Jsi tak blízko, jsi tak daleko. Řád a peklo lásky na novém albu FKA Twigs
Album Magdalene, které nedávno vydala jedenatřicetiletá britská tanečnice, producentka, zpěvačka, režisérka a především autorská hudebnice Tahliah Barnett, známá pod pseudonymem FKA Twigs, je možná tou nejvýstižnější nahrávkou o lásce, která v tomto končícím roce zatím vyšla.
Její hudba kombinuje avantgardní pop, experiment a slastný R&B. Ale škatulkování zde není důležité, neboť FKA Twigs mění pravidla jakéhokoli žánru, do něhož se pustí. Její nové album je inspirováno životním příběhem Marie Magdaleny. Spíše než o náboženskou desku se však na první pohled jedná o rozchodové album. S přibývajícím počtem poslechů ale dojdeme k tomu, že Magdalene vlastně obhlíží lásku jako takovou: od absolutní adorace po okamžiky úplného odcizení, během nichž se do hlavy derou vzpomínky na dobu, kdy vše ještě bylo v pořádku. Magdalene se fenoménu lásky dotýká s konceptuální promyšleností: když ji nelze uchopit slovy, nastupuje hudba, balancující mezi dokonalou harmonií a okamžiky čistého noisu. „Někdy už prostě máte dost všech těch sraček, které s sebou ten druhý tahá celý den a hází je pak na vás, když večer ležíte vedle něj v posteli a říkáte si, že tohle už dál nemůžete vydržet,“ formulovala FKA Twigs v jednom z nedávných rozhovorů. Tenhle pocit se na albu Magdalene nachází často.
Hledání sebe bez tebe
V komplexním portrétu na serveru britského listu The Guardian FKA Twigs popisuje své zkušenosti z dětství, kdy byla ve třídě jedinou dívkou tmavé pleti a nedokázala si představit, že je krásná, protože všechny okolo byly tak jiné než ona – a měly rovné vlasy. Maminka ji pak musela přesvědčovat, že je hezká taková, jaká je. Jednou vzala mladá Tahliah bílou kamarádku do černošského klubu. Kamarádka si stěžovala, že se tam necítí dobře, protože nikdo v klubu není takový, jaká je ona sama. „Takhle se já cítím pořád,“ odpověděla jí Tahliah. Od té doby uplynulo mnoho času a dnes je z ní cítit sebevědomí a srozumění s vlastním tělem. Ostatně fyzičnost je přítomná od počátku její tvorby, přičemž pro Barnett jsou sex a láska nedělitelné.
Skladba Fallen Alien. Tanec a pohyb je nedílnou součástí výpovědi FKA Twigs, zdroj: Pop Dust Tématem, jež prochází celým albem Magdalene, je snaha pochopit toho druhého. Kým je? A jak se s ním opravdu sblížit? FKA Twigs neustále naráží na těsné sousedství lásky a nenávisti. Jistě, nic nového; kupříkladu anglická modernistická spisovatelka Virginia Woolfová ve svých denících popisuje, jak je snadné nenávidět právě toho, koho milujeme, neboť je toho příliš v sázce. FKA Twigs tuhle intenzitu vystihuje v písni „Fallen Alien“: „Když jsou rozsvícená světla, znám tě. Když usneš, skopnu tě na zem. Podle toho, jak padáš, tě poznám. Teď klečíš na kolenou.“ A v další skladbě zpívá: „Nejspíš na tebe teď budu myslet pořád. A všichni zamilovaní, kteří v sobě našli zrcadlená srdce, mi jen připomínají, že jsem bez tebe.“ Citlivost a zloba i surovost k sobě vždy patřily.
