současnými protesty.
Pusťte si Fuck Tha Police od losangelských N.W.A., zdroj: Youtube Obří demonstrace Afroameričanů nejsou nic nového. Ale ty současné jsou možná největší od konce šedesátých let a šíří se po celých USA (a ohlasy našly i v některých jiných zemích). Odpovídají tomu i reakce hudebního průmyslu, které se objevily bezprostředně po začátku protestů. Největší streamovací služby Spotify, Apple Music a YouTube vložily jako výraz solidarity do svých playlistů tichou skladbu trvající osm minut a čtyřicet šest sekund – tedy čas, který klečel policista Floydovi na krku. Bandcamp pak na jeden den poslal všechny své výdělky na organizace bojující proti rasismu. Hudebníci i fanoušci se hojně účastnili aktivistického protestu ve formě #blackoutu, jeden den lidé na sociálních sítích zveřejňovali jen prázdné černé fotky.
Už 1. června vyšla skladba Pig‘s Feet od producenta Terrace Martina, která bude možná pro budoucí pokolení shrnovat náladu černé Ameriky na jaře roku 2020. Začíná výstřely a zvuky policejního vrtulníku a zoufalým křikem ženy. Pak se spustí rytmus a naštvaný rap, jímž se proplétá nervní saxofon jazzového titána Kamasiho Washingtona. Rappeři Denzel Curry a Daylyt ve svých verších rekapitulují pokrytectví bílé Ameriky, která přihlíží tomu, jak se prohlubuje příkop mezi bohatými a chudými. A pojmenovávají nešvary současné Ameriky od vězeňského systému, přes nadfinancovanou policii až po nefunkční školství.
„Někdo se mě zeptal, jak se cítím. A já jsem jim odpověděl, že neohroženě, naštvaně, uvědoměle a připravený bránit sebe, svoji rodinu a své lidi za jakoukoliv cenu. Dal jsem do kupy černé muže, kteří se cítili stejně a stvořili jsme něco pravdivého,“ popisuje vznik tracku Martin, která má za sebou spolupráce s Kendrickem Lamarem, Snoopem Doggem nebo Steviem Wonderem. Pig Feet je naštvaná píseň, číší z ní odhodlání postavit se za vlastní práva. Doprovází ji černobílé video sestříhané ze záběrů demonstrací, které končí sugestivním seznamem jmen Afroameričanů zabitých v posledních letech policií. V komentářích k videu zájemci najdou odkazy na právní organizace, které pomáhají zadrženým demonstrantům dostat se ven z vězení.
Skladba Pig‘s Feet od producenta Terrace Martina bude možná pro budoucí pokolení shrnovat náladu černé Ameriky na jaře roku 2020, zdroj: Youtube Dalším důležitým trackem ze začátku června je Walkin in the Snow od dua Run the Jewels. Rappeři Killer Mike a El-P měli nejspíš vydání své čtvrté studiové desky RTJ4 dlouho dopředu naplánované, těžko však mohli tušit, že se nahrávka plná naštvaného a politicky orientovaného rapu trefí do doby, kdy Amerikou zmítají demonstrace upozorňující na stejné věci jako Run The Jewels. Mimořádným momentem synchronicity je jedna sloka ve zmíněné skladbě Walking In the Snow, kde Killer Mike rapuje: „A každý den ve večerních zprávách tě krmí strachem/ a ty jsi tak otupělý, že sleduješ, jak policie dusí muže jako jsem já/ až mi selže hlas a já sípu „Nemůžu dýchat“/ a ty jen sedíš ve svým domě na gauči, sleduješ televizi/ a zmůžeš se maximálně na to, že o tom napíšeš na Twitteru.“ Píseň ve skutečnosti vznikla na konci loňského roku. Jenže případy policejní brutality nejsou žádnou výjimkou, jen z toho tak často nejsou virální videa, po jejichž zhlédnutí lidé vyrazí do měst.
Killer Mike nemá problém vzít na sebe roli mluvčího afroamerické komunity – bezprostředně po smrti George Floyda pronesl dojemný projev k demonstrantům v Atlantě. „Jsem šíleně naštvanej. Včera jsem se probudil a chtěl jsem vidět svět, jak hoří, protože jsem už unavený z toho, že musím sledovat, jak umírají černí lidé,“ prohlásil. Ovšem jeho také obsahovala vzkaz rozvášněným demonstrantům: „Máme povinnost nezapalovat své vlastní domy, jen proto, že jste naštvaní na svého nepřítele.“ Několikrát pak zopakoval, že místo bezhlavého ničení je teď mnohem důležitější plánovat a organizovat, nasměrovat hněv konstruktivním směrem.
Proč mě dusíte? Duo Run the Jewels a video k jejich skladbě Walking in the Snow. Na snímku rappeři Killer Mike a El-P., foto: Timothy Saccenti Třetí důležitá a v mnohém symptomatická píseň, která komentuje současnou situaci, nepochází od Afroameričana, ale od veterána indie scény, který se ohlíží za posledními čtyřiceti lety americké historie a shledává, že moc se toho nezměnilo. „Nikdy by mě nenapadlo, že znova uvidím tyhle sračky,“ stěžuje si v písni American Crisis Bob Mould, někdejší člen rockové kapely Hüsker Dü a srovnává dnešní situaci s polovinou osmdesátých let. Tehdy stejně jako dnes Americe vládli populističtí politici manipulující s mlčící většinou. Místo televizních evangelistů máme Trumpovy fanoušky na Twitteru a strach z AIDS nahradil COVID-19.
I Mould píseň psal ještě před současnými demonstracemi a vyjadřuje vztek a frustraci z toho, že se jeho země točí pořád dokola a lidé dál volí stejný typ nezodpovědných politiků, kterým jde jen o moc. Mouldova píseň American Crisis se dá docela dobře číst i jako sžíravá diagnóza současnosti. „Každý den se probudím a vidím, jak je národ v plamenech. Klikáme a tvítujeme a šíříme příběhy viny,“ zpívá Mould a v závěru písně sugestivně dodává: „Ticho znamenalo smrt. Nezapomeň.“
Pusťte si skladbu Boba Moulda American Crisis, zdroj: Youtube 
