Jedna báseň. Autoři čtou: Jan M. Heller
Angličtina, rumunština, latina, němčina, polština, hebrejština, řečtina, ruština, maďarština, slovenština, nizozemština – to všechno jsou jazyky citátových mott, titulů nebo veršů básnického debutu bohemisty, komparatisty a vystudovaného evangelického teologa Jana M. Hellera.
Jeho profesním zájmem jsou středoevropské či šířeji evropské literatury – ten se patrně také odráží v jazykové bohatosti této sbírky, jež je nesena převážně ve vázaném verši a v pevné formě. Heller tak vstupuje na půdu, kde dosud působil jako literární kritik, ostatně je držitelem ceny za literární kritiku Tvárnice (uděluje obtýdeník Tvar na základě ankety veřejnosti).
Obálka Hellerovy sbírky s fotografií od Jana Horáčka, repro: Dauphin
Jan M. Heller: Spády
Dauphin, Praha – Podlesí 2021, 100 stran, doporučená cena 248 korun.
Autorovo alter ego na cestách
Spolu s lyrickým mluvčím sbírky nazvané Spády se vydáváme na cesty: navštívíme prakticky celou Evropu, budeme neustále překračovat hranice (báseň Sen o překračování hranic), stačí se po verších trochu porozhlédnout. Často se zdržíme na nádražích, v chvilkových domovech hotelů, na ulici, v kupé, letadle, čekárně („čas s vůní nafty se zvolna vpíjí/ s motely neony karavany/ k západu dálnice sklání šíji“), obvykle ve větru a dešti či promočení.
V kufru toho mnoho nemáme. Emoce, které pocítíme, budou často spojené s momenty loučení, odloučení, oddělení, po němž doufáme ve shledání, jakkoli pomíjivé – anebo taky ne. Muž odjíždí, žena zůstává, po vášnivé noci klopýtají nevyspáním po peróně v časném ráně v některém z evropských měst, které bude zřejmě další mezizastávkou – milovaná tvář je překryta špinavým vlakovým okénkem a mizí. A hrozí i „míjení v kruzích jež nemají střed“. Milostné i ztajeně eroticky laděné básně (například Granátová jablka) v knize doplňují básně z cest a míst, ale také se s nimi prolínají – tak jako básně ve verši vázaném přerušují básně ve verši volném, aby vytvořily určitou jednotu a rozmanitost formální, zejména zvukové stránky sbírky. Myšlenými předěly jsou básně titulované slovem Sen – Sen o granátových jablkách; Sen (o) letní noci; Sen mezi psem a vlkem; Sen o prvním sněhu; Sen o změně jízdního řádu a další.
Na cestách je autorovo alter ego ovšem nejraději samo, jsou to chvíle soustředění a poznání, které může být sotva sdíleno. Domov se hledá tak, že se z něj odchází, čímž se hledající ovšem nestává věčně bloudícím neuspokojeným ahasverem, nýbrž tím, kdo si vybral věčné hledání a stálé začátky jako cíl i prostředek, kdo odcházet potřebuje k nádechu (báseň Sen o věčném odcházení).
Poučený aparát
Titulní slovo spády má několikero významů včetně toho, kdy se někam či do něčeho padá – společně. Padá se i do vztahů milostných, které spolu s cestovatelskou atmosférou a rytmem a evokací střídajících se ročních období nebo fází i dne a noci či největších křesťanských (Advent, Vánoce, Bílá sobota) a jiných (Nový rok) svátků během roku, působí nostalgicky a melancholicky.