FKA Twigs rovněž umí vyhmátnout zacyklení vzájemných nepochopení, která sice generují touhu znovu se pochopit, jenže ta vede k dalšímu nepochopení, neboť se ve vztahu pak tlačí na pilu, snaha je příliš velká. Vystihuje to nejdojemnější text desky, ve skladbě „Home with You“: „Nevěděla jsem, že jsi osamělý. Kdybys mi to býval řekl, byla bych s tebou doma. Kdybys mi to řekl, řekla bych ti, že se taky cítím osamělá.“ Nedávno to hudebnice v interview vysvětlovala tak, že by prostě někdy stačilo, kdyby si lidi vzájemně přiznali, že jsou osamělí, a sešli se zkrátka „jen“ proto. Žádné falešné důvody, nýbrž upřímnost.
Síla lidského hlasu, síla nelidského hlasu
Nejpůsobivějším nástrojem na druhém albu FKA Twigs – to první, nazvané LP1, vyšlo roku 2014 – je její hlas. Při extrémně intimní povaze této nahrávky to dává smysl. Práce s hlasem tvoří z Magdalene komplexní zkušenost. Není problém podlehnout silným melodiím a nádherným textům. Avšak s každým dalším poslechem se dá ocenit, jak umělkyně používá svůj přirozený hlas a jak jej modeluje do často nepoznatelných struktur. To ostatně napovídá i přebal alba s její digitálně upravenou podobiznou. Je to dané autobiografičností, která se musí zabarvit do něčeho cizího, aby strach ze sebeodhalování nestál v cestě.
V tomto ohledu lze zmínit například Kanyeho Westa a jeho nejosobnější album 808s & Heartbreak. Vyrovnává se na něm se smrtí své matky i s vlastním rozpadlým vztahem. Z velké části je tu hlas zkreslen zvukovým procesorem Auto-Tune. Čím víc se Kanye West hlasově odpoutává sám od sebe, tím víc nás nutí přemýšlet, proč to dělá. Je to prostředek, jak svá slova posunout do jiného kontextu.
Zmiňovaná skladba FKA Twigs „Home with You“ zpočátku stojí na razantní dekonstrukci vokálu, ale s přicházející katarzí se hlas stává andělsky čistým a příval smyčců jej posílá až do nebeských sfér. Na Magdalene nejeden okamžik svou oddaností a vzletností upomíná na cosi posvátného. V západním světě čím dál méně lidí uznává existenci Boha či něčeho, co nás přesahuje – a láska se stává náboženstvím, poslední hodnotou, od níž čekáme transcendentní zážitky.
Marie Magdalena je pro FKA Twigs svého druhu hrdinkou. Biblickou figurou, mnohými dlouho vnímanou především coby prostitutka, ač Ježíše věrně doprovázela a byla mu oporou. „Vidím ji jako rovnou Ježíši Kristu. Je mužskou projekcí a myslím, že je rovněž počátkem toho, jak patriarchát sebral ženám kontrolu nad jejich vlastním narativem. Jakákoliv žena, která kdy něco dokázala, se toho může stát obětí: i mně se to stalo. Zdálo se mi, že teď přišel správný čas o tom promluvit,“ pravila FKA Twigs v rozhovoru pro streamovací službu Apple Music. Jako někdo, kdo prožil vztah se dvěma slavnými muži, ví, o čem mluví.
Skladba „Daybed“ postihuje část jejího života po konci vztahu, kdy celý den nebyla schopna ničeho jiného než jen ležet v posteli. „Zapomněli jste někdy, jak vyhláskovat velmi jednoduché slovo? Pro mě deprese značí právě tohle. Všechno je abstraktní a točí se vám z toho trochu hlava. Ale ne v tom pěkném slova smyslu,“ podotkla FKA Twigs k „Daybed“. Píseň připomíná slavné výtvarné dílo „My Bed“ britské umělkyně Tracey Emin, která v roce 1998, ve svých pětatřiceti letech, rekonstruovala postel z doby, kdy bojovala s depresí a po dobu čtyř dnů neopustila pokoj – nejedla a pila pouze alkohol. Album Magdalene sdílí s „My Bed“ silnou intimitu a otevřenost na hranici únosnosti, ale jeho forma je navzdory jistému novátorství přístupnější a navzdory použité elektronice i lidštější.
Autor je publicista, spolupracovník Českého rozhlasu – Radia Wave.
