„Když člověk truchlí, není sám sebou.“ Sally Rooney přináší svůj zatím nejautentičtější román
Román nazvaný Intermezzo je nejnovějším počinem irské prozaičky častované nálepkami jako „Sallinger snapchatové generace“ nebo „Jane Austen prekariátu“. Knihu netrpělivě vyhlíželo jak běžné čtenářstvo, tak kritika. Podle některých je Rooney autorkou sentimentálních romancí à la červená knihovna, podle jiných pokračovatelkou velikánů irské prózy.
Sally Rooney (* 1991) se stala literární celebritou takřka přes noc. Její románový debut Conversations With Friends vyšel v roce 2017 (česky Rozhovory s přáteli, 2019, Argo). Vystudovaná anglistka z Trinity College v Dublinu a evropská debatérská šampionka přišla s příběhem milostného čtyřúhelníku. Text v sobě snoubil témata komplikovaných přátelských i příbuzenských vztahů mezi mileniály s často odlišnými povahami a sociálním zázemím, společensky odsuzované lásky a úzkostí ze světa ovládaného pozdním kapitalismem. Přestože se její hrdinové a hrdinky vyznačovali mizernými komunikačními schopnostmi, jejich dialogy byly autentické. Neméně věrohodná byla Rooney v líčení milostných scén. Její postavy spolu v posteli mluvily, ptaly se jedna druhé, jestli to, co právě dělají, „je v pořádku“. Vnější popis samotného aktu byl přirozený, věcný, rozvíjený vnitřními prožitky milenců.
Daisy Edgar-Jones a Paul Mescal v seriálu Normální lidi natočeném podle knihy Sally Rooney, foto: Hulu
Stvrzení pozice
Na další román od „první velké mileniální autorky“ nemuselo publikum čekat dlouho: roku 2018 se na pulty dostal román Normal People (česky Normální lidi, 2020, Argo). Rooney se v něm zaměřila na dvojici intelektuálů Connella a Marianne, jejichž milostné peripetie opět komplikují společenské rozdíly a nešťastná komunikace.
Úspěch Normálních lidí překonal Rozhovory s přáteli (jen ve Spojeném království se prodal milión výtisků, nominace na Man Bookerovu cenu) a stvrdil pozici Sally Rooney coby globální prozaické hvězdy. Autorka se posléze podílela na scénáři úspěšné televizní minisérie, která v roce 2020 nastartovala kariéru představitelů ústřední milenecké dvojice Daisy Edgar-Jones a Paula Mescala. Vzápětí se začal připravovat další televizní titul – na motivy Rozhovorů s přáteli. Ohlas série z roku 2022 byl však o poznání střídmější, podle některých kvůli tomu, že Rooney se tentokrát na scénáři nepodílela. Pracovala na svém dalším románu.
Daisy Edgar-Jones a Paul Mescal v seriálu Normální lidi natočeném podle knihy Sally Rooney, foto: Hulu
Ten se objevil roku 2021 pod názvem Beautiful World, Where Are You (česky Kdepak jsi, krásný světe, 2022, Argo). Prozaička znovu zvolila kvarteto hlavních postav – tentokrát třicátníků. Mezi nimi do popředí vystupuje spisovatelka Alice, která, podobně jako sama autorka, zaznamenala nečekaný nárůst popularity, což u ní vedlo k psychickému zhroucení. Rooney v rozhovorech odmítá, že by pro ni zdrojem inspirace byl její vlastní život, přiznává však, že míra pozornosti, kterou jí přinesl román Normální lidi, a především jeho seriálová adaptace, je „něco, co už nikdy nechce zažít“.
Podobnost mezi Alice a Sally umocňují epistolární pasáže románu, v nichž si Alice s kamarádkou Eileen vyměňují e-maily. Debatují o estetice, klimatické krizi či o kapitalismu, který Alice coby přesvědčená marxistka (stejně jako Rooney) plamenně kritizuje. Autorka své politické názory nikdy neskrývala, například opakovaně a hlasitě vyjadřovala svoje propalestinské postoje a koncem letošního října se zařadila mezi tisícovku spisovatelů a osobností z literárního provozu, kteří se v otevřeném dopisu zavazují k bojkotu izraelských kulturních institucí, neboť jen „přihlížejí útlaku palestinských civilistů“.
Představení seriálu Normální lidi 17. ledna 2020 v kalifornské Pasadeně. Zleva režisér Lenny Abrahamson, herečka Daisy Edgar-Jones, herec Paul Mescal, spisovatelka Sally Rooney a producent Ed Guiney, foto: Zuma Press / Profimedia – Richard Shotwell
Rozehrání partie
Román Intermezzo vyšel letos v září, pražské Argo ohlásilo překlad již na 27. listopad. Novinka převyšuje dosavadní tvorbu Rooney rozsahem, komplexitou a posunem z hlediska literárních postupů.
I tentokrát autorka sleduje vícero postav v binárních opozicích. Hlavní dvojici představují sourozenci – dvaatřicetiletý právník Peter a dvaadvacetiletý skvělý šachista Ivan. Kromě věkového rozdílu mezi sourozenci zeje propast způsobená starými křivdami a rozdíly v materiálním i sociálním kapitálu. Peter je seladon, který podle slov svého bratra „vždy měl hodně přítelkyň“. Jakožto lidskoprávní obhájce nemá nouzi o peníze. Naproti tomu Ivan je introvert, pravděpodobně nediagnostikovaný autista, s nebývalým nadáním pro logické hádanky a matematiku. Navazovat vztahy se ženami mu spíš nejde a z hlediska financí jakožto student na brigádě žije od výplaty k výplatě. S bratry se setkáváme krátce po smrti jejich otce, který prohrál několikaletý boj s rakovinou.
