Když je co číst: Globální svět, ostravská architektura, Sigmund Freud a manželé Koestlerovi
Nabízíme další kvarteto knižních tipů sestavené z titulů, které se objevily v tomto vychýleném roce. Třeba vás něco z toho inspiruje k četbě nebo k zakoupení dané publikace k Vánocům. Následující řádky můžete brát i jako jistou náhražku listování na pultech…
Tři knihy překladové, jedna tuzemská. Protentokrát žádný svazek beletristický. Jednou esejistika, jednou architektonický průvodce, jednou populární biografie s bohatou obrazovou výbavou a jedny memoáry. To je sestava tohoto kvarteta.
Z Paříže obhlížím svět
Betrand Badie (*1950), francouzský, v Paříži působící sociolog íránského původu, v této knize, jejíž originál vyšel v roce 2016, v úvodu a pěti kapitolách nahlíží na proměny mezinárodního systému s důrazem na současnost, ovšem s vědomím někdejšího mocenského uspořádání světa, jeho vývoje. V závěrečné kapitole pak věnuje speciální pozornost postavení Francie. Badie uvažuje nad tím, co znepokojuje dnes prakticky každého občana západního světa, který není úplným ignorantem: Co se to se Západem po skončení studené války stalo? Jak a proč se svět mění? Kde se vzal nový nacionalismus? Badie do svých úvah zahrnuje i otázky kolonialismu, které české myšlení vesměs nebere v potaz, nicméně dědictví kolonialismu v mezinárodním uspořádání a dění nadále má nikoliv nevýznamnou roli.
Jedna pasáž z Už nejsme sami na světě: „Moc vlád mizí v konfrontaci s devastujícími účinky nezvládané a zběsilé urbanizace, v konfrontaci s obrovským omlazením populací na jihu a stárnutím populací na severu. Nezaměstnanost, která je obzvlášť závažná v mladších společnostech jihu, se prosazuje do regionální a posléze i mezinárodní hry. Stává se zdrojem nejprve mobility a později i konfliktů. Vztek vyvolaný selháním lidského rozvoje společnosti se nyní vyjadřuje v globalizované představivosti. Dříve měl chudák před sebou jen linii horizontu omezenou na jeho lokální společnost, kdežto nyní se rychle začíná v imaginaci promítat do světa, jehož bohatství nestydatě vystavované na odiv má před očima, a přitom se střetává s jeho naprostou lhostejností. Takto globalizovaná představivost se stále více stává živoucím nervem konfliktních situací, jež mají zásadně sociální povahu: žádné diplomatické strategie a žádné zbraně na světě tomu nemohou zabránit…“
Autor obálky v tiráži knihy není uveden, dle všeho je jejím autorem nakladatel Daniel Podhradský, repro: ČT art
Betrand Badie: Už nejsme sami na světě. Nový pohled na globální uspořádání světa. Přeložil a poznámkami doplnil Martin Hybler. Dauphin Daniela Podhradského, Praha – Podlesí 2020, 216 stran, náklad 400 výtisků, doporučená cena 288 korun.
OSTRAVA!!!
Tři Husákovy děti, muži narození v sedmdesátých letech, jsou podepsaní pod tímto textově obrazovým průvodcem po ostravských průmyslových i civilních stavbách z let 1845–1949. Publikace rozšiřuje řadu obdobných titulů, které Paseka již vydala: Praha moderní I–IV, Praha na prahu moderny a Brno moderní I–II. Vždy běží o knihy výrazně výškového formátu, kombinující text a černobílé fotografie. Text je v tomto případě dílem památkáře a historika architektury Martina Strakoše (*1972), jehož bibliografie již čítá plejádu knih o architektuře Moravskoslezského kraje; fotografie pro Ostravu industriální a moderní pořídili fotografové-kolegové z ČTK Josef Horázný (*1975) a Martin Štěrba (*1976). Kniha je komponována tak, že nejprve čtenář nalezne mapku Ostravy jako celku s vyznačenými jednotlivými oblastmi. Následují tyto oblasti (třeba Moravská Ostrava, Mariánské Hory, Svinov) coby jednotlivé kapitoly; v mapce oblasti jsou přitom zanesena čísla vybraných staveb – k danému číslu přísluší textově-obrazové představení objektu na jedné či dvou tiskových stranách. Takových hesel je v knize sto padesát, fotografií čtyři stovky. Namísto vybrané textové pasáže zde nabízíme dva pohledy do publikace.
Martin Strakoš: Ostrava industriální a moderní. Velký průvodce po architektuře 1845–1949. Fotografie Josef Horázný a Martin Štěrba. Paseka, Praha 2020, 240 stran, doporučená cena 399 korun.
Freude, Freude, vždycky na tě dojde
Po monografiích Alberta Einsteina, Charlese Darwina, Stephena Hawkinga a Nikoly Tesly přišel v této volné řadě, kterou edice Universum přebírá od britského nakladatelství André Deutsch, na pořad Sigmund Freud. Jde o populárně pojaté, ilustračně velmi pěkně vypravené svazky, v tomto případě obrazově čerpající z archivu zakladatele psychoanalýzy. Důraz britská autorka, vzděláním historička, klade na Freudův životaběh, některé ze stručných kapitol ale věnuje konkrétním tématům Freudovy nauky. Pro připomenutí: kdysi, konkrétně v roce 1994, tu obdobně koncipovaný Freud ve zkratce a obrazech, vytištěný na pěkném papíře, vyšel (Sigmund Freud: Tragédie nepochopení), ovšem v kapesním formátu; v roce šestadevadesát se pak objevil náročnější výklad z pera Michala Černouška – Sigmund Freud: Dobyvatel nevědomí.
