Komentář: Blues, upíři i lokální historie. Proč jsou Hříšníci v USA takovým fenoménem?
Snímek Ryana Cooglera Hříšníci, jenž je u nás dostupný na HBO Max, získal rekordní počet oscarových nominací. Snímek přitom začíná jako gangsterka, přechází do hudebního filmu a ústí v upírský horor. Proč tento žánrový hybrid ve Spojených státech tak rezonuje? Může za to propojení žánrové zábavy s americkou historií a kulturní pamětí?
Oznámení letošních oscarových nominací přineslo překvapivý rekord: film Hříšníci (v originále Sinners) režiséra a scenáristy Ryana Cooglera (* 1986) získal historicky nejvyšší počet šestnácti nominací včetně té na nejlepší film. Výrazně žánrový snímek přitom neodpovídá profilu typického favorita Americké filmové akademie: obtížně zařaditelné dílo je neobvyklou kombinací různých přístupů. Představuje blockbuster bez návaznosti na zavedené značky a staví na celosvětově populárních žánrech, které však využívá k ponoru do specifik americké historie a kultury.
Nečekaný byl nejen počet nominací tohoto snímku, ale i jeho celkové přijetí: Snímek získal nadšené kritické ohlasy a vydělal trojnásobek stamilionového rozpočtu. Jeho popularita však nebyla rovnoměrná. Převážná většina tržeb přišla z USA, zatímco v českých kinech film vidělo vloni na podzim jen necelých třicet tisíc diváků, a to navzdory pozitivním recenzím. Čím si vysvětlit, že snímek tak silně rezonuje v americkém kontextu?
Trailer k filmu, zdroj: YouTube Žánrový hybrid
Příběh sleduje černošské sourozence (Michael B. Jordan ve dvojroli), kteří se po zkušenostech z první světové války a chicagského podsvětí vracejí do rodného Mississippi. Jejich plán otevřít si noční podnik je snahou o vybudování autonomního prostoru pro místní (černošskou) komunitu. Tento pokus o emancipaci se však stává terčem vnější hrozby, jež příběh v druhé polovině překlápí do hororového žánru.
Coogler dříve proslul výdělečnými projekty, jako byl boxerský snímek Creed či komiksový Black Panther. Ty však představovaly součást zavedených franšíz, zatímco Hříšníky pojal jako osobní snímek inspirovaný vlastní rodinnou minulostí. Jeho strýc pocházel z Mississippi a Cooglerovi předal vztah k tamní tradici bluesové hudby. Tato osobní perspektiva se projevuje především v nekonvenční práci s žánrem, jenž se zde stává spíš oporou pro autorskou výpověď.
Hříšníci do popředí nestaví jediný žánr, ale fungují jako ambiciózní multižánrový hybrid. Snímek zpočátku připomíná gangsterku, následně hudební drama a v druhé polovině se proměňuje v upírský horor. Kombinace různých žánrů slouží k rámování zkušenosti černošských obyvatel amerického jihu v jejích různých podobách. Tento přístup vyzdvihl například kritik David Ehrlich z IndieWire, podle něhož Coogler „uznává žánr jako živoucí spojení mezi minulostí a budoucností namísto toho, aby představoval jen nutné zlo pro zaplacení jeho autorských projektů“.
Žánrové prvky jsou v Hříšnících úzce navázány na americký kontext. Ikonografie gangsterek připomíná snímky z období hospodářské krize, které obsahovaly silný sociální podtext. Vyprávěly o postavách z chudého prostředí, pro něž byl zločin cestou ke společenskému vzestupu. Coogler tento motiv přenáší na americký jih, v němž zkušenost s organizovaným zločinem naznačuje, že se oba bratři vymanili z dřívějšího podřízeného postavení.
Film tuto emancipační linii vzápětí přesouvá do oblasti hudby, kterou prezentuje jako nejsilnější zdroj svobody. Blues postavám umožňuje komunikovat sdílenou zkušenost, představuje odpočinek od práce, a tak i únik z omezení segregovaného jihu. Snímek i zde zdůrazňuje lokální kontext, kdy staví rebelství a vzdor blues proti pokornějšímu gospelu.
Černošská zkušenost
Příklon k upírskému hororu v druhé polovině do filmu vnáší výraznější metaforu i pesimističtější vyznění. Ve svém komentáři pro deník Guardian Andrew Lawrence kupříkladu tvrdí, že právě tato rozklíženost mezi euforií a děsem vystihuje černošskou zkušenost ve Spojených státech. Pokud hudba nabízí vzdor a osvobození, pak upírskou hrozbu film prezentuje jako reakci, jež se pokouší emancipaci zkrotit.
