Jedna báseň z bytu do bytu. Autoři čtou v karanténě: Jan Jindřich Karásek

Je to sbírka koncentrovaná, soustředěná na téma mizení, respektive zmizení, a vzdálenost, jež je od zmizelého vyměřena k osobě, která po něm zůstala. Tu narušují návraty ve vzpomínkách, které z vyměřené vzdálenosti ukrajují směrem zpět, odvíjejí klubko v protisměru a vytvářejí novou blízkost, reziduum té původní. Každý člověk totiž mizí někomu, je někým postrádán, někým je na něj vzpomínáno, někým zbylým jsou prožívány společné chvíle, které jsou nenávratně pryč.

Vyměřování vzdálenosti je básnická sbírka založená na jednotlivých konkrétních osudech, které jsou načrtnuty, rozvířeny, rozevřeny, obnaženy právě v momentu, kdy se uzavírají, často tragicky (sebevraždou, nečekanou smrtí, stářím, nemocí, zabitím, nehodou, prostým odchodem, či jsou pohřešováni jako doslova zmizelí); Karáskovy texty jsou pokusem zachytit, co zmizení předcházelo a co jej způsobilo. Každá báseň naznačuje jedno z nich. Pětačtyřicet básní je rozřazeno do pěti oddílů, mezi něž jsou vloženy tři krátké prózy, v nichž se „postavy“ sbírky vracejí.

Nadto vstupní oddíl obsahuje konceptuální svorník, totiž jednotlivé části lidského těla, dotýkané ostatními, či spíše tou jedinou. Ty také stojí v názvech básní: Ucho, Vlasy, Hruď, Dlaň, Kosti. Úvodních osm básní je osobní reflexí nedávného rozchodu, která je rovněž záznamem nově prohloubené vzdálenosti, jež nahradila někdejší bezprostřední blízkost. Byla ona blízkost klamná, šlo pouze o chvilkovou intimitu, nebo byla jednostranná? Žádné exaktní měření a výpočty nedokážou přesně stanovit, kdy jsme se sobě začali vzdalovat („vyměřováním vzdálenosti nikdy/ nedojdeš k pochopení/ kde opravdu začala“).

Zatímco úryvky z těla jsou obecné, jakkoli tyto příběhy vypráví básníkovo alter ego, básně „lidských osudů“ v následujících dvou oddílech jsou uvozeny vlastními jmény v nich vystupujících osob. Tito lidé, muži i ženy různého věku, jsou ve všudypřítomných apostrofách oslovováni, jako by jim byly básně o jejich životě adresovány („a ty jsi zmizela Matyldo/ napsala ti pak kamarádka ze školy/ jestli bys nešla na kafe“). Vlastní jména jako by postavy před čtenářovým zrakem modelovala, zdají se tím být fyzičtější, jejich osudy skutečnější, jakkoli se soubor tragických absencí, smrtí a úniků jeví až vyhroceně: oslovení křestními jmény zvyšuje naléhavost básní i uvěřitelnost v nich zachycených příběhů.

V těchto drobných příbězích se dost možná odráží autorovo scenáristické zaměření a smysl pro narativní zkratku, ale současně tyto krátké životopisy otevírají mnoho vzdáleněji souvisejících otázek: Jak moc jsou lidé ovlivněni ve své svébytnosti tím, jak na ně nahlížejí ostatní? Do jaké míry určujeme a ovlivňujeme svou individualitu, jsme-li zrcadlením svých protějšků? Co s námi dělá díra po člověku? Co si ze zmizelých dokážeme uchovat? Dalo se to vše předvídat? Jaká je ve vztahu (sourozeneckém, mileneckém, vztahu dětí s rodiči i prarodiči, v manželství, přátelství) vzdálenost mezi očekáváním a realitou? Je možné zachytit člověka v básni navždy?

Osudy, které J. J. Karásek zachycuje, jsou tragické, bez ohledu na věk „zmizelých“. A smutný je vlastně i vstupní cyklus, který zachycuje, co zbylo z rozbitého vztahu, jenž přece býval láskyplný: „skutečný pocit tvé přítomnosti/ postupně nahrazují/ fotky a videa/ která po tobě zůstala/ má paměť se přetvaruje tak/ že ti budou odpovídat“. Sbírka jako celek ale smutná paradoxně není, na to je v ní příliš nadějeplného prostoru pro vazby, které jsou natolik pevné, že nemizí ani smrtí jejich nositelů; je tu dost místa pro přesvědčení, že takové a takto nezmizí nikdy.

Jan Jindřich Karásek: Vyměřování vzdálenosti. Pro Spolek přátel umění města Kunštát vydal Dobrý důvod z. s., Nová Říše na Moravě, 2020, 86 stran, náklad 300 výtisků, doporučená cena 159 korun.

Jan Jindřich Karásek, foto: Jan Karásek

Jan Jindřich Karásek (*1997) se narodil v Uherském Hradišti, žije převážně v Praze, kde studuje scenáristiku a dramaturgii na FAMU. Píše články z oblasti kultury pro weby ČRo Radio Wave a ČT art, kulturní publicistiku pro magazín Heroine. Literární eseje publikoval v revue Prostor nebo na stránkách spolku Harakiri Czurakami. Básně publikoval časopisecky kupříkladu v časopisu Host. Básnická prvotina Jana Jindřicha Karáska Vyměřování vzdálenosti vyšla jako vítězný rukopis 48. ročníku Literární soutěže Františka Halase.

Obal Karáskovy knihy je dílem Martina Lekeše, který k tomu využil i své ilustrace, repro: Dobrý důvod

Postprodukce: Ondřej Mazura

POZNÁMKA REDAKCE: Rubrika Jedna báseň z bytu do bytu je volným „koronavirovým“ pokračováním rubriky Jedna báseň. Jak původní, tak nynější dočasná rubrika má za cíl autorským čtením a interpretujícím (nikoliv recenzujícím!) textem představovat básnické tituly, které se na trhu objevily v nedávné době, řekněme v posledním půlroce, někdy i o něco dříve. Není to rubrika přísně výběrová, nýbrž mapující, i když kvalitativně nechce poskytovat prostor úplně jakékoliv produkci, to znamená například vysloveně juvenilní. Má-li přesto někdo pocit, že tomu tak v některých případech je, pak primární odpovědnost jde za editorem této rubriky Josefem Chuchmou.