Když byla Nobelistka Ernauxová studentkou a podstupovala nelegální potrat

U nás doposud neznámá režisérka Audrey Diwanová (* 1980) – jedná se o její druhý film – tu sugestivně postihla stud i obavy mladé ženy v první půli šedesátých let, kdy potraty byly ve Francii nezákonné a za pokoutní vykonání hrozilo vězení (pokud dívka takový zásah přežila). Hrdinka Anne, jež nese spisovatelčino dívčí příjmení Duchesneová (Ernauxová publikovala prózu Událost v roce 2000, kniha u nás nevyšla), pochází z vrstev spíše chudších, rodiče, před nimiž svůj malér pečlivě tají, provozují malé bistro. Její ustaranou matku, jež studijně nadané dceři drží palce, aby se jí v životě dařilo, ztělesnila jedna z legend francouzské kinematografie Sandrine Bonnaireová (z její početné filmografie připomeňme aspoň legendární bezdomovecké drama Bez střechy a bez zákona, 1985).

Vartolomeiová, jež se narodila roku 1999 v Rumunsku, je považována za velký herecký příslib, což stvrdilo i udělení Césara, francouzské filmové ceny. Tlumeně, bez jakéhokoliv přehánění postihla rostoucí stres Anne, změny nálad i rozpoložení, kdy není schopna se soustředit na školní povinnosti – na univerzitě v Angoulême studuje literaturu, posléze rozhodnuta věnovat se vlastnímu psaní. Anne zastihujeme na dívčích kolejích, na přednáškách i v tančírně. Vyznačuje se nevtíravou mluvou, ochotna pomáhat svým kamarádkám při studiu, které bez větších potíží zvládá. Povětšinou se pohybuje – s trochou koketním vystupováním – právě spolu se dvěma spolužačkami. Ty se však distancují od jakékoli pomoci, jakmile se dozví, že Anne je těhotná.

Chování oplodněné Anne se vyznačuje rozkolísaností, ambivalentními stavy. Vůči matce, zvláště když ji nabádá ke studijnímu úsilí, se jednou chová vzpurně a hubatě, jindy ji láskyplně obejme. Když žádá vyučujícího, aby jí poskytl potřebné materiály k látce, kterou nestíhala, otevřeně, až s přidrzlou sebejistotou, jakoby posílena a zocelena, přiznává, že trpěla nemocí příznačnou jen pro ženy, kterým pak hrozí, že skončí v domácnosti.

Trailer k filmu, zdroj: YouTube

Autorka předlohy (a spolu s ní také režisérka i herečka) se ohlíží do minulosti bez jakéhokoli sentimentu: Těsně před návštěvou andělíčkářky se Anne oddá vášnivému sexu s bezprostředním mladíkem z nedaleké hasičské základny; kdežto jiného náhodného milence, vysokoškoláka, zajímá hlavně, aby si udržel dobrou pověst a před svými kamarády a rodinou nebyl kompromitován. Anne však těhotenství, jistě vedena i dosavadními zkušenostmi, považuje za svou privátní záležitost, rozhodnuta je řešit vlastními silami – když potřebuje sehnat čtyři sta franků na ilegální potrat (zpodobnění nesnází s ním spojených se rozhodně nevyznačuje ohleduplností), rozprodává své osobní věci.

Kamera se přitom ustavičně drží v její těsné blízkosti, provází ji doslova na každém kroku, pozorně a místy snad i zvědavě sleduje její intimní počínání, byť se vyhýbá detailnímu zobrazení drastických potratových pokusů, ať již se o ně pokouší sama (neúspěšně), anebo je zažívá u zkušené andělíčkářky. Stačí však pohled do její zmučené tváře, ne vždy úspěšně zadržující výkřiky bolesti, abychom pochopili utrpení, jímž Anne prochází, i němý protest vůči tvrdému zákonu i lékařům, kteří se zdráhají jakkoli pomoci.

V čase těžkých zkoušek. Anamaria Vartolomeiová v hlavní roli filmu Událost, foto: Caramel Films / Film Europe

Režisérka se tedy vyhýbá dojemným okamžikům. Střídmě a jakoby nezúčastněně se soustředí na niterné prožitky hlavní hrdinky a postav v její blízkosti. Dobové reálie (oblečení, hudba, telefonní budka apod.) jsou přítomny téměř mimoděčně, nepřesahují rozměr kulisy, jakkoli do nejmenších detailů postižené. O situaci na vysokých školách, postavení studentstva, které se pozvolna radikalizovalo (o pět let později se rozhoří těžké konflikty se státní mocí), neřkuli o společenské situaci a kulturních výbojích se nedovíme nic; možná nepařížskou mládež skutečně míjely… Anne & spol. jsou výhradně ponořeni do studia a občasných večerních zábav, do svého omezeného životního obzoru. Nanejvýš zaznějí papouškované výklady díla tehdy uznávaných spisovatelů, jakými byli Aragon, Sartre nebo Camus, problesknou zmínky o komunistech, k nimž se hlásí i leckteří rodiče studujících. Avšak výpověď samotná zůstává bezpečně uzavřená v soukromí: odmítané těhotenství hrdinku příběhu – i příběh samotný – zcela pohlcuje.

Dodejme, že potraty byly ve Francii povoleny teprve v roce 1975.

Český plakát k filmu Událost, foto: Caramel Films / Film Europe