Když společnost dusí diktatura, násilí proniká i do soukromí, vypráví íránský film
Snímek Semínko posvátného fíkovníku zobrazuje brutalitu íránské diktatury a odhaluje drama rodiny ničené politickými nepokoji. Režisér Mohammad Rasoulof dlouhodobě tvoří společensky kritická, režimu nepohodlná díla. To nejnovější musel propašovat přes hranice a sám z Íránu utéct, aby se vyhnul vězení. Film nyní vstupuje do českých kin.
Mohammad Rasoulof (* 1972) má s íránskou teokracií dlouhodobé problémy, respektive ona má problémy s ním. Premiérového promítání Semínka posvátného fíkovníku se na letošním festivalu v Cannes nesměli zúčastnit oba ústřední herečtí představitelé – Soheila Golestani a Missagh Zareh dostali zákaz opustit Írán. Rasoulofův film je skutečně vystavěn především coby společenská kritika. Jak je však pro íránské filmaře typické, je to kritika zároveň umělecky kultivovaná a rafinovaná.
Různé způsoby, jak se vyslovit
Íránská kinematografie je už několik desetiletí fascinujícím příkladem toho, jak tvorba může reagovat na represivní režim. Od osmdesátých let se tam ustavila skupina tvůrců, jejichž filmy jsou umělecky ambiciózní a různými způsoby reflektují íránskou společnost – od poetických snímků s dětskými protagonisty jako Božské děti Majida Majidiho přes civilní díla, jaká točí třeba Asghar Farhádí, v nichž do každodenních starostí proniká vliv často absurdních pravidel či zákonů íránské společnosti, až po komplexní zkoumání vztahu filmaře a zobrazované reality v některých snímcích Abbáse Kiarostámího.
Trailer k filmu, zdroj: YouTube Mohammad Rasoulof náleží mezi tamními filmaři k nejrazantnějším společenským kritikům. Na jeho snímcích není znát takový cit pro drobnokresbu každodenních životních peripetií ani rafinovaná práce se samotným filmovým médiem jako u některých jiných íránských autorů. Vypráví příběhy, které otevřeně pojmenovávají a reflektují konkrétní bezpráví a represe. Rasoulof je točí nezávisle na íránském státním aparátu a promítá je na zahraničních festivalech. Tím se dostává do konfliktu s domácím právem a íránské úřady jej soustavně perzekvují.
Z filmu Semínko posvátného fíkovníku, foto: Film Europe
Semínko posvátného fíkovníku znovu dokazuje, že Rasoulovy filmy jsou sice otevřeně kritické a apelativní, nikoliv však prvoplánové. Letošní, bezmála tříhodinový opus vypráví o teheránské rodině, v níž otec Imám začíná pracovat jako vyšetřující soudce Revolučního soudu. Děj se však soustředí na členky rodiny – jeho manželku Najmeh a dospívající dcery Rezvan a Sanu, které tráví většinu času doma, zatímco v ulicích města probíhají brutálně potlačované protirežimní demonstrace.
Semínko posvátného fíkovníku začíná jako civilní film, jenž sleduje, jak se rodina složená z konzervativních rodičů a pokrokověji smýšlejících dospívajících dívek vyrovnává se situací, která obnažuje absolutní moc a represivní krutost režimu, o němž minimálně starší generace pořád ještě mají určité iluze.
Z filmu Semínko posvátného fíkovníku, foto: Film Europe
Jenže násilí, zprvu „jen“ pouliční, postupně proniká i do uzavřené domácnosti, kterou sledujeme – nejprve prostřednictvím televizních zpráv, které dívky porovnávají s bezprostředními záběry policejních zákroků pořízenými na mobily během demonstrací. Následně brutalita pronikne přímo do jejich domova, když dívky do bytu přivedou svou spolužačku, která byla vážně zraněna policejními jednotkami.