Jedna pasáž ze svazku Freud. Člověk, vědec a zrození psychoanalýzy: „Freud se zajímal o základní napětí mezi jednotlivcem a civilizací. Všiml si paradoxu spočívajícím v tom, že lidé vytvořili civilizaci, aby je ochránila před neštěstím, a ta se pro ně stala největším zdrojem neštěstí. Freud si všiml tří hlavních zdrojů utrpení, které se lidé snaží přemoci: svá vlastní těla‚ odsouzená k zániku a rozkladu, což neprobíhá bez bolesti a úzkosti jakožto varovných signálů; krutost a ničivost přírodního světa; a nakonec vztahy s dalšími lidmi – utrpení nevyhnutelně způsobené nutností žít s ostatními ve společnosti. Freud považoval poslední zmíněný zdroj utrpení za nejbolestnější zdroj nespokojenosti, o němž by člověk měl uvažovat.“
Obálka, stejně jako celý grafický koncept, jsou převzaty z původního anglického vydání londýnského nakladatelství André Deutsch, repro: ČT art
Ruth Sheppardová: Freud. Člověk, vědec a zrození psychoanalýzy. Přeložila Ivana Rybecká, redigoval Jan Šindelka. Euromedia Group v edici Universum, Praha 2020, 176 stran, doporučená cena 399 korun.
Spolu to skončíme
V edici Paměť, jíž je toto celkově již 116. svazek, vyšly v minulých letech dvě memoárové knihy maďarsko-britského spisovatele, filozofa a novináře židovského původu Arthur Koestlera, který proslul (i v češtině dvakrát publikovaným) románem o duchu a praktikách stalinismu Tma o polednách. V roce 2016 Academia publikovala Šíp do nebe. První svazek autobiografie: 1905–1931, dva roky poté následoval titul Neviditelné písmo. Druhý svazek autobiografie: 1932-1940. A s odstupem dalších dvou let přichází završující kniha Cizinec na náměstí. Pod ní je však Koestler podepsán spolu se svou manželkou, je skutečně její spoluautorkou. Část psal on, část ona – což je v knize také vždy jasně označeno. Za jejich života však Cizinec na náměstí nevyšel. Proč? K tomu je třeba zacitovat z úvodu jejich přítele a editora svazku Harolda Harrise:
„Dne 3. března 1983 byla v obývacím pokoji v jejich domě na náměstí Montpelier Square nalezena jejich těla. (…) Koestler seděl v křesle a v ruce svíral sklenu brandy. Cynthia ležela na pohovce, sklenka whisky stála na stolku vedle ní. Oba se předávkovali barbituráty. Koestlerovi bylo sedmdesát sedm. Posledních sedm let trpěl Parkinsonovou nemocí, kterou se zprvu dařilo držet pod kontrolou, ovšem posléze se zhoršila. Poslední čtyři roky se u něj projevovala leukémie, která dospěla do terminálního stadia, jak po pitvě potvrdil patolog. Cynthii bylo padesát pět a těšila se dokonalému zdraví. (…) Rukopis této knihy ležel mezi papíry, které jsme nalezli na Arthurově psacím stole.“ Koestlerovi v rukopise vzpomínali především na léta, jež prožili společně, zejména ona pak obnažovala nelehké soužití s ním, a přitom hloubku jejich vztahu.
Jedna pasáž z Cizince na náměstí, konkrétně z kapitoly, kterou sepsal Koestler a vzpomínal na svůj vztah se spisovateli a filozofy Sartrem a Camusem: „Obdivoval jsem je oba jako romanopisce a dramatiky, i když ne jako filozofy (Camusova Člověka revoltujícího nebo Sartrovo Bytí a nicotu jsem nikdy nedokázal dočíst). Ovšem kvalita vztahu s každým z nich byla rozdílná. S Camusem jsme od prvního setkání vplynuli do bezstarostného kamarádství; potykali jsme si a sdíleli víceméně stejný vkus v pití vína, večeření a běhání za ženskými. Ale přes používání bratrského ‚ty‘ byl vztah spíš intimní než hluboký; byli jsme skutečnými copains – kámoši spíš než přátelé. (…) Se Sartrem to bylo docela jiné; i když jsme byli politicky od sebe daleko dál, panoval mezi námi vřelý pocit a vášeň, tedy všechny předpoklady pro upřímné přátelství.“
Firma Pergamen Trnava, která před lety vytvořila grafickou osnovu edice Paměť, na titul vybrala fotografii Arthura Koestlera, ne však jeho ženy Cynthii, repro: Academia
Arthur a Cynthia Koestlerovi: Cizinec na náměstí. Úvod Harold Harris. Přeložila Eva Poskočilová. Academia, Praha 2020, 308 stran, doporučená cena 460 korun.
