Jedna báseň z bytu do bytu. Autoři čtou v karanténě: Tomáš Přidal (jr.)
Tomáše Přidala, autora prvotiny Studování mělkého kroku, je potřeba nezaměňovat s básníkem a výtvarníkem téhož jména, ale o generaci starším (1968) autorem řady absurdně-groteskních básnických sbírek, jehož jsme s jeho nejnovější knihou v Jedné básni představili loni v květnu.
Ve Studování mělkého kroku nic absurdního ani groteskního není: jsou to básně, kde se vše říká zpříma, myslí vážně, na opracovávání jazyka se zde příliš nehraje, ostatně ani hra a hravost těmto básním nejsou vlastní, a vlastně ani ne nějaká komplexnost sdělení či propracovaná rytmika.
Verše jsou v první třetině svazku střídmé jako chlebová kůrka, sloky nakrájené na takové akorátní krajíce. Pozornost je věnována atmosféře míst, jako je hřbitov a hrob – silně tu působí tíže kamene a rez kovu zašlých křížů. Čtenář je v úvodu sbírky vtažen do světa těsně za hranicí smrti, kde je nevlídno, chladno a kde se všechny skutky sečtou na velmi poctivém počitadle. Příběhy mrtvých jsou nahlíženy z velkých složek „dějin“, jimž máme příležitost drobně přispět, jako tu příležitost měli lidé před námi. Stejně tak máme možnost jediným úkrokem stranou pokazit, co bylo slibně započato. Přidalův knižní debut je úvahami o smrti protkán jako záložkou, kterou lze přemisťovat mezi libovolné stránky: a kde je smrt, nepochybně přebývala či stále bytuje láska, srdcová partie, sehraná těsně před velkým finále, které je tu, snad s obavami, tolik vyhlíženo.
Střední část publikace je věnována upřímně romantickým milostným básním a soukromým jazykolamům intimity, kam nesmí nikdo, jenom já, kde ona je ano. Závěrečná část pak jako kdyby obhlížela konec vztahu nebo pokračující hledání vysněné partnerky. Nakročení k porozumění životu a boj s prázdnotou se v této sbírce ukazují v nejisté křehkosti. Mělkým krokem se tu našlapuje na hranu chodidla, aby byl otisk co nejšetrnější a stopa co nejméně patrná, krok je obezřetně pozorován svým strůjcem.
Tato sbírka básnického hledání smyslu a také vlastního básnického hlasu patří mezi prvotiny, jimž nakladatelství Dauphin věnuje nezištnou pozornost a velkorysý prostor.
Tomáš Přidal: Studování mělkého kroku. Dauphin, Praha – Podlesí 2020, 86 stran, doporučená cena 248 korun.
Tomáš Přidal při veřejném čtení, foto: Archiv T. Přidala.
Tomáš Přidal (1990*). Narodil se v Olomouci, pracuje a žije v Náměšti na Hané. Kromě psaní se amatérsky věnuje archeologii a hledání s detektorem kovů. Publikoval poezii v měsíčníku Pevnost, v časopise Host, v Olomouckém deníku, v kulturním čtrnáctideníku A2, v literárním obtýdeníku Tvar, v antologii Nejlepší české básně 2013. Sbírka Studování mělkého kroku je jeho knižním debutem.
Obálka Přidalovy knihy s fotografií Jana Horáčka, repro: Dauphin
Postprodukce: Ondřej Mazura
POZNÁMKA REDAKCE: Rubrika Jedna báseň z bytu do bytu je volným „koronavirovým“ pokračováním rubriky Jedna báseň. Jak původní, tak nynější dočasná rubrika má za cíl autorským čtením a interpretujícím (nikoliv recenzujícím!) textem představovat básnické tituly, které se na trhu objevily v nedávné době, řekněme v posledním půlroce, někdy i o něco dříve. Není to rubrika přísně výběrová, nýbrž mapující, i když kvalitativně nechce poskytovat prostor úplně jakékoliv produkci, to znamená například vysloveně juvenilní. Má-li přesto někdo pocit, že tomu tak v některých případech je, pak primární odpovědnost jde za editorem této rubriky Josefem Chuchmou.
