Ikonický fenomén, nebo fenomenální ikona?
Puristické zákoutí III
Kdo ta slova z titulku používá? Moderátoři dětských pořadů? Pošťáci? Okresní školní inspektoři? Nakonec to zní povědomě: ikona moderátorů dětských pořadů, fenomén poštovních doručovatelů, případně okresních školních inspektorů.
Stačí do Googlu napsat slova ikona a fenomén a našinci vyjedou dva kukavozy naložené tímto slovním smetím. Fenomén underground, Fenomén Masaryk, fenomén psychedelie, fenomén (považte!) Argema, fenomén (věru!) Knížák, fenomén (vskutku!) Miloš Zeman. Leč pozor, vedle uvedených matoucích zcizení naleznete též: louskáčkový fenomén (označení pro kompresi žíly přirozenými anatomickými strukturami s možným ovlivněním odtoku krve z dané oblasti) nebo fenomén úsvitu (vysoké hodnoty glykemie v časných ranních hodinách u diabetika léčeného inzulinem). Zaplať bůh, toto slovo si stále ještě uchovává opravdový význam! A když ho docela obyčejně přeložíme, dostaneme se ke slovu jev. Výše uvedené „fenomény“ se stanou „jevy“, což vyznívá jaksi, ehm, „desakralizovaně“, respektive legračně. Immanuel Kant se přestane obracet v hrobě, neboť fenomén jest „smyslově daná stránka nějaké věci“. Jsme zkrátka zase u normálního slova.
Fenomén se jmenuje i fenomenální americký film s fenoménem jménem John Travolta, jenž v tomto filmu vyjevuje fenomenální schopnosti. Nikoli však fenomenologické, protože dle Slovníku spisovné češtiny (vydání z roku 1989) je fenomenologie „reakční idealistická teorie vytvořená Husserlem“. Nechceme přece Johna T. podezírat z reakčního idealismu (není ale náhodou scientista?).
Ikona je rovněž americký film, k němuž dle dobrozdání spatřivších nelze přiřadit přídomek ikonický, neboť prý jde o blábolivou adaptaci románu Fredericka Forsytha. Film však omlouvá alespoň fakt, že se odehrává v Rusku, kam slovo ikona svým původním významem skutečně patří.
V duchu vyprazdňování slov naproti tomu narazíme například na Ikona design či Ikona coffee (možná v této kávě plovají svaté obrázky a Vladimír Putin ji srká každé boží ráno). Vyhřezávají též další jako ikonické označované osoby, umělecká díla, průmyslové produkty, začasté doprovázené emotivním třeštěním. Obecně akceptovaným se stal termín počítačová ikona, definovaný jako „součást grafických uživatelských rozhraní“. Budiž, u toho se cituplně netřeští, toť snad docela přijatelná výpůjčka ze sakrální sféry. Taktéž narazíme na ikonoskop („katodová snímací lampa v televizi“). Všechny původní významy ovšem směřují k východisku „obraz Krista nebo světců malovaný zpravidla na dřevěné či kovové desce“ a ocitáme se v Byzanci nebo mezi východními Slovany. Kníže Andrej v Tolstého Vojně a míru chce dokonce se světáckou ironií ikonu Bohorodičky povýšit na generála.
Jak jsme na tom se superlativy? V časech, kdy z televizních retů splyne slovo „nejklíčovější“, je možné leccos. „Nejikoničtější“ už bylo slyšet, zatím čekáme na „nejfenomenálnější“. Všechny tyto tři superlativy textový editor podtrhl jako chybné. Zarážející! Textový editor „nedrží prst na tepu doby“.
