Jedna báseň. Autoři čtou: Aleš Kauer podruhé

Stokusový bibliofilský artefakt Lebka hoří neonovým světlem má jasně vymezená a zřetelně pojmenovaná témata: válka na Ukrajině, nadále dominující parazitický patriarchát, odcházení generace, která držela rodově-národní paměť žitou, odlidštění, vykořenění a zoufalá osamocenost digitální civilizace i vykořisťování a umenšování menšin početních i domnělých všeho druhu.

Proti nim stojí ve sbírce radikální láska (Láska, rovnost, radost), empatie, odhodlání, feminismus, věrnost ideálům a neotupenost citů – a především poezie (atribut „radikální“ náleží celému výčtu). Proti rozpadu staví Kauer spojení, spojenectví: sou-vislost, sou-cit, sou-náležitost. Žádné deklarované obranné #welcometothejungle/ ctrl + alt + delete / city. Při komponování souboru vychází ze svých osobních zápisků, tedy z žité zkušenosti.

Každému z jmenovaných témat je věnována jedna poéma či „kus“, všechny jsou představeny v básnických příbězích opřených o realitu; každý je opatřen autorskými ilustracemi – kresbami fixem. Dalším, nadřazeným tématem je jazyk a sama tematizace jazyka – jeho účelnost, schopnost jít přímo k věci, bez metafor, avšak s výraznou expresivitou, která spíše než „standardní“ básnické figury a tropy potřebuje emocionalitu, mnohohlasí jazyků různé průbojnosti a jednoznačnost pojmenování, aby nemohlo dojít k žádnému „různočtení“ nebo předporozumění, protože možné „čtení“ je jen jedno. Také díky tomu je interpretace těchto básní „jednoduchá“ – rozumět jim musí každý, slova tu nemají zahalovat, ale vyvolávat a ukazovat prstem. Proto je možná tento výklad úderné sbírky zbytný.

Poezie jako válečný kód

Svazek je uvozen citátem z francouzského básníka a propagátora češtiny a české literatury, zejména poezie, který naše klasiky také překládal, Cédrica Demangeota. Citát funguje jako skutečné motto, tedy předurčení tónu sbírky (Poezie už tedy není žádný hermetismus, / ale válečný kód — který si předáváme mezi/ odbojáři — abychom zachovali život —/ proti hajzlům lidského rodu.). Poezie jako bojová šifra, enigmatický hlas nejen obrany, ale i odporu. Svět tu ovšem není obžalováván ani usvědčován; mluvčí v něm ale také nehodlá, pohodlně nebo diskomfortně, mlčky zahnívat a přežívat. Takový vegetativní stav je netolerovatelný.

Do tématu probíhajících živých válečných hrůz a do zuřící války lidstva a světa, v níž jde o život jakbysmet, jakkoli jinými zbraněmi, vstupujeme ale bez zaváhání a předmluv či úvodů.

První válka, jíž jsme podlehli, byla a je válka digitální (Den začíná světlem / dotekové obrazovky / a končí bez doteku.).

Umírání paměti je další válkou, v níž jsme prohráli – ve sbírce ji symbolizuje reflexe smrti babičky (báseň Lament), která patřila ke generaci proživší druhou válku, obě okupace/invaze, normalizaci a posléze převrat. Je to ale současně osobní báseň o odchodu blízké milované osoby (Babi? / Mluvím na tebe přes roky, které tě přelstily —/ dech už jen v paměti, / hlas vymazal prach atomových zim. /…/ Mluvím s tebou jako s posledním svědkem, / jako s varováním v krvi.).
Třetí zachycenou válkou je ta, kterou máme fyzicky za humny a v níž tečou potoky skutečné krve (poprvé je zmíněna ale už v prvním oddíle: Stezka vede po žluté a po modré, / k okraji mapy). Za čtyři roky války na Ukrajině vzniklo několik českých pokusů o její uměleckou reflexi. Často narážely na slabost jazyka (zde bezvýslovnost) a nedůvěryhodnost příběhu i omezení básnického vyjádření proti válečné skutečnosti, podobně jako ne tak dávno po první a druhé válce světové. Spíše se jí bály, vzdávaly to předem, než že by na ni poezie nestačila, jak ukazuje Aleš Kauer. Vznikly antologie i dílčí básnické sbírky jednotlivců, povídkové soubory i knihy reportáží přímo z frontových linií. Válka na Ukrajině stále probíhá a mezitím přibývají další v jiných částech světa a je nemožné je básnicky zachytit bez frustrace, ale ani nezachycovat vůbec – bez téhož. Tento bolestivý rozpor Aleš Kauer rozráží jednoduchou přímostí jeho pojmenování, jeho básnickým zvědoměním a nulovým strachem z případného patosu, trapnosti nebo už jen zjitřených emocí.

Vystupuji z mlhy naivity,
z tílka dětství, z tlaku ticha.
Vyrážím ven, jsem manifest
vyprázdněný citacemi.