Každý ze synů hledá útěchu po svém. Peter v alkoholu, antidepresivech a hýřivém románku s o deset let mladší vysokoškolačkou Naomi. Zároveň nadále tíhne k ex-přítelkyni Sylvii. Ivan coby prudce inteligentní, ale nesmělý šachista navazuje vztah s o čtrnáct let starší Margaret, která spravuje kulturní centrum na maloměstě, kde se Ivan zúčastnil šachového turnaje.
Obálky českých vydání prvních tří knih Sally Rooney, repro: Argo
Třídní rozdíly nepopřeš
Stejně jako v předchozích románech, i v tom letošním se Rooney spoléhá na rozdělení do kapitol, v nichž se střídají perspektivy vyprávění. Tempo, styl a celkovou formu každé kapitoly autorka volí podle toho, zda se právě nacházíme v hlavě Petera, anebo Ivana. Dá se říct, že jde o využití postupu proudu vědomí, který do literatury počátkem minulého století vnesli anglicky píšící modernisté, například irský experimentátor Jomes Joyce.
„Peterovy“ kapitoly spisovatelka vede v krátkých úsečných větách, často bez sloves, střídají se zde útržky konverzací, vnitřní promluvy nebo okolní vjemy. Srozumitelnost těchto kapitol zároveň komplikuje fakt, že (ani tentokrát) autorka nepoužívá uvozovky pro přímou řeč. „Ivanovy“ kapitoly jsou pomalejší, analytičtější. Jeho mysl často jde o několik kroků napřed, podobně jako při šachu. Zaměřuje se na detaily a „overthinkuje“ řadu zdánlivých malicherností. Například v téměř jednostránkové pasáži se rozmýšlí, v jaké poloze usedne, než zvedne vyzvánějící telefon. Podobným detailům věnovala Rooney pozornost i v předchozích románech – například když postavy komunikují přes chatovací aplikace, nebo jen tak scrollují prstem po dotykovém displeji, což samozřejmě provozují rovněž v Intermezzu.
Irská spisovatelka Sally Rooney, foto: Patrick Bolger
Ovšem na rozdíl od předchozích románů Rooney prakticky úplně opouští explicitní vyjadřování světonázorů – jméno Karla Marxe zazní pouze jednou. Nicméně otázka třídy, pro spisovatelku kardinální, vyvstává samovolně a přirozeně. Kromě výše zmíněných rozdílů mezi bratry je to třeba materiální rozměr vztahu Petera a Naomi, kdy si Naomi částečně přivydělává sexuální prací nebo se nechává „finančně dotovat“ movitým milencem (tenhle motiv se rovněž objevuje u vůbec první publikované povídky Rooney, nazvané Mr. Salary, která do češtiny nebyla přeložena). V případě Ivana přijde třídní otázka na přetřes během rozhovoru s Margaret o rozdílnosti platů v oblasti korporátní datové analýzy, o níž má Ivan přehled, a v neziskovém kulturním domě, který vede Margaret.
Tohle jednou skončí
Austenovské téma zakázané nebo nepřístojné lásky zde zastupují milostné avantýry obou bratrů. Peter zůstává rozervaný mezi dvěma zcela odlišnými ženami, což ho vede k nemonogamnímu kompromisu. Lásku Ivana a Margaret komplikuje markantní věkový rozdíl, který v pozdější fázi příběhu odsuzuje jak nezúčastněné okolí, tak třeba Margaretina matka.
Joe Alwyn a Alison Oliver v seriálu Rozhovory s přáteli natočeném podle knihy Sally Rooney, foto: Hulu / BBC
Klíčem k propleteným osudům je samotný název románu. Výraz intermezzo může představovat jednak mezihru (například v opeře), jednak může jít o situaci v šachu, kdy hráč učiní nečekaný tah, na nějž oponent musí reagovat. Peter a Ivan jsou osudem vhozeni do truchlivého období po smrti otce, který v životě každého z nich představoval pevnou konstantu. Naomi je za neplacení nájemného vyhozena z bytu a přechodně zůstává bydlet u Petera, což jejich vztah prohlubuje. Pro Sylvii začala životní mezihra v momentě, kdy se stala obětí nehody, která zapříčinila rozpad jejího vztahu s Peterem. Krátce před tím, než poznala Ivana, opustila Margaret svého manžela Rickyho kvůli jeho problémům s alkoholem.
„… ta dlouhá strašlivá mezihra už se chýlí ke konci,“ přemítá Peter, když příběh spěje k závěru. Každý z hrdinů prožívá své vlastní intermezzo, svou mezihru, své bezčasí. Finále Intermezza svou idyličností může připomínat vyústění románu Kdepak jsi, krásný světe, v němž přese všechny kolize a křivdy dění dojde do svého šťastného konce – na rozdíl od prvních dvou románů, v nichž jsou hrdinové a hrdinky autorkou zanecháni v hořkosladké situaci.
Sasha Lane a Alison Oliver v seriálu Rozhovory s přáteli natočeném podle knihy Sally Rooney, foto: Hulu / BBC
Sally Rooney tedy v Intermezzu předkládá vše, co její čtenářstvo již dobře zná. Postavy stojící vůči sobě v opozici z hlediska společenského statusu i lidské povahy, duchaplné dialogy, v nichž si lidé autenticky vyznávají lásku či vyslovují nenávist a v neposlední řadě sexuální scény funkčně posouvající příběh skoro stejně jako verbální komunikace. Zpřeházením pozic všech těchto prvků a obohacením vyprávění za pomoci proudu vědomí však Sally Rooney posunula své literární kvality zase o trochu výš.
Obálka chystaného českého vydání čtvrté knihy Sally Rooney, repro: Argo