Básně jsou napsány ve všech v češtině přijatelných metrických schématech (jamb, daktyl-trochej), místy naplňují i formální požadavky vytyčeného básnického útvaru. Kromě toho básně melodicky využívají i dalších figur, které by bylo možné považovat třeba za starobylé či klasické, a to včetně slovosledné inverze (básnicky aktualizovaný slovosled – kupříkladu „Odpoutaná bouře v ranní mlze zkrotlá“, „Dnes podzim zeleným se světlem podbízí/ dlouhé listy divoké co ochránily nás“), personifikace (zosobnění věcí či jevů, zvířat) nebo antitezí (protikladných tvrzení, třeba „V odmítnuté volbě jež se nenabízí“) či paralel a přirovnání, básnických oslovení – apostrof („Nezacházej slunce nezacházej ještě“) nebo synestezie (tedy propojování vjemů různých smyslů, například „Chuť plodů zrnatých drsná a lepkavá“, „Tvoje zprávy skřípou mezi zuby jako písek“).
Jan M. Heller má cit pro zvuk verše i pro kontrast či návaznost češtiny na jiné evropské či světové jazyky – pracuje se zvukomalebností, opakovacími figurami (anafora, epizeuxis ad.), pravidelností a jejím narušením, s délkou hlásek, která mocně přispívá rytmu a melodii verše. Nejen báseň s citátem z romantika Shelleyho upomene na jeho český protějšek s iniciálami K. H. M. (kupř. „ticho zvonů rozpuklých“, „V bledém tichu těžkne nevyspalé snění“), jiné básně jsou aluzemi dalších klasiků, českých i světových.
Chytat změnu jako vlak
Klasické figury a další básnické prostředky a celkově archaické či archaizující ladění autorovy poetiky a jazyka jsou narušovány občasnými, ale o to výraznějšími, záměrně rušivě či ironicky působícími anglicismy: „třásl se s pohledem za další skylajnou“, „dva teenage lovers se báli o kupé dál“; „Catchlighty v obou očích, díváš se. Stačí.“; báseň s názvem Akt (fade out) či celý verš „It took every little bit to be free“).
V tomto ohledu připomínají Hellerovy Spády předloňskou posmrtnou sbírku Kristýny Vorlíčkové (1981–2018), která se ostatně jmenuje Open space. Autor sám zmiňuje lingua franca se skepsí, aby oponoval nivelizaci, a odděluje její projevy od toku českého textu kurzívou: „Hučení vody za plastovými dveřmi/ překrývá nadávky,/ lingua franca státního útvaru,/ který není.“ Ovšem jindy se uchýlí ke slovenštině, kterou jako „cizí“ jazyk nevyznačuje: „oranžový měsíc v splnu nepřestává plát“ (spln je slovensky úplněk).
Jednoduše: cestou poznávat sebe, odchodem zabraňovat zevšednění, růzností jazyků zachycovat jinozemí, těžit ze zvuku básně, milovat slovo, chytat změnu jako vlak.
Jan M. Heller, foto: Ondřej Mazura, ČT art
Jan M. Heller (* 1977) vystudoval bohemistiku a komparatistiku na Filozofické fakultě UK a evangelickou teologii na Evangelické teologické fakultě UK, doktorské studium absolvoval v oboru antropologie na Fakultě humanitních studií UK. Pracuje jako ředitel Nakladatelství AMU v Praze, píše literární kritiky a recenze, je editorem. Věnuje se literaturám střední Evropy a vztahu náboženství a české společnosti. Básnická sbírka Spády je jeho prvotinou.
Natočili, střih a postprodukce: Ondřej Mazura a Hedvika Ptáčková
Poznámka redakce: Rubrika Jedna báseň má za cíl autorským čtením a interpretujícím (nikoliv recenzujícím!) textem představovat básnické tituly, které se na trhu objevily v nedávné době, řekněme v posledním půlroce, někdy i o něco dříve. Není to rubrika přísně výběrová, nýbrž mapující, i když kvalitativně nechce poskytovat prostor úplně jakékoliv produkci, to znamená například vysloveně juvenilní. Má-li přesto někdo pocit, že tomu tak v některých případech je, pak primární odpovědnost jde za editorem této rubriky Josefem Chuchmou.
