Julian Lennon, slavný muž s fotoaparátem. Ale fotky tvoří průměrné

Rodák z Liverpoolu Julian Lennon (* 1963) si s sebou od prvních let svého života nese dar i prokletí zvané syn slavného otce, a v tomto případě obzvlášť slavného. Otec jej k hudbě vedl, a přestože spolu měli po rozvodu rodičů prý komplikovaný vztah, od muzikantství se Julian neodvrátil, naopak. Již ve svých jednadvaceti vydal první album. Dnes jich má na kontě sedm, to zatím poslední publikoval před čtyřmi lety. V roce 2007 nafotil hudební turné svého nevlastního bratra Seana Lennona a fotografování se rozhodl věnovat soustavněji. Na podzim 2010 už měl první výstavu. Ta nynější pražská čerpá z předloňské autorovy monografie Life’s Fragile Moments.

Englishman in New York, 2011–2014. Z výstavy Juliana Lennona Mozaika v Leica Gallery Prague. Foto: © Julian Lennon

Na snímcích vidíme New York, Joshua Tree National Park v jižní Kalifornii, italské Benátky, moře na Bali, krajinu v Etiopii a také plejádu muzikantů, přičemž samostatná „složka“ patří kapele U2. Na kolekci nazvané Mozaika je patrné následující: Autor má prvotřídní technické vybavení a zpracování zvětšenin je na nejvyšší úrovni. Autor disponuje privilegovaným přístupem k hudebním kolegům. Autor fotí rád a učenlivě nabyl představu, jak má dobrý záběr vypadat. Problém je tento, tedy alespoň u snímků, které vystavuje v Praze: Lennonovy práce vyhlížejí jako z příruček, jak fotografovat. Existují knihy o tom, jak pořídit street fotografii, krajinářský snímek, jak portrétovat, pokaždé pochopitelně s příslušnými ukázkami, které i vzhledem k autorským právům vesměs nereprodukují důležitá díla, nýbrž díla takzvaně názorná a splňující formální představu o daném žánru.

Na Lennonových fotografiích vlastně není nic špatně – až na to, že v nich není vůbec nic osobního, nic obrazově specifického a že si uvědomíte, že jste viděli už spousty lepších fotek z New Yorku, Benátek nebo z Joshua Tree. A že kolegy hudebníky fotí laskavě, kolegiálně, bez snahy ukázat je jinak než běžnými snímky z koncertů či nahrávacích studií. Když si otevřete Lennonovy fotografické stránky, najdete tam i slušné momentky například z Istanbulu či Keni (i když z celkové „nabídky“ webu je jasné, že žádným velkým fotografem není), ovšem kolekce představená v Leica Gallery Prague je zcela bez chuti a energie. Má se to asi takhle: Julian Lennon je hudebník, také filmový producent, věnuje se filantropii – a to déle než fotografování, které nejspíš zůstává jeho koníčkem, ovšem vzhledem ke jménu samozřejmě i jím poutá pozornost, a proto své fotografie rovněž prodává. Stává se, že lidé, jimž nechybí hmotné prostředky, si zakoupí fotografické vybavení, cestují, fotografují a posléze vystavují, případně i knihu vydají. V Česku tohle před časem prezentoval Vladimír Železný. K tomu dodám, že Lennon je přece jen lepší fotograf…

Související článek

Dvojí výročí a dvě výstavy Josefa Sudka. A jedna „divná“ finská dvojice

• Josef Chuchma

Když Julian Lennon, tak ještě něco k The Beatles. Žena Paula McCartneyho, Linda McCartney (1941–1998), rovněž fotografovala, ovšem profesionálně. Její fotky jsou spontánní, mají atmosféru, drajv. Mnohdy dokumentovala Beatles, a svého manžela, respektive rodinu především (viz třeba její velká monografie Life in Photographs vydaná roku 2012 v německém Taschenu).

V Leica Gallery Prague (LGP) jsou k vidění souběžně vždy dvě výstavy. Kromě té hlavní bývá hned na stěně za vchodem, v prostorách kavárny, za níž se nacházejí výstavní sály, prezentováno několik zvětšenin od jiného autora či autorky. Musí vždy jít skutečně o zvětšeniny poměrně velkého formátu, neboť exponáty „šplhají“ zhruba od výšky očí až téměř pod strop, takže k nim víceméně vzhlížíte. Spolu s Lennonovou Mozaikou se takto nyní třinácti exponáty představuje Viktor Kronbauer (* 1949). Kolekce Jeviště dává nahlédnout především do jeho divadelní fotografie, dva záběry náleží dirigentům, neboť ještě předtím, než se stal pravidelným návštěvníkem divadel, sledoval fotoaparátem prostředí takzvané vážné hudby. Kronbauerovo Jeviště je v nynější dvojnabídce LGP tou početně a instalačně sice skromnější, ale obrazově kvalitnější částí.

Obálka knihy z roku 2024, z níž vychází nynější autorova výstava Leica Gallery Prague. Repro: Amazon