Největší vnitřní konflikt přitom scenárista a režisér Rasoulof vkládá do postavy matky. Ta si dobře uvědomuje nebezpečí, jež státní teror představuje, a snaží se od něj rodinu uchránit, a zároveň ji udržet pohromadě – což se ukáže jako nemožné. Právě matka nejostřeji vystupuje proti svým bouřícím se dcerám, snaží se vyjednávat s manželem, který v práci provádí výslechy zadržených demonstrantů a rozhoduje o jejich životech, ale je to také ona, kdo ošetří krvácející spolužačku svých dcer.
Z filmu Semínko posvátného fíkovníku, foto: Film Europe
Paralelně se vyprávění věnuje Imámovi, který v domácnosti většinou absentuje, ale z několika momentek z jeho zaměstnání chápeme, že i on je otřesený z drastických zákroků proti občanům země, kteří dávají najevo svou nespokojenost, avšak vší silou se snaží udržet si své místo a zajistit sobě a rodině bezpečnou pozici v nebezpečné době.
Druhá polovina filmu překlápí děj do symboličtější roviny. Otec jednoho dne ztratí služební zbraň a z pátrání po ní se postupně stane posedlost, během níž se v jeho chování naplno projeví nejhorší vlastnosti íránského státního aparátu. Hlava rodiny se obrátí proti svým blízkým stejně násilně a předpojatě, jako se íránský stát obrátil proti svým obyvatelům. Rodinné drama se dá snadno číst jako metafora, a to včetně závěru, jenž pouze na první pohled vyhlíží jako thrillerová přestřelka. V téhle části však snímek přece jen ztrácí na původní působivosti. Pokouší se totiž metaforicky opsat totéž, co v první půli přesvědčivě ukázal napřímo. Semínko posvátného fíkovníku je prostě nejsilnější jako komorní, přitom však společenské drama.
Missagh Zareh a Soheila Golestani coby otec a matka ve filmu Semínko posvátného fíkovníku, foto: Film Europe
Dusivý jako fíkovník
Rasoulof měl vinou okolností značně omezené možnosti toho, co a kde mohl inscenovat. Na výsledku však tyto limity nejsou na první pohled tolik patrné jako na snímcích, které další íránský tvůrce, Džafar Panahí, natočil v době, kdy byl odsouzený k domácímu vězení. Režisér v nich svou osobní situaci přímo tematizoval. Rasoulofův film je naopak vystavěný s vědomím, že bude muset být kompletně natočený v několika málo interiérech, v autech a v jedné odlehlé exteriérové lokaci. Důležitý kontext obrazů demonstrací dodávají autentické záběry pořízené na mobilní telefony, které jsou do snímku na několika místech vloženy. I když dialogy a děj občas sklouzávají k bezmála prvoplánové apelativnosti, celé drama zůstává působivé především díky hereckým výkonům v čele se zmíněnou Soheilou Golestani v roli matky.
Missagh Zareh a Soheila Golestani coby otec a matka ve filmu Semínko posvátného fíkovníku, foto: Film Europe
Semínko posvátného fíkovníku do značné míry spoléhá na zdrcující emoční efekt konkrétních činů, za něž je zodpovědný íránský režim. Rasoulof dílo vystavěl v podstatě jako komentář k nim. Ukazuje, že politika se neodehrává mimo osobní život, nýbrž veřejné pořádky mnohdy zhoubně prorůstají do nejintimnějších sfér života. To ostatně potvrzuje i ústřední metafora, která filmu vtiskla název. Fíkovník posvátný je už podle úvodní explikace rostlina, která obrůstá jiné stromy, až je úplně zadusí. Podobně dusivá a parazitní je podle Mohammada Rasoulofa atmosféra teokratického režimu.
Plakát k filmu, zdroj: Film Europe
Semínko posvátného fíkovníku / Daneh Anjeer Moghadas (Írán / Francie / Německo, 2024, stopáž 168 minut)
Scénář, režie, produkce: Mohammad Rasoulof, hudba: Karzan Mahmood, střih: Andrew Bird. Hrají: Soheila Golestani, Missagh Zareh, Mahsa Rostami, Setareh Maleki, Reza Akhlaghirad
Česká premiéra 10. října 2024.
