Jak se čtveřice vypatlanců žene do Prahy za pohádkovou výhrou

Než se do té legrace pustíme, připomeňme několik souvislostí. Takzvané buranské komedie se opírají o smolařské, často i arogantní tupce ponejvíce pocházející z venkova. Jejich mluva je vulgární a výrazově primitivní. Proslavené jsou v tomto ohledu zejména kusy bratří Farrellyů jako Blbý a blbější (1994) nebo Tři moulové (2012). Ale stopy lze sledovat mnohem hlouběji do minulosti: raně novověké „lidové“ taškařice skládal Němec Hans Sachs, u nás je prezentují hříčky jako Sedlský masopust nebo Polapená nevěra.

Trailer ke snímku, zdroj: YouTube

Co se týče kinematografie, tak zápletky buranských komedií, více spoléhajících na verbální než na situační složku, bujely během posledních desetiletí zejména v americké kinematografii. Avšak jejich prvky zužitkovali i filmaři sledující o něco vyšší cíle, třeba Pietro Germi v Serafinovi (1969), jak se nazýval znenadání zbohatnuvší vesnický prosťáček, Ettore Scola v cynické tragikomedii Škaredí, špinaví a zlí (1976), odehrávající na velkoměstském smetišti, případně Věra Chytilová v satiře Dědictví aneb Kurvahošigutntág (1992) či Jan Kraus v krajně deziluzivním portrétu maloměstské společnosti Městečko (2003).

A tím jsme u ostravské skupiny Tři tygři, která vyvolává nadšení („neskutečně vtipný YT projekt herců divadla Mír“) i odpor („naprosto dementní humor pro kretény“). Ohlas překročil hranice regionu a dal vzniknout celovečernímu filmu Volným pádem (2021), dosud v distribuci neuvedenému. Ale to nezabránilo vzniku dalšího snímku, Tři Tygři ve filmu: JACKPOT, který v distribuci – právě teď – už je.

Kozub a ti druzí

Základním dějovým pohonem je zde honba za včasným vyzvednutím úžasné výhry, získané díky stíracímu losu. Majitelé – jedním je hlídač na vrakovišti Milan (Albert Čuba), druhým slaboduchý, navíc šišlající tramvaják David (Štěpán Kozub) – se však musí včas dostavit do Prahy, zbývá jim necelých třicet hodin. Jenže jsou to ukázkoví tupci, navíc stíhaní dvojicí obdobných blbů (městský policista v podání Robina Ferra a provinční herec Vladimíra Poláka), které vyslal tamní zločinecký boss, chtějící se zmocnit celé výhry.

Režisér Emil Křižka (Štěpána Kozuba nedávno vedl v děsivé vyvražďovačce Hrana zlomu) se rozhodl pro brutální taškařici, která se naváží například do odlišných zvyklostí či obecněji mentalit v Polsku či na Slovensku, kudy hrdinové na své cestě projíždějí. Přesuny svérázné čtveřice chlápků (případně i jejich snové či halucinační vize) pomáhají znázorňovat jednoduché animované (ploškové) předěly.

Štěpán Kozub jako jeden z protagonistů snímku Tři Tygři ve filmu: JACKPOT, foto: Bontonfilm – Jan Lipovský

Ke slovu se dostanou groteskní rvačky, plné zvukově vybuzených úderů a pádů (a scény se šroubovákem coby bodnou zbraní příběh dovádějí k vražednické poloze, vzápětí však anulované – podobně jako kupříkladu v groteskách s Tomem a Jerrym). Vyskytne se sprška náhodných malérů, dočkáme se několikerých převleků. A zejména se čeští burani ocitnou v cizorodých prostředích, která si vykládají po svém – jednou je to katolická polská společnost, nelibě nesoucí zmatek při mši, jindy slovenský celník, jenž se dočká maďarsky sdělených invektiv ohledně původu i vyhlídek slovenského národa. U rázovitého horala je omámí „bylinný“ nápoj – jeden z nich prožívá přelud, že jako pištec vyhubil obrovité bílé krysy, než se ukáže, že muži zmizelo stádo ovcí…

Žertování je to primitivní jak na úrovni situačních gagů, tak jazyka – viz třeba zádrhele s (ne)porozuměním v polštině, kde podobně znějící slova nesou zcela rozdílné významy. Zvolený humor nebere na vědomí, že výstavba krátkého skeče se přece jen liší od výstavby celovečerního příběhu, který by neměl být pouhým součtem takových skečů. Přemrštěné herectví zůstává v rovině pouhého tlemivého pitvoření, jež je zvláště patrné u Štěpána Kozuba, který svou figuru stylizuje v patlavé mluvě, ublíženecké mimice, v šouravých pohybech, v dětinsky umanutém chování.

Tři Tygři ve filmu: JACKPOT vycházející vstříc tomu publiku, které bere zavděk hodně hrubozrnnou zábavou. Nic na tom nemění spiklenecké mrknutí v podobě mžikové herecké přítomnosti Ivy Janžurové a Jiřího Štěpničky.

Plakát k filmu, repro: Bontonfilm