Když se dva nakladatelé vsázejí, rodí se bestsellery – alespoň v 19. století
Souboj dvou nakladatelů o to, který z nich stvoří větší bestseller, nabízí ve svém druhém románu Nora Eckhardtová. Přestože má publikace své mouchy, publikum si jistě najde. Tak jako titulní Kniha, kterou posypal hvězdný prach, s níž táhne do boje jeden z protagonistů románu.
Nejen nakladatelští pracovníci a pracovnice, ale i čtenáři a čtenářky si nejspíš čas od času pokládají otázku, jaký je dnes recept na bestseller. Proč se například Hana Aleny Mornštajnové stala jedním z hitů posledních let, když podobné téma jako tato spisovatelka před ní v české próze ohledávali jiní? Je to zpracováním? Jazykem? Důrazem na ženské protagonistky? Osobou samotné autorky? Lze na to odpovídat pouze zkusmo.
S jistotou se však dá říct, že ze sebelepší či sebečtivější knihy se nyní těžko stane hit, pokud se o ní málo mluví a píše, pokud není dostatečně podpořena reklamou, nebo pokud se informace o ní nešíří na sociálních sítích. Mnozí samozřejmě můžou vnímat úkorně, že nějaká marketingově nabušená „rychlokvaška“, jíž se chopí parta schopných influencerů a influencerek, je v prodejích řádově úspěšnější než kvalitní tituly, s nimiž se autoři či autorky mořili dlouhé roky, ale to je realita knižního trhu současnosti.
Ilustrace Jana Gemrota k románu Nory Eckhardtové Kniha, kterou posypal hvězdný prach, repro: Kniha Zlín
Podobné úvahy stojí v základech druhého románu Nory Eckhardtové (* 1979) s názvem Kniha, kterou posypal hvězdný prach. Autorka totiž sleduje souboj dvou nakladatelů o to, kdo vydá úspěšnější titul. Zatímco starší Max Alfred věří v sílu literatury a nechce se čtenářům a čtenářkám podbízet, mladší Jonatan Bartoloměj je bonviván, ovšem obchodně o poznání úspěšnější, a to především proto, že se při chodu nakladatelství nevyhýbá postupům, které samotnou literaturu odsouvají na druhou kolej.
Nakladatelé dají v sázku vlastní domy a dohodnou se na podmínkách soutěže. Musejí vybírat pouze z prvotin. Zatímco protřelejší Jonatan zvolí jeden z rukopisů, které mu přijdou během týdne, konzervativnější Max může vybírat z titulů, jež do nakladatelství budou chodit dva měsíce. Hned vzápětí však o tuto výhodu přijde, když se Jonatan odhodlá k jemné podpásovce a podá si inzerát do novin. Následně se roztočí kolotoč megalomanských marketingových akcí, nadbíhání tisku a ukáže se, že i starší z nakladatelů se v této hře rychle naučí chodit.
Ilustrace Jana Gemrota k románu Nory Eckhardtové Kniha, kterou posypal hvězdný prach, repro: Kniha Zlín
Zároveň s tím, jak protagonisté vymýšlejí velkolepější a velkolepější akce na podporu dotyčné knihy, poznáváme jejich zázemí a společenské události, jichž se účastní. Ale i třeba to, jak se v roce 1874, kdy se román odehrává, technicky připravovaly knihy k publikaci. Eckhardtová si bezpochyby mnohé reálie nastudovala a na několika místech je neváhá prodat. Což není na škodu. Kniha, kterou posypal hvězdný prach (což je název románu, jejž si do soutěže vybere starší Max) je titul spíše oddechový, čtivý a díky tomu, do jak vysokých otáček se v něm marketingová mašinérie roztočí a k jakým akcím se nakonec soutěžící uchýlí, i napínavý. Srozumitelné přiblížení doby a dynamický příběh jsou tím, co hraje v této próze prim.
Naopak poněkud hapruje vykreslení vedlejších postav, především těch ženských, které po většinu času představují stafáž obvykle pronášející nevěrohodné repliky. A také se tu střetáváme s vcelku krotkým, nezajímavým jazykem. Zároveň poznámky, které čas od času přičiní agilní postava vypravěčky (jež se jednou dokonce mihne v samotném příběhu), spíše ruší, než že by příběh osvěžovaly.
Nora Eckhardtová se narodila roku 1979 v Praze. Vystudovala statistiku a filozofii na Vysoké škole ekonomické, řadu let pracovala v propagaci pražských artových kin. Nyní pracuje jako knižní redaktorka a tvoří šperky z drahých kovů. Její prvotinou byl před pěti lety román Sen letící želvy. Román Kniha, kterou posypal hvězdný prach, je v pořadí její druhý spisovatelský počin, foto: Jan Přibylský
Sem tam škobrtne i logika. Čtenářům a čtenářkám je například představena kniha, kterou si do soutěže vybere Jonatan a již posílá autor nakladateli po částech. Dvě z těchto částí jsou do příběhu vloženy. Ovšem po jejich přečtení si lze stěží představit, jak by musel vypadat zbytek, aby z toho byl román, na který by někdo vsadil dům.
A konečně: Příběh na několika místech vzbuzuje dojem v podstatě alegorie. Jonatan například reaguje na všelijaké vzkazy, které knihu jeho konkurenta vychvalují. Na zeď s oslavnými hesly připisuje zesměšňující poznámky, které posléze komentují další lidé a vzniká tak jakási verze Facebooku 19. století. Tehdy se může zdát, že si Eckhardtová vzala na paškál současné diskuze na sociálních sítích a marketingovou mašinérii, která do čela prodejních žebříčků (či na vrcholná politická místa) dosazuje „produkty“. Jenomže tato linka je pouze naznačena, než aby byla prohloubena a dotažena.
Dá se však předpokládat, že tyto a podobné výtky nakonec zůstanou ve stínu originálního námětu druhého románu Nory Eckhardtové. Když po něm sáhnou čtenáři a čtenářky, kteří se budou chtít dobře a docela neotřele pobavit a přimhouří oči nad některými nedostatky, zklamaní asi nebudou.
Obálka románu Kniha, kterou posypal hvězdný prach, repro: Kniha Zlín
Nora Eckhardtová: Kniha, kterou posypal hvězdný prach
Ilustrace Jan Gemrot. Kniha Zlín, Praha 2023, 336 stran, doporučená cena 399 korun.