Hororové prvky nelíčí projevy nejhrubšího rasismu, ale subtilnější formu útlaku, jenž zůstal přítomný i dlouho po ukončení segregace. Upírští antagonisté si v Hříšnících všímají síly bluesové hudby, a proto ji chtějí zkrotit tím, že hlavní postavy začlení do svých řad. V tomto podání tak hudba představuje nástroj vzdoru, který může být přivlastněn těmi, proti nimž byl původně namířen.
Kritika Hříšníky oceňovala nejen za odlišení od sériových franšíz, ale i od takzvaných „prestižních hororů“. Tak jsou v posledních letech označovány sofistikované horory jako Slunovrat či Čarodějnice. Za tímto označením se skrývá implicitní představa, že zmíněná díla dosahují prestiže obohacením žánrového vyznění o psychologickou či politickou hloubku.
Irský původ hlavního antagonisty odkazuje na sdílenou zkušenost útlaku, jež se může vztahovat k britské kolonizaci Irska i k prvotní ostrakizaci irských přistěhovalců ve Spojených státech, foto: © Warner Bros. Pictures Kulturní web Pitchfork například zdůraznil, že namísto snahy o umělecké obohacení žánru režisér „nabízí skutečnou syntézu seriózní fikce a béčkového filmu“. Zmíněné ambice totiž nachází uvnitř samotných žánrů. Hříšníci zdůrazňují, že žánry předávají sdílenou zkušenost, ať už se to týká vzdoru, či kolektivního traumatu. Horor ani hudební film nepotřebují sofistikované obohacení, naopak jsou zde podány populárním až brakovým způsobem plným vulgarit, sexu a explicitního násilí.
Hříšníci usilují o politickou výpověď, nesměřují ji však k úzkému artovému publiku. Na rozdíl od jiných společenskokritických snímků posledních let nenabízí přístupnou alegorii, která by vystihovala současné politické dění. Spíše zdůrazňují roli kulturní paměti a energii skrytou v lidové kultuře.
Zakotvení v historii
Velkorozpočtové hollywoodské produkce, zčásti závislé také na zahraničních tržbách, často sází na univerzální příběhy, které jsou srozumitelné divákům po celém světě. Hříšníci v tomto ohledu postupují odlišně. Historie a prostředí amerického jihu v nich nejsou pouhou kulisou vyprávění, naopak opakovaně vystupují do popředí. Film je univerzální svou formou, přesto zůstává jasně lokální svým obsahem. Proto může s různými skupinami diváků rezonovat v odlišné míře.
Hříšníci nenabízí přístupnou alegorii, která by vystihovala současné politické dění. Spíše zdůrazňují roli kulturní paměti a energii skrytou v lidové kultuře.
Tento lokální přístup se odráží ve ztvárnění Mississippi. Film jej neredukuje na stereotypní rasistické peklo. Naopak působí jako bohatý a pluralitní prostor, kde spolu koexistují různá etnika. Coogler věnuje podstatnou část snímku zachycení místního folkloru, a to nejen skrze hudbu, ale i přetrvávající zvyky a pověry. Různé prvky vyprávění tak nesou hlubší historický význam. Lokál narychlo vybudovaný ze stodoly například odkazuje na takzvané juke-joints, jež představovaly nejen příležitost pro zábavu, ale i útočiště od segregačního útlaku.
Český plakát k filmu, zdroj: Vertical Entertainment
Míra obeznámenosti s historickým kontextem tak může vést k různému vnímání filmu. Na jednu stranu je druhá polovina filmu tradičním upírským hororem, současně ale nabízí i metaforickou výpověď o hrozbě apropriace rebelující kultury. Zmínky o irském původu hlavního antagonisty zase odkazují na sdílenou zkušenost útlaku, jež se může vztahovat k britské kolonizaci Irska i k prvotní ostrakizaci irských přistěhovalců ve Spojených státech. Co pro určité publikum představuje blízkou zkušenost, může být pro diváky z jiného kulturního kontextu hůře přístupné.
Bezprecedentní úspěch Hříšníků v počtu oscarových nominací tudíž nemá jediný důvod, spíše naznačuje širší proměnu. Akademie se v posledních letech otevřela většímu zastoupení menšin i žánrové kinematografii, která dříve zůstávala ve stínu prestižních dramat. Už samotnými nominacemi ocenila dílo, které je současně žánrové, populární i zakotvené v lokální historii. Bez ohledu na výsledek oscarového ceremoniálu mohou Hříšníci představovat oživení hollywoodské blockbusterové produkce. Relevance populárních snímků tak může v budoucnu spočívat právě v tom, že prostřednictvím žánrů zpřístupní a kreativně oživí kulturní historii.
