Jedna báseň z bytu do bytu. Autoři čtou v karanténě: Radek Štěpánek
Krátké lyrizované prózy, nebo delší prozaizované básně – čtenář si může vyměřit vlastní úhel pohledu na novou knihu Radka Štěpánka nazvanou Velké obcování. Obcuje se v ní s živým světem, chcete-li, s přírodou v jejích mnoha podobách.
Subjekt se ve Velkém obcování prochází českou a moravskou krajinou různých rázů, pozoruje prosté, zásadní, často i dramatické dění v řece, v lese, u bažiny, na mýtině, v rákosí, mezi stromy, v jejich korunách. Stále něco odkvétá, kvete, rozkvétá… a zas mrzne, láme se zimou, tiše spí… bujně se rozrůstá, přežívá, snaží se znovu a znovu, čelí horku, suchu, stále hmatatelnější nepřízni klimatu. Přesto vše zůstává v zákonném rámci přírody, kde nic není souzeno, ale zdaleka ne vše je možné – jak velí prastarý řád. Potkáte se v této knize s mnoha rostlinami a stromy, a s ještě více ptačími druhy. Žádný z nich nebude jen pták nebo rostlinka, vždy bude konkrétní – čekanka, strakapoud, topol…
Lyrický subjekt této sbírky, případně vypravěč této lyrické prózy, tu píše oslavu svého velkého obcování s krajinou a jejími podobami: je to chvalozpěv. A činí se při tom svém putování její samozřejmou, byť stále jaksi rušivou součástí. Vždyť do skály zasekává cepín a mačky, vždyť jeho rytmus dechu, chůze a tlukotu srdce jako by byl přírodě cizí, túra je za odměnu, cesta je cíl.
Na potulkách provází vypravěče živly, pokaždé v jiném převleku: plameny, kdykoli hoří mysl, když se rozněcuje srdce, když je potřeba rozdělat si ohníček. Výrazná není tolik prsť, hlína, země, jako spíš voda. Ta hovoří svou absencí, svým nedostatkem, sucho stravuje krajinu bez výběru. Z pramene se stává zdroj slz, v korytě potoka zbyly jen hladové kameny. Hlad je samozřejmě převlečená žízeň.
Ale nezůstalo výhradně u zeleně, modři a hnědi otevřené krajiny. Nalezneme zde i urbánní záběr, zaznamenávání míst připsaných člověku či spíše člověkem obsazených a přetvořených. Součástí je i nový byt, kde se člověk první noc stává zvířetem: loveným i lovícím („Uši rentgenují místnost: je tam kořist chycená za krk ve staženém oku drátu.“). V novém bytě ještě není domov, je tam tedy nebezpečno – člověk je tu zvířátkem v nově objeveném úkrytu, na nějž narazilo šťastnou nebo také možná nešťastnou náhodou. Své nové místečko ve světě si musí zvíře-člověk najít a umět se v něm usadit.
Součástí této městské krajiny je rovněž úřad, kde je nutno pracovat. Součástí života v městě je zákaz myšlenek na výhledy. Je potřeba si všímat ostrůvků mechu mezi dlaždicemi, zpřítomnit si přírodu v křehké rostlince deroucí se na světlo z betonového masivu, v jediném kaštanu umět najít celistvost podzimu.
Ale ani tehdy to není celé, do přírody se bez debat vejde také láska. Druhá polovina souboru je láskou a vřelostí prostoupena, z exteriéru se mnohem častěji přesouvá do intimity těla, pokoje a spánku, sounáležitosti. Z pokoje se pak, když je stvrzena, znovu vylévá ven, do přírody, jako nejvyšší stupeň blaženosti a přirozena.
Jí, milované ženě, lásce, je věnována třeba krásná třídílná báseň-žalozpěv Za ztracený vltavín, vyznání, které musí být jako báseň vždycky trochu nesnesitelné, aby mělo správnou sílu. Čím blíže ke konci souboru, tím více splývají přírodní evokace a líčení s příběhem milostným, stvrzeným svatbou, a s reflexemi básnění a poezie. I ta se tak stává součástí přírody, tedy něčím samozřejmým, a díky tomu nepominutelným. Takhle všelijak může vypadat přírodní lyrika, takto milostně, jako splynutí. Svět může být místem pro dva, v nichž se odráží celý, úplný.
A pro informaci: texty Velkého obcování na hranici poezie a prózy byly napsány mezi lety 2012 a 2019 a podle anotace doplňují předchozí sbírky Kraj/ky Pagu (2013), Rám pro pavoučí síť (2016) a Hic sunt homines (2018) do myšlené tetralogie. Velké obcování s jemností, v barvách kaluže i skály, ilustrovala básníkova žena, Tereza Bínová.
Radek Štěpánek: Velké obcování. Ilustrace Tereza Bínová. Nakladatelství Dobrý důvod, Nová Říše 2020, náklad 300 výtisků, 120 stran, doporučená cena 249 korun.
Radek Štěpánek, foto: archiv básníka
Radek Štěpánek (*1986), básník, redaktor, rybář. Narodil se v Prachaticích. Vystudoval mediální studia a žurnalistiku na Masarykově univerzitě v Brně, později magisterský obor Humanitní environmentalistika tamtéž. Vydal osm básnických knih. Spolu s Vojtěchem Kučerou pořádá od roku 2011 setkání básníků v Netolicích a na zámku Kratochvíle nazvané Děkujeme za vaše básně! Pracuje v oddělení propagace brněnského nakladatelství Host, žije s manželkou a dcerou v Brně – Bystrci. Radek Štěpánek se v rubrice Jedna báseň již objevil, a to předloni, v souvislosti se sbírkou Hic sunt homines.
Pro obálku Velkého obcování použil grafický úpravce knihy Antonín Bína ilustraci Terezy Bínové, repro: ČT art
Postprodukce: Ondřej Mazura
POZNÁMKA REDAKCE: Rubrika Jedna báseň z bytu do bytu je volným „koronavirovým“ pokračováním rubrik. Jak původní, tak nynější dočasná rubrika má za cíl autorským čtením a interpretujícím (nikoliv recenzujícím!) textem představovat básnické tituly, které se na trhu objevily v nedávné době, řekněme v posledním půlroce, někdy i o něco dříve. Není to rubrika přísně výběrová, nýbrž mapující, i když kvalitativně nechce poskytovat prostor úplně jakékoliv produkci, to znamená například vysloveně juvenilní. Má-li přesto někdo pocit, že tomu tak v některých případech je, pak primární odpovědnost jde za editorem této rubriky Josefem Chuchmou.
