Jedna báseň z bytu do bytu. Autoři čtou v karanténě: Tomáš Přidal
Poezie ve sbírce Tomáše Přidala Čalouník nikoho nikam necpe a nic ničemu nevnucuje. Ani jazyku jeho smysl pro význam – všechno souvisí se vším a nic s ničím. Čtenáře mají tyto vyšinutosti právě tak vyšinout: vytrhnout a rozbourat stereotypy jeho uvažování a přemýšlení v jazyce.
Pokus o popisné postižení poezie solitéra poezie surreálných kořenů, Tomáše Přidala, je odsouzen k neúspěchu jaksi z podstaty. Tyto básně čalounil majitel nepoddajných textilií přepestrých barev a psychedelických vzorů, které nemají jasný vzorec, zvláštní svéhlavý avantgardista. Absence pravidel je jejich podstatou, jejich jedinou pravidelností.
Pokud možno, nemá se u nich uvažovat vůbec, nebylo by účelné se je pokoušet „pochopit“; o to víc je potřeba zapojit podvědomí, jako to udělal autor, když ne tak docela volně asocioval. Pořádně se uvolnit, nechat všechny ty drobné bizarní nonsensové obrazy prostupovat myslí a zase jim povolit ji svobodně opouštět, obout si na tuhle četbu nenuceně lehké botky určené k volnému pobíhání, podívat se do temných koutů pokoje s pravdivostí dětského strachu, na němž v zásadě není vůbec nic naivního, zkusit dnes v poledne rodinný oběd zatančit, nechat fíkus zarůst ložnici, dovolit „dámě s polenem“, aby si objednala (mimochodem, sbírka je polen plná), slyšet stíny, kartáčovat pásovce – vždyť „co mrkev nevidí, to srdce nebolí. A hlavně se držet tohoto přikázání:
„Přestávám mluvit
když se mě zmocní podezření
že mluvím jako ostatní“
Prostě si pohrát, zasmát se a zasnít u vědomí toho, že realita a fantazie, skutečnost a imaginace, jsou propojeny vazbou silnější, než je jí přiznáno – zhruba tak, jako Tomáš Přidal neodděluje své básně od svých kreseb. Fantaskno se v Čalouníkovi s kulhavou realitou nejen prolíná – má nad ní nepochybně navrch a s neskrývaným sebevědomím jí to dává pěkně najevo.
Tomáš Přidal: Čalouník. Ilustrace Tomáš Přidal. Druhé město, Brno, 2019, 160 stran, doporučená cena 259 korun.
Tomáš Přidal, foto: archiv básníka
Tomáš Přidal (*1968), básník, ilustrátor, kytarista. Vystudoval český jazyk a výtvarnou výchovu. Působí jako učitel na klasickém gymnáziu v Brně. Je členem kapel Deceased Squirrel on the Phone a Pulsar. Vydal osm tištěných knížek: Všechno má barvu mýdla (1996), Škytavka z hlediska literární teorie (1998), Člověk v mé vaně (2000), Úschovna rozhovorů (2003), Kokosová opice (2004), Hlasy v sušence (2007), Pikantní poldové (2011) a Čalouník (2019). Dále vydal dvě elektronické knihy Pontiak (2012) a Židle se mrtvých nebojí (2014). Ilustroval knihy jiných autorů, například O princi Čekankovi Patrika Ouředníka nebo Kominické lodě Ivana Wernische. Jeho práce byly zveřejněny v různých sbornících a antologiích. V roce 2018 se zúčastnil autorského čtení v rámci The Europan Poetry Festival v Londýně. Dva texty z knihy Čalouník byly zařazeny do European Poetry Anthology.
Obálka Přidalovy knihy Čalouník; autory grafické úpravy svazku jsou Barbora Přidalová a Bedřich Vémola, repro: Druhé město
Postprodukce: Ondřej Mazura a Petr Šprincl.
POZNÁMKA REDAKCE: Rubrika Jedna báseň z bytu do bytu je volným „koronavirovým“ pokračováním rubriky Jedna báseň. Jak původní, tak nynější (dočasná) rubrika má za cíl autorským čtením a interpretujícím (nikoliv recenzujícím!) textem představovat básnické tituly, které se na trhu objevily v nedávné době, řekněme v posledním půlroce, někdy i o něco dříve. Není to rubrika přísně výběrová, nýbrž mapující, i když kvalitativně nechce poskytovat prostor úplně jakékoliv produkci, to znamená například vysloveně juvenilní. Má-li přesto někdo pocit, že tomu tak v některých případech je, pak primární odpovědnost jde za editorem této rubriky Josefem Chuchmou.