Bez obcházení a metaforických úhybek i bez naivity, zoufalého cynismu nebo agresivního vzteku a zloby, ale zato plné autentického hněvu a naštvanosti, který se nenapájí z kýblů násilí, jež by se mohly nabízet, ale nechce ani usrkávat z broušené sklínky s mlčenlivostí a apatií. Z básní čiší rozjitřenost, nepokojná nejistota, smutný odboj i vřelost srdečnosti – což jsou mimochodem hodnoty, které zdůraznil v děkovné řeči při přebírání letošní Ceny literární kritiky za prózu Petr Borkovec.

Padlí muži mají jména (Артем, Данило, Теофан, Михайло, Остап), osobní příběh a jeho absurdní ztráta nemá zaniknout děsivým množstvím příběhů takzvaně podobných. Poezie Aleše Kauera zůstává u jistoty, že strašlivé nelze poezií učinit strašlivějším a tragické tragičtějším, než už to je. A není-li, jak píše, ve válce místo pro básníky, může vzniknout místo pro poezii tam, kde je ještě relativní bezpečí, protože nejde o poezii válečnou či frontovou, ale o básně o konkrétních lidech, kteří ve válce zemřeli nebo v ní život položí. Je to další příspěvek této sbírky k tématu možné ztráty paměti ve smyslu ztráty vidění a vnímání a schopnosti záznamu a zachycení. Obnaženost a odhalenost mluvčího jde s tímto záměrem ruku v ruce.

Autorem ilustrací i grafické úpravy je sám básník, Aleš Kauer, repro: Adolescent

Síla i slabost jazyka

Nemožnost zachytit versus povinnost, nutnost zachycovat (Jak uchopíme tu bestii, / když naše slova jsou slabší / než kosti dětí pod troskami?) se odráží kromě toho i v mnohojazyčnosti souboru, která ukazuje sílu i slabost jazyka a poezie a nemožnost a současně bezvýhradnou nutnost porozumět světu. Najdeme tu básně psané celé v cizím-necizím jazyce (slovenština, kterou autor považuje za ostřejší a sebevědomější než češtinu a používá pro báseň Kapitola o Kapitole, o útoku na Kapitol z 6. ledna 2021), anglicismy, citovaná ukrajinská jména psaná cyrilicí. Tyto jazykové rejstříky jsou obohaceny o rovněž už zmíněné digitální kódy (také pracující s vizuální estetikou glitch artu, prvky systémových hlášek, symboly z ASCII, hashtagy a memovými frázemi, čímž se navozuje pocit kolapsu systému, ztráty víry, existenciální úzkosti a atmosféry simulace – ne-skutečnosti), odkazy k jiným literaturám a uměleckým osobnostem napříč sbírkou.

Vím, že tohle je báseň,
která se zdráhá být napsaná —
protože jazyk selhává;
není stvořený pro peklo.

Náš jazyk chce transcendovat,
je příliš krásný,
ambivalentní,
sám o sobě pochybující.

Válka je místo bez souvětí,
bez syntaxe, bez ornamentů —
ve válce není místo pro básníky.

Jak uchopíme tu bestii,
když naše slova jsou slabší
než kosti dětí pod troskami?

Posledním – a současně prvním – bojem je souboj pohlaví, v němž prohrály a prohrávají ženy – ale třeba jednou nebudou (Vymění slova jako vítězství, národ, čest / za péči, rovnost, ticho.). Mnohé jsou pojmenovány celým jménem: Milena Jesenská, Simone de Beauvoir, Lise Meitner…

Lebka hoří neonovým snem. Co je oním neonovým snem, jímž hoří mozek básníka? Může jím být to, že poezie získá moc, vliv, účinnost a sílu? Bude mít sílu právě takovou, jakou jí dáme, takovou, jíž ji coby básnictvo obdaříme? To možná říká Aleš Kauer ve své nyní kritickou obcí oceněné šesté básnické sbírce: Nebude to ráj. / Bude to začátek.

Aleš Kauer (1974) je výtvarník, básník, performer, zakladatel nakladatelství Adolescent, člen několika avantgardních hudebních projektů, organizátor kulturních akcí a festivalu Kvílení. Graficky a výtvarně doprovodil mnoho knih a časopisů. Básně a texty publikuje například v Glosolálii, Revue Prostor, A2, Hostu, Tvaru… Jeho básně byly přeloženy do angličtiny, španělštiny, polštiny, ukrajinštiny, slovinštiny, maďarštiny a publikovány v zahraničních literárních časopisech a antologiích. Výbor z jeho juvenilních básní vydalo nakladatelství Kniha Zlín v roce 2011. Poslední básnické sbírky vyšly v nakladatelství Adolescent: VNĚ/MNĚ (2014), Happyend (2020) a přítomná Lebka hoří neonovým snem (2025). Vydává také deníkové záznamy v limitovaných edicích, poslední s názvem Imagine Peace vyšly v roce 2023.