Joe Duplantier z metalové kapely Gojira: Naše chování ke zvířatům odráží naše chování k sobě samým

Joe Duplantier
Joe Duplantier na koncertě Gojiry v Oslu 17. července 2022, foto: ČTK/imago stock&people/IMAGO/Gonzales Photo/Terje Dokken

Do České republiky letos přijela francouzská metalová čtveřice už poněkolikáté. Na červencovém koncertu v pražském Fóru Karlín představila mimo jiné skladby z nejnovějšího alba Fortitude. Tato loni vydaná nahrávka je v jejich diskografii tou zatím asi vůbec nejangažovanější. U příležitosti pražského koncertu poskytl zpěvák a kytarista Joe Duplantier (* 1976) České televizi exkluzivní rozhovor.

Hned úvodní píseň na loňském albu, nazvaná Born For One Thing, se vymezuje vůči konzumnímu životu; podle Duplantiera je inspirována filozofií tibetského buddhismu. Blízkost k němu dokládá i píseň The Chant, nesená meditativním nápěvem a vycházející z příběhů tibetských dětí, které svou zemi opustily kvůli čínské anexi.

Artoulky

Vydejte se s námi na výlet za kulturou!

Toulat se

V dalších skladbách desky Fortitude se Gojira obrací k přítomnosti a budoucnosti. „Měj ve svět naději, ale připrav se na nejhorší,“ zpívá Duplantier v písni Another World. V animovaném videoklipu k ní se skupina vydává do vesmíru, aby našla novou obyvatelnou planetu. „Tohle video je trochu pesimistické nebo sarkastické, abych tak řekl, protože naše krajina teď vypadá děsivě. Zdá se, že jdeme o hodně kroků nazpátek. Nebereme globální oteplování dost vážně. A způsob, jakým se chováme ke zvířatům, je také naprosto nepřijatelný,“ vysvětluje frontman kapely.

Gojira Obal letošního alba Fortitude, repro: Facebookový profil skupiny

Joe Duplantier se sice narodil v Paříži, ale společně se svými mladšími sourozenci vyrůstal v malém městě Ondres na jihozápadě Francie. Jeho sestra Gabrielle je dnes fotografkou, bratr Mario bubeníkem Gojiry. „Když jsme začínali, bylo mi osmnáct let a mému bratrovi dvanáct a chtěli jsme prostě hrát co nejrychleji,“ vzpomíná Duplantier. Časem k sobě přibrali kytaristu Christiana Andreua a baskytaristu Alexandra Cornillona. Pro skupinu zvolili název Godzilla. Volba slavného japonského filmového monstra byla z dnešního pohledu příhodná; podle některých interpretací je obrovský ještěr symbolem ničivé přírodní síly, kterou lidstvo nikdy nemůže úplně pochopit, natož zkrotit.

Cornillon skupinu opustil v roce 1998, na pozici basáka ho vystřídal Jean-Michel Labadie. V tomto složení skupina funguje dodnes, v roce 2001 však musela (z právních důvodů) změnit název. Takže Gojira. O tom, že zpívat se bude v angličtině, bylo rozhodnuto hned v začátcích, i když od toho skupina byla zrazována. Bratři Duplantierovi jednak angličtinu znali od dětství (jejich matka Patricia pocházela z USA), jednak tím dávali najevo, na jaké publikum cílí. „Sdělení je pak univerzálnější. Metalové skupiny mohou jednoduše mluvit o filozofii, symbolismu, o osobních pocitech beznaděje, smutku a deprese. Ale je to specifický žánr,“ vysvětluje Joe Duplantier s tím, že díky angličtině mohou metaloví interpreti snadněji dostat svou tvorbu za hranice domovské země.

Gojira Gorija (zleva): Jean-Michel Labadie (baskytara), Mario Duplantier (bicí) Joe Duplantier (kytara, zpěv), Christian Andreu (kytara), foto: Jimmy Fontaine

Ruku v ruce s volbou „mezinárodního“ jazyka šla i volba globálních témat, jako je právě vztah člověka a přírody, konzumerismus, spiritualita, klimatická změna. Výrazným úspěchem pro Gojiru bylo její třetí album, konceptuální From Mars To Sirius (2005). Vypráví příběh válkou poničené, umírající planety a snahy o její obnovu. Za album Magma (2016) skupina obdržela nominaci na Grammy v kategorii nejlepší rockové album a v kategorii nejlepší metalový počin za singl Silvera.

Loňské Fortitude je v pořadí sedmým studiovým albem a dokládá, v čem se hudba Goriji postupně proměnila. Zatímco v počátcích byla řazena do subžánru death metalu, brzy se v ní začaly objevovat progresivní prvky a Joe Duplantier častěji používá čistší zpěv. Spolu s vydáním písně Amazonia, která se nachází na loňské desce, francouzské kvarteto spustilo kampaň na podporu domorodých kmenů v boji proti odlesňování. S pomocí dalších slavných metalových kapel se vybralo přes tři sta tisíc dolarů. „Byla to jen kapka v oceánu toho, co všechno je potřeba, jaká opatření musíme přijmout a jaké zvyky musíme změnit,“ upozorňuje Duplantier.

Umělec, jenž se hlásí k veganství a v mládí žil dva roky ve srubu uprostřed lesů, působí během rozhovoru ve svých postojích pevně. Na koncertech nicméně nekáže, mezi jednotlivými písněmi mluví jen málo. A také si uvědomuje, že samotné živé hraní není činností tak úplně „čistou“, co se uhlíkové stopy týče. „Cestování má samozřejmě velké dopady. To nás donutilo přemýšlet o tom, že bychom úplně přestali jezdit na tour a dělali jen virtuální on-line koncerty,“ říká. „Ale pak jsme si poměřili, jaký je náš vliv na mladá publika a že naše sdělení by mohlo mít silnější dopad než to, kdybychom se z provozu úplně stáhli,“ vysvětluje Joe Duplantier.

Autor je členem kulturní redakce zpravodajství České televize.

Související